Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Lejla Abbasová: U nás doma vládly ženy, od muže pomoc nečekám

  5:37aktualizováno  5:37
Politická kapitola je prý pro Lejlu Abbasovou definitivně uzavřená. "Od začátku jsem ji brala především jako zkušenost," říká moderátorka a bývalá mluvčí ministerstva pro lidská práva. Co dál? "Na rozdíl od své neziskovky na moderování nelpím," uvažuje.

Lejla Abbasová při rozhovoru pro OnaDnes.cz | foto: Dalibor PuchtaiDNES.cz

vizitka

- Narodila se na sv. Valentýna 14.2. 1980 v Praze.

- Maminka je Češka, tatínek Súdánec, má o dva roky mladší sestru Aidu.

- Vystudovala gymnázium.

- Živila se jako modelka a tanečnice. Moderovat začala v na TV Galaxie, šest let pracovala na TV Óčko, moderovala Big Brother na Nově a na ČT pořad Sama doma.

- Před 4 lety založila nadační fond Asante Kenya a Projekt Medela. Za největší úspěch považuje dvě rozestavěné školy a projekt e-Afric@ Cyber Café, počítačovou učebnu, kde se zdarma vzdělávají v počítačových dovednostech děti ze zmíněných škol. Fond rozdělil už skoro 3 miliony korun.

- Od ledna 2009 do května 2010 byla mluvčí na ministerstvu pro lidská práva.

- Její současný partner je hudebník Michael Kocáb, který má tři děti a loni v září se rozvedl s manželkou Marshou.

Nadaci Asante Kenya jste založila v šestadvaceti letech. Ale už v dětství jste pomáhala Františkánkám pečovat o nemohoucí. Kde se ve vás bere ta potřeba pomáhat?
Když nad tím přemýšlím, mám to asi z rodiny. Babička měla kromě mojí mámy ještě staršího syna Vládíka. Ten ale prodělal ve dvou měsících zánět mozkových blan. A protože se na to nepřišlo včas, zůstal celý život fyzicky i mentálně postižený. Babička se o něj starala až do jeho jednatřiceti let. Zemřel dva měsíce před tím, než jsem se narodila, ale celá rodina byla tou péčí poznamenaná, v dobrém i špatném. Možná proto jsem začala jako dvanáctiletá holka chodit do křesťanského skauta, přestože máma není věřící. V rámci křesťanské pomoci jsem pomáhala s dětskými ležícími pacienty. Ze skauta jsem sice brzy odešla, ale u Františkánek jsem pomáhala dál, než se ve mně v jeden konkrétní moment něco zlomilo a já prostě nemohla dál.

Co se stalo?
Omývala jsem pacienty a krmila je kašovitou smradlavou stravou, byla to směs všeho možného. Krmení pacientů bylo dost komplikované, nebyli schopni jídlo udržet v puse, zvraceli a vy jste jim ho prostě musela dopravit do těla, protože to byla jejich jediná výživa. Zbytky se vylévaly do bidetů a mně jednou do toho bidetu spadla lžíce. Zůstala jsem stát a věděla, že do toho nejsem schopná sáhnout. Dostala jsem gumovou rukavici, ale já stála dál. Viděla jsem, že je ta rukavice krátká, že když budu chtít lžíci vyndat, nateče mi všechno dovnitř. Zřejmě se ve mně z toho všeho hromadil stres a tohle byla v tu chvíli poslední kapka. Lžíci jsem nevyndala a už jsem tam pak nikdy nešla. Hrdá na to ale nejsem.

Lejla Abbasová při rozhovoru pro OnaDnes.cz

Jaká byla vaše babička?
U nás se dědí matriarchát. I když byl děda obrovský chlap s obrovskýma tlapama a pro mě vlastně jediný mužský vzor, babička byla doma těžký generál, který vedl celou naši rodinu. Všechno se točilo kolem ní. Oba nás ale nesmírně milovali a mámě strašně pomáhali. Děda v dětství fungoval jako vypravěč pohádek, který nám dovoloval zakázané babičkou, bral nás do cukráren, na labutě, na matějskou. Až když jsem byla starší, uvědomila jsem si, že je to člověk s obrovským osudem. Během války byl nasazený na nucených pracích v Německu, vyprávěl o svém životě za války, o životě před babičkou. Najednou to nebyl jen pohádkový dědeček z dětství. Poznávala jsem v něm chlapa s bohatým životem.

