Marihuana - (c) profimedia.cz/corbis

Marihuana - (c) profimedia.cz/corbis - Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Marihuana škodí, ale ne všem stejně

  • 11
Ne každý konzument marihuany je na ní závislý. Kudy vede cesta k závažné duševní poruše, jíž každá závislost je? V roce 1969 vrcholila na Západě móda dětí květin. Studenti se bouřili. Jejich transparenty hlásaly "Make love, not war." Revoluce měla i svou drogu: marihuanu.

Chodil jsem ve Washingtonu D.C. do práce přes parčík Dupont Circle. Nebylo dne, abych tam nepotkával klátící se postavy mladých lidí, kteří se přátelsky usmívali a kouřili "trávu".

Jednou ráno tam dva autobusy odněkud z Minnesoty přivezly mladistvé žáky a žačky jedné ortodoxní církevní školy. Přijeli plni nadšení pro misijní poslání. Chtěli přesvědčit zkažené děti velkoměsta, aby se obrátily k Bohu a přestaly se otravovat drogou.

Když jsem se pozdě odpoledne vracel z práce, školáci z Minnesoty se povalovali po trávnících s dětmi květin a pokuřovali trávu. Jejich pedagogové velmi obtížně shromažďovali své ovečky, aby je přiměli nastoupit do autobusů.

Kolektivní droga
Užívání drog je nakažlivé. K šíření nákazy slouží informace. Ve škole se zpravidla najde autoritativní jedinec, který kolem sebe shromáždí partu, jež se kolektivně oddává kouření marihuany. Často vzniká atmosféra šikany. Experimentování se posléze neomezuje jen na marihuanu.

Kombinuje se s nikotinem a alkoholem. Extáze a heroin jsou jen další stupínky na cestě k závislosti. Kouří-li parta přátel rekreačně marihuanu, očekávají něco příjemného.

Už toto očekávání připravuje půdu pro příznivé farmakologické působení psychotropní látky obsažené v marihuaně. Je jí tetrahydrocannabinol (THC) a přináší příjemný pocit uvolnění. Kouření umožňuje nalézt vyhovující dávku marihuany, lze přestat vdechovat kouř, jakmile se dostaví nelibý prožitek.

Jen někteří kuřáci si zvyšují dávky až na množství, které vyvolá iluze nebo halucinace. Ani pak většinou neztrácejí nad svým chováním kontrolu. Nedokážou-li to, vznikají problémy, kdy musí zasáhnout psychiatr.

Ještě častěji než při akutní otravě je psychiatr zapotřebí při léčbě závislosti na marihuaně. Na alkoholu je závislých asi 10-12 procent konzumentů, na nikotinu přibližně 70 procent kuřáků tabáku, ostatní jsou jen konzumenti.

U marihuany se odhady závislých mezi konzumenty pohybují od optimistických čtyř až pěti procent až po 30 procent. Velké rozdíly nedávno vysvětlil výzkum na 1011 mladistvých na Novém Zélandu: z těch, kteří v 15-16 letech udávali, že se cítí po marihuaně velmi dobře a šťastně, byla v 21 letech závislá skoro polovina (46,7 %), zatímco z těch, kteří necítili v 15-16 letech po marihuaně nic příjemného, bylo závislých jen 3,9 procenta.

Užívá-li se marihuana často, vzniká návyk. To ještě nemusí být závislost, tedy duševní nemoc. Moderními zobrazovacími metodami můžeme pozorovat, jak se po několika jointech rozsvítí zvýšenou aktivitou "okruhy odměny" v limbickém systému mozku.

Jakmile návyk přeroste v závislost, rozsvěcují se tyto okruhy i tehdy, když nemocný sleduje pouze video se scénami, kde parta marihuanu kouří. Mozek se přeorganizovává a začíná sloužit jedinému diktátorovi: droze. Zdravému se rozsvěcují okruhy odměny při intenzivním prožívání něčeho příjemného, závislému na droze způsobí radost jen droga a to, co s jejím užíváním souvisí...

