Proč doma máte pořád vystavené fotky, na kterých jste se svým mužem šťastná?
Nemám důvod se jich zbavovat, protože jsme kamarádi a moc se toho nezměnilo, jenom bydlíme každý jinde. Dál se potkáváme v divadle a máme společné plány – já se takhle dobrého autora a kolegy zbavovat nebudu, to bych byla hloupá. Venda mi k tomu rozchodu řekl: "Ty ses pořád usmívala a já najednou zjistil, že už bydlím jinde."
Ale proč vlastně?
Jednoho dne mi došlo, že jsme kamarádi, což neznamená, že spolu musíme i žít... Ale netvrdím, že mám v lásce smůlu – prožila jsem pět let s krásným chlapem, ani ti předtím nebyli k zahození, a doufám, že mě ještě něco hezkýho čeká. Jen prosím, ať nikdo nepospíchá. Teď na vztah nemám.
Jaký je rozdíl mezi milovaným chlapem a kamarádem? Kdybych odpověděla jakkoli, tak to bude vysvětlení, proč nejsem s Vendou, a tak řeknu něco jiného. Chlapi to se mnou nemají jednoduché, protože se necítí jako vůdci smečky – tím jsem chtě nechtě já. Jsem sice i ženská, umím udržovat rodinný krb, ale stejně se můj partner nakonec necítí jako chlap, protože já jsem ten buldozer, který si něco umane a povede se mu to. Díky takové povaze můžu zúročit svůj talent, ale jako ženská to snadné mít nebudu.
Po nějaké době si vaši partneři začínají připadat málo chlapsky?
Přestanou ve mně vidět ženskou, protože jsme dva kohouti na jednom smetišti, nakonec mě začnou z téhle situace vinit, ale já jiná nebudu. Neznamená to, že by oni byli slabí nebo já špatná, ale chlap miluje tehdy, když do ženský investuje energii, peníze, plány a představy, jenomže u nás je to obráceně... A rytíř Venda, kterého má každý rád, jednoho dne říká: "Tak jsem za tebou běžel a najednou jsem zjistil, že už se ani neotáčíš, jestli tam jsem." Jenom se tak potvrzuje věta, kterou říká tatínek po celou moji kariéru: "Nemůžeš mít vztah, protože to ten chlap neustojí."
Sice se smějete, ale ono to je smutné poznání.
Vím. A měla bych se naučit být sama.
Nebo se spokojit s tím, že budete mít partnera vždycky jenom na pár let.
Stejně jsou začátky vztahů nejhezčí, tak třeba ještě zažiju pár krásných začátků...
Kdybyste mohla vrátit pár let, vdávala byste se znovu?
Měla jsem být rozumnější; vědět, že má Venda o čtrnáct let méně zkušeností, což se nedá překročit, ale asi se mi tenkrát nechtělo být rozumná a nelituju – mám ještě hodně věcí před sebou. Ale právě teď potřebuju svobodu, abych si některé věci ujasnila.
Třeba se vrhnete do další milostné akce, vždyť jste dost spontánní ženská – vzpomínáte na svou první svatbu s pozounistou Stanislavem Penkem?
Umím se rozhodovat rychle, což byl ten případ. Myslela jsem, že nutně potřebuju nějaký mužský štít, a potom stačilo, aby mi kolega z kapely na zkoušce řekl, že mi to sluší, a já si ho za čtyři měsíce vzala. Což může udělat jen bláznivej komediant, ale proč ne – já nejsem intelektuál, živím se emocemi a ty se mnou mlátí i v životě. Chvála bohu za to. Pokud diváci říkají, že jim při Carmen běhá mráz po zádech, tak asi právě proto.
Čtěte v magazínu DNES
Co musela obětovat kvůli roli Carmen? Co říká na pracovní nabídku z New Yorku a jak dlouho tam vydrží? A kolik je ochotná vsadit na to, že zůstane sama?