Tátu si z dětství pamatujete?
Prožila jsem s ním dohromady všeho všudy tři týdny v životě, navíc zahalené v euforii, že "přijel táta". Bylo pro mě nesmírně důležité i to, že se najednou zjevil v prostředí našeho sídliště. V tom bílém hábitu s turbanem na hlavě pro mě chodil do školy. Byla jsem na něj hrdá a byla jsem ráda, že všichni už mohli vidět, proč vypadám tak, jak vypadám.

Pak zmizel natrvalo. Pátrání po něm už jste vzdala?
Jak se to vezme. Nemám to silný vnitřní pnutí, které jsem mívala dřív. Sestra teď ale iniciovala nové hledání. Je to všechno v procesu, takže se mi o tom nechce moc mluvit. Ale jsem opravdu zvědavá, jak to všechno dopadne.

Do Keni jste se zamilovala na šestitýdenní dovolené s maminkou a sestrou, bylo vám patnáct. Předtím jste byly v Thajsku. Proč Afrika a ne Asie?
Keňa je náhoda, mohla to být kterákoliv africká země, ale nezapomenu na pocit, který tam vždycky zažívám. Stojím v kopcích nad plání, která je velká asi jako Morava. Když je dobrá viditelnost, vidíte až do Tanzánie na Kilimandžáro. Zřejmě to vyzní pateticky, ale pokaždé mám pocit propojení s okolím a něco ve mně nastartuje úplně jiný mechanismus. Jinde se mi to nestává, snad možná ještě v lese.

Lejla Abbasová při rozhovoru pro OnaDnes.cz

Čím vám černý kontinent tak imponuje?
Je mi strašně blízký komunitní způsob života, úcta ke stáří. U nás si každý všechno nejlépe řeší sám, snad aby neobtěžoval, ale tam by si nikdo sám nepomohl. Potřebují se navzájem, musí se spolehnout na nejbližší rodinu. Na rozdíl od nás, kde jsou staří lidé často na obtíž, tam je ctí a váží si jich. Pro rodinu je nepřekonatelnou ostudou se o svoje rodiče nepostarat. To samé platí o dětech. Děti jsou požehnáním a je jedno, jestli jsou moje nebo souseda. Pokud rodiče zemřou, o děti se postarají tetičky nebo třeba právě i sousedé. Jejich pospolitost je mi blízká, ale bohužel nutno podotknout, že není do Evropy plně přenositelná.

Žijete teď s Michaelem Kocábem, už jste ho vzala do Afriky?
Vzala.

Kdo z vás dvou v Keni pilotoval? Prý jste si dělala pilotní zkoušky, abyste v Africe nemusela jezdit autem.
Ani jeden. Není to tak jednoduché. Průkaz ještě ani nemám dodělaný. Škola, kam jsem chodila, totiž prodělala zásadní personální změny, takže si hledám novou a těším se na jaro, snad si pak konečně zkoušky dodělám.

Jak vás napadlo, že chcete létat?
Máma dělala celý život u ČSA, od mala jsme hodně létaly a letadlo pro mě bylo jako auto. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych ho mohla řídit. Až na ministerstvu, když Michael přišel a řekl, že poletíme na služební cestu do Ostravy cessnou. Sedli jsme s tajemníkem a kopilotem do toho okřídleného trabanta, otevřeli jsme noviny a tam titulky o leteckém neštěstí v Brazílii. V tu chvíli jsem si říkala, že už do toho nikdy v životě nevlezu. A pak jsem úplně náhodou v Keni potkala Itala, který tam má leteckou školu pro malá letadla. Vyptávala jsem se, jak vlastně letecká doprava malých strojů v Keni funguje a překvapivě je systém podobný půjčovně aut. Musíte mít potřebné zkoušky a dokumenty, ale pak už si letadlo půjčujete, jak je vám libo a peněženka dovolí.

"Ideální by bylo žít s Evropanem v Africe," prohlásila jste asi před rokem. Půjde s vámi Michael Kocáb do Afriky?
Přece jen jsem svou africkou verzi života přehodnotila. Ideální by bylo mít v Keni chatu a dovedu si představit, že bych tam žila na důchod. Ale upřímně bych chtěla, aby tam alespoň rok chodily do školy moje děti, aby věděly, že není nic zadarmo a vážily si zdejších luxusních podmínek.