Marihuana poškozuje i intelektové funkce. V jednom výzkumu se ukázalo, že ti, kteří ve 13 letech často užívali marihuanu, vydělávali ve svých 29 letech v průměru ročně jen 20 940 dolarů a dosáhli nižšího vzdělání. Ti, kteří ve 13 letech neužívali marihuanu vůbec nebo jen výjimečně, vydělávali v 29 letech v průměru 32 000 dolarů.

Zámek a klíč
V posledních letech dochází k dramatickému pokroku v poznání, jak THC působí na mozek. V roce 1988 se ukázalo, že působí na své specifické receptory. Receptory jsou místa na nervových buňkách, velmi citlivá na určité chemické látky, molekulu, která ji může obsadit a váže se na vazebné místo receptoru.

Tato vazba je jako zapadnutí klíče do zámku. Látce, která se váže na receptor, se obecně říká ligand („to, co se váže“). V nervovém systému je to neurotransmiter, tedy látka přenášející nervový vzruch přes místa, kde navazuje jedna nervová buňka na druhou.

Nejznámějšími neurotransmitéry jsou např. adrenalin, noradrenalin, dopamin, serotonin a acetylcholin.
Mozek si je vyrábí sám, proto je nazýváme ligandy endogenními.

Na receptor se může vázat nejen tento endogenní ligand, ale také látky, které zapadají svou prostorovou chemickou strukturou do jeho zámku a mohou vyvolat podobné reakce.

Platí-li analogie s klíčem a zámkem, jsou to jakési paklíče. Často to jsou léky nebo drogy. Přicházejí do mozku "zvenku", jsou to ligandy exogenní. THC je exogenním ligandem pro cannabinoidní receptory v mozku.

Jakmile se na ně THC naváže, dojde ke změně funkce řady neurotransmiterů a rozvíjejí se účinky, které mohou mít terapeutický význam u řady onemocnění. Zmirňuje se bolest, úzkost, zvracení, zvyšuje se chuť k jídlu a uvolňuje svalové napětí při roztroušené skleróze. Využití těchto příznivých účinků je předmětem rozsáhlého klinického výzkumu.

Dlouho se nevědělo, proč má mozek receptor pro THC. Teprve téměř 30 let po chemické izolaci THC objevil izraelský badatel R. Mechoulam jejich endogenní (vnitřní) ligand, který si vyrábí mozek sám. Nazval ho anandamid, podle sanskrtu, kde "ananda" znamená blaho.

Ne každý konzument marihuany je na ní závislý. Kudy vede cesta k závažné duševní poruše, kterou každá závislost je? Při rozvoji drogové závislosti hrají významnou roli geny a dopamin, který zvyšuje syntézu a uvolňování anandamidu.

Už dlouho se ví, že nemocní schizofrenií kouří marihuanu mnohem častěji než lidé, kteří touto chorobou netrpí. Vznikla domněnka, že marihuana je jednou z možných příčin schizofrenie. Loni našli vědci v mozkomíšním moku lidí trpících schizofrenií osmkrát vyšší koncentraci anandamidu než u kontrolních osob.

Ukázalo se, že zvýšení hladiny anandamidu je projevem obrany proti schizofrenii. Poněvadž užívání THC snižuje citlivost anandamidových receptorů, mají nemocní schizofrenií užívající THC závažnější příznaky psychózy. Na základě těchto poznatků se dnes hledají nové léky na schizofrenii.

Budeme tedy léčit marihuanou? Určitě ne. Šťáva z nezralých makovic také není lék. Lékem je teprve čisté opium nebo morfin. Lékem se může stát chemicky čistý THC či látka jemu podobná. Podobně jako morfin však bude jen na lékařský předpis, se vší pravděpodobností s modrým pruhem.

Jeho používání tedy bude podléhat velmi přísným podmínkám. Taková "legalizace" marihuany neznamená, že se bude prodávat v samoobsluze nebo u benzinových pump.