Na pražské přehlídce Vivienne Westwoodové, která se konala před měsícem, jste byla hlavní hvězdou. Byla to zároveň vaše první přehlídka v Česku. Jaký to byl pocit?
Šla jsem po molu, na sobě jsem měla nádherné, stříbrné šaty a uzavírala jsem přehlídku. Dívala jsem se kolem sebe a pořád jsem si říkala: Nesmíš brečet, nesmíš brečet! Atmosféra v sále mě dojala a zároveň překvapila.
Čím?
Lidé tady nejsou zvyklí na módu na takhle vysoké úrovni, a přesto byli totálně nadšení. I v zákulisí po přehlídce potom manžel Vivienne Andreas Kronthaler říkal, jak byl úplně unešený. Takovou přehlídku, navíc ve Španělském sále, nikdy nedělal a asi ani už dělat nebude.
Co pro modelku znamená otevírat přehlídku Vivienne Westwoodové?
Určitě kompliment. Ona si vybírá zvláštní krásky, málokdy jede podle současného trendu. Zároveň je to jedna z nejdůležitějších návrhářek na světě, významem se k ní dá přirovnat maximálně Coco Chanel nebo Miuccia Prada.
Jak jste se vlastně stala modelkou?
Máma mě ve třinácti letech přihlásila do Školy modelek, kde nás učila chodit ještě Alena Šeredová. Profesionální fotograf mě tam vyfotil a ukázal moje fotky šéfce agentury Czechoslovak Models Miladě Karasové. Ta mě podepsala, ale po roce jsem od nich kvůli nějakým komplikacím odešla a přihlásila se na soutěž Elite Model Look.
To bylo před pěti lety a vy jste ji tehdy vyhrála.
Přesně tak. Moje máma mě pak ve čtrnácti poslala do Milána a jela tam se mnou. Všechno mi ukázala, zkontrolovala smlouvy - je totiž advokátka, tak tomu rozumí - a pak mě tam nechala.
To se o vás nebála?
Máma mi až doteď každý den volá. Telefonujeme si přes Skype (internetové volání, které umožňuje za minimální poplatek volat po celém světě) a máme i web kameru, takže se u toho i vidíme. Když jí celý den neodpovím na esemesku, volá moji agenturu do New Yorku, jestli se mi něco nestalo. Bojí se o mě asi jako každá máma, ale já nejsem ten typ, že bych se zbláznila, chodila na večírky a pařila.
Vy jste už v patnácti cestovala po celém světě. Jak jste do toho zvládala studovat ještě střední školu v Praze?
Musela jsem, protože jsem chtěla. Do Milána jsem jela poprvé ještě v devítce, ale když jsem se přesouvala do New Yorku, byla jsem vždycky týden tam, tři týdny tady, pak zase čtrnáct dní práce, dva týdny školy a tak jsem to střídala až do maturity.
To je dost výjimečné. Spousta dívek se po prvních úspěších na školu vykašle s tím, že si ji vždycky můžou dokončit později, ale už nikdy později nemusí dostat šanci uspět v modelingu.
Jenže já si nikdy nemyslela, že bych v sedmadvaceti šla zpátky do školy. Už bych to ani teď nedokázala. Vždyť si vezměte, jak se v modelingu změníte. Už v šestnácti jsem si připadala na pětadvacet.
Proč?
Jste většinu času sama, musíte se o sebe postarat, vyděláváte peníze, pracujete na plný úvazek. Kolikrát se mi stalo, že jsem někam přijela - třeba do Argentiny, když mi bylo patnáct - a na letišti na mě nikdo nečekal. Všechno si v tu chvíli musíte zařídit sama. To vás vychová a zároveň strašně změní. Řešíte problémy, o kterých se normálním teenagerům ani nezdá.
Umíte si představit, co by z vás dneska bylo, kdybyste neuspěla v modelingu?
Byla bych bezstarostný, dvacetiletý teenager, co chodí na party a o životě toho moc neví.
Co nebo kdo vám nejvíc pomohl být tam, kde jste?
Moje máma a pak taky samozřejmě brácha s tátou. Máma vždycky hrozně stála za mnou. Učila se se mnou, když mě čekaly zkoušky, zařizovala mi ve škole přesunutí termínů, když jsem zrovna nemohla přijet, byla připravená za mnou kamkoliv dorazit, kdyby se mi cokoliv stalo. Na začátku jsem nemohla mít na sebe ani kreditní kartu, protože mi nebylo osmnáct, takže jsem u sebe měla její.
Taková není většina matek?
Divila byste se stejně jako já, ale není. Potkávám spoustu holek, kterým matky dělají strašné věci. Žárlí, nechtějí je pouštět, vyčítají jim, stresují je. Na těch holkách se to odráží a je to poznat na jejich práci, nejsou sebevědomé a často neuspějí tak, jak by mohly. Úspěch modelky totiž závisí i na spoustě malých věcí okolo. Kolikrát třeba modelka není ani tak superkrásná, ale je to úžasná osobnost, a proto se dostane dál než nádherná holka bez jiskry v oku.
Jeden módní agent mi říkal, že právě tohle je případ Karolíny Kurkové. Že není ani tak nádherná, ale je to oslňující osobnost.
Já se s Karolínou nikdy nemůžu srovnávat. Ji všichni fotí, protože ona je úžasná, veselá holka, která ze sebe vyzařuje obrovské charizma. Ona pro modeling žije a všechny tím hrozně okouzlí.