Lejla Abbasová při rozhovoru pro OnaDnes.cz

Jste ve vztahu po vzoru žen z vaší rodiny ta generálka?
Je pravda, že jsem často až moc přímá. Nejsem zrovna dobrý taktik, od chlapa pomoc nečekám a ani mi moc nejde ji od něj přijmout. Určitě bych si vhodnou diplomacií leccos usnadnila. Kdybych se dokázala chovat ženštěji, partner se bude cítit lépe, ušetřím nás spousty zbytečně vyhrocených situací a nic by mě to nestálo.

Jste příliš hrdá?
Ani ne. Ale právě se mi klepe koutek, tak to možná o té hrdosti také bude.

Myslíte, že za problémy mezi muži a ženami může emancipace?
Problémy byly od věky věků, nehledě na emancipaci. Jsme rozdílní, jinak to nebude a to je ta krása vztahů. Co se ale týče emancipace, nejvíc mě zaujal názor režisérky Olgy Sommerové. Říká, že doba vyprodukovala novou ženu, ale nový muž ještě nedozrál.

Můžete to vysvětlit?
Žena byla po první světové válce postavena do role mužů, kterých se prostě nedostávalo a ta role se v čase jen prohlubovala. Musela zvládnout mužskou roli, práci, musela se umět o všechno postarat. Jenomže své syny ženy stále vychovávají "postaru", neučí je, aby byli samostatní, ocenili ženu a její roli v rodině a společnosti. Chlapci zůstali středobodem rodiny a často se kolem nich chodilo po špičkách. Do určité míry to je asi přirozené, vždyť je to matčino dítě. Mění se ale společnost. Díky této výchově mužům nikdo nedává návod, jak se mají chovat k "novým", emancipovaným ženám. A výtka tudíž není určena jen mužům, ale také nám ženám.

Přesto jsou "nové ženy" při řízení společnosti stále ve výrazné menšině.
A navíc ženy, které jsou ve vyšších pozicích, nejsou bohužel většinou typickými ženami. Už jen kvůli tomu, že musí využít mužských metod, bojovat jejich zbraněmi, přizpůsobit se jejich chování, aby se mezi nimi dokázaly prosadit. A tyto metody pak více či méně přijmou za své. Přitom ony samy vám řeknou: Ale já jsem k prosazení nepotřebovala žádné kvóty! Výjimek je opravdu málo.

Lejla Abbasová při rozhovoru pro OnaDnes.cz

Vy jste pro zavedení kvót pro ženy v politice?
Zatím se všude ve světě ukázalo, že dokud kvóty zavedeny nebyly, ženy se do politiky v adekvátním počtu prostě nedostaly. Vysoká politika je stroj stvořený muži a pro muže. Pokud se žena do těchto pater dostat chce, musí chtít a umět přijmout mechanismus této mašiny. Spousta žen by chtěla být aktivní v rozhodování o své komunitě, o své zemi, ale přijmout tyto nástroje je jim cizí, pokud je přímo neodmítají. Momentální společenské nastavení a zaměstnanecká politika tuto situaci ženě vyloženě stěžuje.

Je pro ni snazší, když se do veřejného života nehrne.
Neměla by se ale vzdát možnosti ho ovlivňovat. Už jen proto, že třeba v Čechách je žen ve společnosti jednapadesát procent a jsou statisticky vzdělanější.

A jsme zpět u žen "nové doby"...
Žena je dnes plnohodnotnou společenskou a ekonomickou jednotkou, když nic jiného, je neefektivní ji z tohoto procesu vylučovat. Bohužel jsou ale podmínky stále nastaveny tak, že pokud se žena chce stát politicky aktivní, musí se umět vzdát svého ženství a do jisté míry i rodiny.

Kvóty to vyřeší?
Rozhodně politiku zpřístupní "obyčejné" ženě, která toto prostředí demytizuje a postupně nastaví mechanismy tak, aby se legislativně zlepšilo prostředí pro politicky aktivní ženy. Ať už se jedná o školky zřizované zaměstnavateli, stejné finanční ohodnocení nebo zaměstnávání na částečné úvazky. Skvělý případ je městská hromadná doprava: vymýšlejí a staví ji zásadně muži, ale statisticky ji více využívají ženy. Kdyby měly ženy možnost zasáhnout do procesu její výstavby, všude by byly nájezdy pro kočárky, uzpůsobené nástupiště a schody pro seniory nebo vozíčkáře, prostředí by nebylo čistě mechanické, ale více účelové.

