Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kritické body vztahu: bydlení, peníze, dítě, práce, ponorka a jistota

  2:27aktualizováno  2:27
Pokud máte z vyprávění známých osobností někdy pocit, že existují bezkonfliktní partnerství, nevěřte tomu. Báchorky o idylických vztazích vyprávějí lháři nebo ti, co mají doma snadno ovladatelné loutky bez názoru. Všechny normální vztahy mají své trhliny.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Každé manželství čas od času prochází nějakou krizí. S jistotou se dá očekávat někdy mezi druhým a sedmým rokem soužití, druhá mezi sedmnácti až pětadvaceti roky. Ale pak je tu bezpočet těch, které nemají na délku vztahu žádnou vazbu. Připomínají extrémní počasí – přicházejí nečekaně, o to větší paseku dokážou mezi partnery napáchat.

Dobrá zpráva je, že většině se dá předejít. A i když fázi prevence zanedbáte, neznamená to, že manželství skončí rozvodem. Vše má své řešení.

Stěhujeme se do svého

Pár triků, jak si zajistit příjemný vztah

Spokojené manželství chtějí mít asi všichni, kdo v něm jsou, zapomínají však, že kvalitní vztah není automatický. Musí se na něm pracovat. Co dělat, abyste se i vy v tom vašem cítili příjemně? Přinášíme pár námětů.

• Nečekejte, že vaše manželství bude šťastné. Takových okamžiků je v životě málo. Buďte rádi, že máte pocit dlouhodobé spokojenosti.

• Smiřte se s některými chybami svého partnera. Ani vy nejste dokonalí.

• Respektujte se. Je důležité vědět, proč s druhým jste. Urážky a ponižování každý vztah pohřbí.

• S humorem jde všechno lépe, když k tomu přidáte pozitivní přístup k životu, máte vyhráno.

• Hádejte se, ale konstruktivně. Napětí z nedorozumění se kumuluje a můžete zkratově vybuchnout. Hádka má skončit dohodou.

• Vyjadřujte partnerovi fyzické projevy přitažlivosti.

Jednatřicetiletá Karolína a o dva roky starší Patrik spolu rok střídavě žili u jednoho nebo druhého. Neustálé přejíždění z jedno konce města na druhý, balení věcí, náročnou logistiku i dvojnásobné výdaje za bydlení vyřešili sestěhováním.

Společné žití však odstartovalo vleklou krizi. Po prvních týdnech bydlení pod jednou střechou měla Karolína pocit, že se udusí. "Byla jsem zvyklá žít sama a najednou tu byl někdo, kdo byl věčně se mnou. Přítel myslel, že mi dělá radost, slyšel, jak si jiné ženy kamarádů stěžují, že jejich partneři jsou věčně pryč, tak rezignoval na koníčky," vzpomíná mladá žena, které občasná samota vyhovuje. Najednou se musela dělit o ovladač televize, o počítač, když chtěla být sama a nemluvit, přítel měl potřebu si povídat.

Navzdory počáteční zamilovanosti bývá start společného bydlení první pořádnou zatěžkávací zkouškou vztahu. "Je velmi těžké naučit se sobě navzájem přizpůsobovat, když měl předtím každý svůj vlastní životní styl a režim," říká psycholožka Jitka Douchová. Jak z toho ven? Sporné situace řešte kompromisy, povzneste se nad malichernosti. Nebo si myslíte, že je podstatné, zda houbička na nádobí leží vpravo od dřezu, či vlevo? A je rozdíl, jestli okna vyleštíte za pomoci starých ponožek, nebo novinového papíru? Že jste deset let používali látku, neznamená, že noviny nejsou stejně účinné.

Money, money, money

Vůbec nejčastější příčinou sporů v manželství jsou hádky o peníze. Debaty o tom, za co utrácet a kolik pro změnu šetřit, se nevyhnou žádnému páru. Partneři při hospodaření s penězi obvykle kopírují rodinný model z dětství. V ideálním případě se sejdou dva jedinci, kteří mají stejný náhled, v reálném životě je taková situace pravděpodobná asi tak jako vsadit a vyhrát miliony. Univerzálně platný model, jak vést rodinné hospodaření, neexistuje. Je rozdíl, jestli je vám dvacet a právě spolu začínáte žít, nebo pětatřicet a každý za sebou máte už nějakou historii, včetně té finanční. "Zpočátku jsme měli společnou kasu, ale neměli jsme žádná pravidla. Manželovi vadilo, že utrácím za kavárny, mně zase investice do jeho cyklistiky. Nakonec jsme platili napůl bydlení a jídlo, jinak jsme si hospodařili po svém," říká pětatřicetiletá Martina. Tento model je možný, ale neúnosný, když se jeden z partnerů ocitne bez práce, na rodičovské dovolené, je dlouhodobě nemocný. Psycholog Stanislav Kratochvíl v knize Manželská terapie jako nejpraktičtější doporučuje společnou kasu, z níž se hradí rodinné výdaje, přičemž je stanoveno, kdo za který úsek odpovídá a kolik na to má peněz. Zároveň by si partneři měli určit kapesné, s nímž každý nakládá podle svého.

