První porod se mi totiž pěkně vymkl z rukou a vlastně ani porodem nebyl.
VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE
Já jako uvědomělá prvorodička jsem absolvovala a načetla vše možné a nemožné a téměř doktorům radila, co mi mají ještě udělat za vyšetření, aby se něco nezanedbalo.
Ubožáka manžela jsem přitáhla na předporodní kurzy, kde se mj. seznamoval, jakým nástrojem se propichuje plodová voda nebo jak vypadají porodnické kleště.
Panna vydržela, mně praskla voda
Závěrečná lekce byla - už bez něj - masáž kojence. Měli jsme si přinést velkou panenku, na které jsme si masáž cvičili. Já ten den nějak zaspala, takže jsem v rychlosti sbalila do batohu pouze velkou pannu a letěla, nebo spíš se s břichem valila na kurz. Byla to závěrečná lekce a jakmile se s námi lektorka rozloučila, já povstala a praskla mi voda.
Tak jsem lektorce pěkně poděkovala a šla do boje. Byla jsem už v porodnici, tak jsem přešla pouze do jiného patra na příjem. Musel být na mě komický pohled, z batohu koukala hlava panenky, já v očích děs, v hlase třes, mokro v botách. Navíc doklady nebo těhotenský průkaz jsem ve spěchu zapomněla doma, a tak sloužící personál kroutil hlavou, co to běhá na světě za nezodpovědné matky. Mobil samozřejmě jako na potvoru vybitý, tak jsem volala manželovi z pevné linky z porodnice, aby co nejrychleji přivezl moje doklady. Jenže on byl asi 150 km od Prahy, dorazil až za 2 hod, ani se nestihl doma převléct, tak šel k porodu v obleku. Aspoň vtipkoval, že na takovou událost musí být člověk slavnostně oblečen.
| JAK JSEM RODILA? Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy. |
Humor nás brzy přešel
Na příjmu mi změřili tlak a vzhledem ke všem okolnostem byl značný, tak se šlo rovnou na porodní box. Všechny nacvičené prvky k porodu byly na nic. Musela jsem ležet s kapačkou, tlak neustále stoupal.
Když už byla situace neúnosná a hrozilo nebezpečí mně i miminku, rozhodlo se, že se mimi narodí tak, jak se rodí císaři. Šlo to ráz na ráz, injekce do zad, zavedení epidurálu, maska na obličej, kapačky do rukou, plenta přede mě, mlha kolem mě. Pak slyším křik a říkám si, máme vyhráno a bez bolesti. Jenže ta bolest přišla a trvala a trvala, dny na JIPce, dny a týdny potom. Mimi bylo mojí útěchou, slzavé údolí mým denním chlebem. Ale bylo líp, jen tupá jizva na břiše připomínala události těchto dní.
No a bylo nebylo, břicho se mi vrátilo, tentokrát s druhým potomkem. Raději jsem si už nic co se týká porodu neplánovala, spíš jsem se všem informacím vyhýbala, že tomu tentokrát ponechám zcela volný průběh.
Podruhé jsem vtipkovala
Přirozenější a příjemnější porod jsem si nemohla přát. Mimi se opět ohlásilo velkou přívalovou vlnou a navíc, co jsem předtím neznala, kontrakcemi. Tak konečně normální porod, dokonce i tlak zůstal, tam kde má. Jen ty bolesti, to byla síla. Tak intenzivní, že jsem ztrácela vědomí. A tady mi pomohla příprava k prvnímu porodu. Věděla jsem, že mě čeká cca 150 kontrakcí, každá po 30 vteřinách. V duchu jsem si to při bolestech odpočítávala, ponořila jsem se do bolesti a následně zase vynořila, jako bych se potápěla do vody. Co jsem vůbec nečekala, že mezi kontrakcemi mi vlastně vůbec nic nebylo a s porodníkem a manželem jsme vtipkovali.
Moc si vtipy tedy nepamatuji, spíš pocit, kdy jsem si říkala, co vy dva chlapi víte o tom, co se tady děje.
Hlavička začala vykukovat, manžel se ale odmítl dívat. Myslel si, že ze mě leze kočka, tolik mělo mimi černých vlásků. Taky to kočka byla, fešanda. A bylo po bolesti, zázrak, euforie.
Tak a teď mám dvě děti, každé přišlo na svět jinak a také je každé trochu jiné. I já prošla s příchodem každého děťátka vnitřní proměnou, moje srdce se rozšířilo láskou.