Ve které fázi vzestupu začne být důležitá i osobnost modelky?
Jakmile se jednou dostanete na přehlídky a vybere si vás nějaký vynikající fotograf, máte stejnou šanci jako všechny ostatní. Do této fáze se dostane hodně holek. Ale málo z nich to dokáže. Tam už to nezávisí na kráse, ale právě na té osobnosti a povaze.
Dřív bylo supermodelek pár, dneska jich je spousta a každý rok přibývají další. Kdy se to změnilo?
Asi před čtyřmi lety. Tehdy za sezonu přibyly maximálně dvě nové tváře, které zase nahradily další dvě tři nové tváře. Dneska je to šílené. Každá sezona jich vynese spoustu a spousta musí odejít. Důležité není vyniknout v jedné sezoně, ale udržet se víc než dvě sezony.
Éra Cindy, Naomi, Claudie či Lindy už se opakovat nebude?
To bylo před deseti lety a to byla úplně jiná situace. Byly to nádherné ženy, po kterých toužil celý svět. Byly to kusy ženských a muži po nich šíleli. Dneska jsou modelky jiné, daleko míň ženské, víc hubené, jejich krása je míň srozumitelná, spíš se hodí hlavně do světa módy.
Co je podle vás nejdůležitějším faktorem pro úspěch modelky?
Fotograf. Když si vás vybere nějaký věhlasný fotograf, jako je třeba Steven Meisel nebo Mario Testino, může se z vás stát absolutní špička supermodelingu.
Vaši kampaň na Max Maru fotil právě Meisel.
Ano, a on taky přišel a řekl: S tebou chci fotit americkou Vogue. A přivedl mě tam a fotila jsem americkou Vogue. Tehdy mi dokonce Anna Wintourová, šéfredaktorka Vogue, řekla, že jsem moc mladá a že bych ještě měla počkat.
Vy jste se setkala s Annou Wintourovou? Jaká je ve skutečnosti? Má šílenou pověst a přezdívá se jí Cruella de Wintour.
Je to dáma, která řídí světový byznys s módou. Ona rozhoduje, co se bude a nebude nosit, co se bude a nebude dít. Ví, že má takovou moc, a podle toho se chová. Když třeba oznámí, že do Paříže na Týden módy přijede jenom na čtyři dny, trvá pařížský Týden módy jenom čtyři dny.
To má takovou moc?
Všichni návrháři se totiž snaží vtěsnat právě do těch čtyř dnů. Když vaši přehlídku nevidí Anna Wintourová, jako byste nebyli. Neviděla vaši kolekci, nezařadí ji do Vogue, nebude se tím pádem prodávat.
Ještě k supermodelkám - umíte mi vysvětlit, jak to, že Kate Mossová je po skandálu s drogami oblíbenější než kdy předtím?
Já si už od začátku myslela, že jí ta aféra pomůže. Každá z takhle vysoce postavených modelek má něco - Naomi třeba bije svoje asistentky. Kate měla problémy vždycky, teď ji jen u toho vyfotili.
Čím je tak výjimečná?
Ona je ještě z té první generace supermodelek. Má vynikající vztahy s těmi nejlepšími fotografy. Lidé ji už neberou jako modelku, ale jako ikonu. Kdyby ona dělala reklamní kampaň Baťovi, tak Baťa budou nejprodávanější boty na světě.
Co děláte s penězi, které vyděláte?
Tak třeba jsem si koupila dva byty v New Yorku na investici. Na Manhattanu, ve čtvrti Tribecca.
Tam bydlí i Karolína Kurková, ne?
Už ne, přestěhovala se na Hudson River. Ale předtím byla moje sousedka přes ulici.
Uvědomujete si, že to je výjimečné? Že si ve dvaceti kupujete dva byty v centru nejdůležitějšího města na světě?
Asi moc ne.
Co s vámi bude, až přestanete předvádět?
Chtěla bych být v modelingu co nejdéle, vyhovuje mi to. Teď jsem se tak ustálila, mám dost práce, ale nemusím pracovat každý den. Už by se mi asi nechtělo do toho šíleného shonu přehlídek, focení a cestování, které musíte absolvovat, když jste na vrcholu. Je to úžasný pocit, vidět se na titulní straně časopisu. Ale když tam nebudu, nic se nestane.
Nezníte jako člověk, který si s modelingem spojil další život.
Dělám modeling proto, že to chtěla moje maminka. Ona, když byla mladá, byla strašně krásná, ale nemohla cestovat. Ani jsem modelkou být nechtěla, ale máma mi říkala: Musíš jet, je to pro tebe dobrý. Tím, že jsem ji měla za sebou, jsem to zvládla. Ale nikdy jsem neměla vysněné být modelkou. Pro mě je cíl jinde - jsem v New Yorku, jsem tam doma, mám tam milovaného přítele a chci normálně žít.
 LINDA VOJTOVÁ (20) Jedna z nejúspěšnějších českých modelek se narodila 22. června 1985 v Praze, ale už čtvrtým rokem žije v New Yorku. Přezdívá se jí Baby Gisele, protože je podobná nejdražší topmodelce světa, Gisele Bundchenové. Mezi její největší úspěchy patří, že byla tváří značek Max Mara, Armani, La Perla. Vivienne Westwoodová si ji vybrala jako hvězdu své pražské přehlídky. |