Dítě jako vetřelec

Jedno z největších klišé zní, že těhotenství a narození dítěte je nejkrásnějším obdobím v životě ženy a muže. Může to tak být, ve skutečnosti období často bývá spouštěčem partnerské krize. "Kamarádky manžel si v těhotenství ženy uvědomil, že dítě znamená zodpovědnost. Zpanikařil a řešil to útěky za kamarády a návraty nad ránem. Bojují s tím už několik měsíců," popisuje krizi kamarádky třiatřicetiletá Michaela. Narození dítěte znamená obrovskou změnu v každé rodině. Z páru je najednou trojúhelník a ne vždy se podaří partnerům dělit pozornost tak, aby ani jeden z nich neměl pocit, že o něco přichází a má více povinností než druhý. "Žena se stává matkou, zatímco muž nemusí omezovat svůj režim, pohybuje se dál mezi dospělými v rámci práce. O tento svět žena přichází a někdy přestává být pro muže rovnocennou partnerkou. Jejich světy se od sebe oddělují," říká psycholožka Jitka Douchová. Partneři by neměli zapomínat na to, že než se oba stali rodiči, tak byli spolu. "Rozvíjení vztahu znamená společné zážitky, budování něčeho nového, další plány," radí Jitka Douchová.

Podle britského internetového průzkumu jsou hádky o výchovu dětí hned po těch o peníze a sporech o domácí práce třetí nejčastější příčinou partnerských konfliktů. Spory na téma výchova řeší více než pětina rodičů. V konfliktních situacích je nezbytné vyjasnit si, jaké má který partner požadavky. "A pak spory řešit kompromisem nebo ustoupením jedno z nich výměnou za jiný ústupek partnera," doporučuje psycholog Stanislav Kratochvíl. Zároveň je dobré stanovit si kompetenční oblasti, ve kterých má každý z rodičů poslední slovo.

Nemám práci, je to tvoje vina!

"Největší krize v našem manželství nastala, když jsem dostala po pětadvaceti letech výpověď z práce. Ztratila jsem vnitřní stabilitu. Podvědomě jsem hledala viníka nespokojenosti a smutku, a našla jsem ho vedle sebe. Byl to můj muž. Vadilo mi na něm všechno, a podle toho jsem se k němu chovala," tak popisuje krizi vztahu naše fejetonistka Irena Fuchsová. Mohla by sloužit jako modelový příklad toho, jak lidé reagují v případě ztráty zaměstnání či dlouhodobé nemoci. A její manžel by zase mohl posloužit jako vzor, jak situaci vyřešit. "Muž se mnou naštěstí ‚nespolupracoval‘, moje chování vydržel, já se dala do pořádku, a letos jsme oslavili společných 34 let," říká Irena Fuchsová.

Válka Roseových

Představte si, že řadu let žijete s partnerem v domě o rozloze tři sta metrů čtverečních, k tomu máte zahradu velikosti londýnského Hyde parku, kvůli vytížení v práci se vídáte chvíli večer a o víkendech. A najednou je se vším konec a vy se ocitnete v panelákové garsoniéře, kde jste pohromadě čtyřiadvacet hodin denně. K takovému stavu se dá přirovnat odchod manželů do důchodu. Mnohá manželství pak připomínají válku Roseových, kde přicházejí na řadu nože a jde o život. "Jakmile skončí první tři měsíce nového života v důchodu, často vzniká uvnitř vztahu rozčarování," říká francouzská koučka Marie-Adeline Poncet, která už třicet let pořádá kurzy přípravy na důchod. U nás věc nevídaná, ale potřebná. Lidé, kteří byli zvyklí trávit většinu času odděleně, se zase musí naučit spolu žít, což bez pomoci odborníků často nezvládají. Ne náhodou v posledních letech stoupá počet rozvodů lidí právě v důchodovém věku. Manželé nevědí, co s volným časem, lezou si na nervy a z nefunkčního vztahu utíkají. Aby se do této fáze vztah nedostal, je potřeba mít vlastní zájmy, okruh přátel a nějaký smysl života. "Spíše než si pasivně užívat kultury nebo sledovat sport je lépe vzít si na starost nějakou činnost," radí Poncet. Třeba organizovat výlety, kurz práce s počítačem, cvičení. Podobným aktivitám jsou nakloněny i úřady a často se na ně dají sehnat dotace.

Mám tě jistou

Když Michael Douglas a Catherin Zeta-Jonesová oznámili, že je konec jejich třináctiletého manželství, všichni měli za to, že je to důsledek vypětí způsobený léčbou hercovy rakoviny. Manželka ho opustila ve chvíli, kdy se uzdravil. Příčina byla jinde. Douglas přiznal, že si ženy nevážil a vztah bral jako jistotu. "Pocit samozřejmosti existence vztahu a pád do stereotypu je jedním z kritických bodů vztahu. Dvojice řeší dennodenní provoz, přitom nestíhá kultivaci opravdového partnerského života, toho, co pár kdysi spojilo dohromady. Schází společné sdílení nových zážitků a radostí," říká psycholožka Jitka Douchová.

Herecký pár se nakonec po půlroční pauze dal zase dohromady. Aby měly takový konec i ostatní vztahy, není to zadarmo. "V manželství je to zkrátka tak, že se musíme sobě pořád věnovat, být invenční a vztah udržovat v nějaké dynamice a jiskření," radí psycholožka Jitka Douchová.

Autor:






Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.