Myslíte, že by ženy přinesly i jinou politickou kulturu?
Nepochybně. A v neposlední řadě by jejich přístup obohatil politiku o jiné způsoby řešení a kladl důraz na jiná, nebo úplně nová témata.

Lejla Abbasová

Očima autorky

Její první osudovou láskou byl určitě táta a taky dědeček. Pak jsme probraly lásku ze školky, pozoruhodné životní partnery a opatrně naťukly i vztah poslední. Na Michaela Kocába se nešlo nezeptat, i když avizovala předem, že o něm mluvit nechce. Lejla je srdečná, své vyprávění spontánně špikuje slůvkem vole a ani s prdelí si hlavu neláme. Má za sebou tolik unikátních životních zkušeností, že dvě hodiny utekly, jako bych si vyprávěla s kamarádkou. Při autorizaci se však "láskové" verze lekla. "Špatné téma ve špatný čas," omlouvala se, že byla až příliš otevřená. Lásky tedy z rozhovoru zmizely, ale i tak zůstalo dost na to, abyste se dozvěděli, co tmavou krásku baví i pálí.

Autoři:




Nejčtenější

ilustrační snímek
Poradna: Pubertální dcera se chová, jako by se jí netýkala menstruace

Moje dcera se chová, jako by neměla žádnou menstruaci a vůbec se jí to netýkalo. Když se snažím zavést na to hovor, otočí hlavu a ignoruje mě. Čtenářka Ina...  celý článek

Ilustrační fotografie
Letní lásky? Pozor na pohlavně přenosné nemoci, které způsobují neplodnost

Ze vzrušující známosti na jednu noc se může stejně tak vyklubat i závažný zdravotní problém v podobě pohlavní nemoci s potenciální hrozbou neplodnosti. Než se...  celý článek

ilustrační snímek
Jak vybírat porodnici? Rozhoduje nabídka péče, zázemí i pocity rodičky

Pražské maminky to musí řešit relativně brzy a zapsat se do porodnice již v prvním trimestru, s výběrem porodnice si ovšem láme hlavu většina nastávajících...  celý článek

Billie Piperová
Piperová: Ve třiceti po mně nemůžete chtít, abych vypadala na dvacet

Britské herečky Billie Piperová (34) se dotklo, že se do ní opřeli někteří novináři kvůli vráskám. Po třicítce očekávala, že se podobným článkům vyhne. Jak...  celý článek

Salma Hayeková (Londýn, 5. prosince 2016)
Ve svém věku už nemusím vypadat dokonale, je to výhoda, říká Hayeková

Herečka Salma Hayeková (50) nikdy nepodléhala hollywoodským trendům a nesnažila se mučit v posilovně jen proto, že to je zrovna v kurzu. Pro svou postavu toho...  celý článek

Další z rubriky

Emily Ratajkowski na premiéře filmu We Are Your Friends (2016)
Emily Ratajkowski: Všichni myslí, že nejím, přitom se neustále cpu

Modelka Emily Ratajkowski (26) má dokonalé tělo bez jediného faldíku. V minulosti ji podezřívali z anorexie, tu však popírá a všem vzkazuje, že jí více než...  celý článek

Katherine Heiglová (Los Angeles, 16. září 2014)
Bála jsem se, že neshodím 23 kilogramů z dob těhotenství, říká Heiglová

Herečka Katherine Heiglová (38) v těhotenství přibrala necelých 23 kilogramů. Původně si myslela, že nepřekoná hranici 15 kilo, ale nakonec to bylo přes...  celý článek

Nicole Kidmanová (Beverly Hills, 6. února 2017)
Nechci tajit svůj věk, jsem na něj pyšná, říká padesátnice Kidmanová

Herečka Nicole Kidmanová letos oslavila padesátku. Za svůj věk se nestydí a na rozdíl od jiných hereček na rovinu říká, kolik je jí doopravdy let. Je prý...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu
5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu

Jedni je milují, druzí se jim vyhýbají obloukem. Jsou parfémy, které vyvolaly tak ostrou reakci, že si jiné přízvisko než "kontroverzní" nezaslouží. A to ať už... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.