Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Klinická smrt: kladné i záporné zážitky

  6:00aktualizováno  6:00
Cesta tunelem, setkání se zemřelými přáteli nebo panoramatický přehled života od dětství až po současnost. To jsou jen nejznámější, celkem pozitivní zážitky lidí, kteří prošli klinickou smrtí. Novodobé studie ale ukazují, že se lidé vrací i s negativními prožitky. Obklopeni byli chladem, nářkem, bizarními tvory a nejhůře pociťovali lhostejnost.
Po zážitku klinické smrti se lidé obvykle přestanou umírání obávat.

Po zážitku klinické smrti se lidé obvykle přestanou umírání obávat. | foto: Profimedia.cz

Koluje v nás představa, že smrt je záležitost okamžiku. Jde ale o proces, který započne, když srdce přestane tlouci, plíce ustanou svou práci a mozek nevykazuje známky fungování. Po srdeční zástavě ale následuje krátká doba, od několika sekund po hodinu či déle, ve které může záchranná služba uspět ve znovuobnovení srdeční činnosti a odvrátit tak proces umírání. Klinická smrt nastává v případě zástavy dechu a srdeční činnosti. Vědci popisují tento stav vědomí jako zkušenost blízkou smrti (NDE).

Každý pátý probuzený
Lékaři znají velmi dobře fyzický stav těla ve fázi klinické smrti, to, co se ale odehrává po psychické stránce, je víceméně záhadou. Přibližně každý pátý člověk, který je úspěšně resuscitován, se vrací zpět do života se zážitkem, který prožil ve změněném stavu vědomí. Ten jedinec, který se vrací z toho stavu s "příběhem", je většinou natolik zasažen, že u něj dochází ke změně dosavadního stylu života. Psycholog Martin Kupka hovoří ve své přehledové studii "Klinická smrt jakožto změněný stav vědomí" především o změně hodnotového žebříčku a zvýšeném zájmu o náboženství. Strach ze smrti se u těchto lidí snižuje, žijí také více přítomným okamžikem a svůj život celkově hodnotí jako smysluplnější.

Snahy o úspěšné vědecké doložení toho, co zažili, přitom dosud stále chybí. Pokusy o vysvětlení prostřednictvím působení farmak, podnětů z neurologie, nedostatečného zásobení mozku či vysvětlení pomocí psychopatologie ztroskotaly.

Čím tedy lidé procházejí a jsou jejich zážitky stejné? "Vědci se snaží zážitky jednotlivých lidí zařazovat do kategorií. I když jsou si jevy nápadně podobné, nejsou ani dvě ze sdělení naprosto stejná. Někdo prochází branou, jiný tunelem. Někdo spatřuje ve světle anděla, jiný Krista," popisuje Kupka. Podle dalších vědeckých zdrojů se mnoho jedinců probouzí, aniž by si cokoliv pamatovali.

Lehkost bez vlastního těla
Autor populárních článků o klinické smrti Raymond Moody na základě nashromážděných prožitků rozdělil fenomény toho, co dotyčný zažil, do čtrnácti kategorií. Vědci se domnívají, že mezi klíčové momenty patří zážitek opouštění vlastního těla, zážitek setkání se "světlem" a panoramatický přehled dosavadního života.

Opouštěním vlastního těla byl popisován stav, kdy se umírající ocital mimo své vlastní tělo a pozoroval ho jako divák. Zpětně se pak potvrzovaly jeho výpovědi se skutečností, která se mezitím reálně odehrávala. Umírající měli při opouštění vlastního těla různé pocity: od lehkosti, lítosti nad zuboženým tělem přes lhostejnost vůči vlastnímu tělu až po úzkost a snahu vrátit se zpátky do těla. Své nové, duchovní tělo prožívali zúčastnění jako nehmotné, ničeho se například nedalo dotknout. Většina dotazovaných také upozorňovala na jasnější a rychlejší myšlení, kterým bylo třeba možné ovlivňovat pohyb věcí.

Setkání se světlem
Kupka se ale domnívá, že nejsilnějším společným znakem v prožitcích blízkosti smrti je setkání s velmi jasným světlem.

Ve většině popisů bylo světlo chápáno jako bytost obdařená vědomím a inteligencí. Mezi umírajícími panovala většinou shoda, že z něj vyzařovalo přijetí, teplo a láska. Jak jsme již zmínili, světlo bylo ztotožňováno jedněmi s andělem, jinými s Kristem atd. Světlo s člověkem komunikovalo telepaticky, bez hlasu, spíše prostřednictvím toku myšlenek. Lidé shodně uváděli, že byli dotázáni na to, "zda jsou připraveni zemřít" nebo "co udělali v životě dobrého". I přes hluboký význam nepociťovali zúčastnění otázky jako odsouzení nebo hrozbu. Spíše je vnímali jako pokyn k přemýšlení.

Po setkání se světlem došlo u mnoha osob k intenzivnímu panoramatickému přehledu dosavadního života. Vzpomínky se objevovaly velmi rychle, v chronologickém sledu v živém, barevném, plastickém provedení. V přehledu prý nechyběly nejmenší detaily.

Děti nemají špatné prožitky
Převážná většina zážitků má tyto pozitivní konotace. Modernější výzkumy prováděné od devadesátých let ovšem ukazují, že přibližně sedm procent z těch lidí, kteří prošli klinickou smrtí, mělo zážitky opačné, tedy děsuplné a nepříjemné. Hovoří se především o sténání, chladu, lhostejnosti a obklopení podivnými lidskými a zvířecími tvory. Zajímavé ale je, že nepříjemný zážitek nebyl dosud zjištěn u dítěte. Prožitek blízkosti smrti mají přitom tři čtvrtiny zachráněných dětí. I velmi malé děti přitom popisují podobné jevy jako dospělí.

Po návratu do života bylo mnoho z těchto lidí neschopných zakotvit zpět v realitě. O tom, co tito lidé mezi životem a smrtí zažili, zprvu nechtějí hovořit. Psychologové tvrdí, že prožívají obavy, aby je okolí nepovažovalo za blázny. Svými prožitky jsou si ale naprosto jisti a považují je za skutečné, ne za sny. Lidé se zážitkem uvádějí, že jejich život se stal plnějším a hlubším, více také přemýšlejí o filozofických a spirituálních otázkách.

Jak uvádí Moody, žádný z tří set lidí, které zkoumal, nechtěl kázat lidem, ale spíše pracovat na zlepšení sama sebe a na vztazích s druhými lidmi. Shodně také vypovídali o tom, že cítí potřebu vzdělávat se.

A jak se staví ke smrti ti, kdo ji už jednou prožili? Nikdo z dotázaných už nemá ze smrti strach. Naopak blízkost smrti zpětně hodnotí jako zcela jedinečný, krásný a osvobozující zážitek, který může být prožit bez útrap a strachu. Smrt pro ně přestala být odpudivá. Vyhledávat ji ale sebevraždou souhlasně odmítají.

Autoři:




Nejčtenější

Gabourey Sidibe (New York, 15. února 2015)
Sidibe: Když jsem měla anorexii, už jsem měla naplánované, jak se zabít

Cesta boubelaté herečky Gabourey Sidibe (34) ke štěstí byla velmi trnitá. V mládí měla problémy s poruchou příjmu potravy a v pozdějším věku pak pracovala na...  celý článek

ilustrační snímek
Pět pochval denně zlepší chování malých dětí, tvrdí britští psychologové

Mnoho rodičů si láme hlavu tím, jak zlepšit chování svých dětí. Podle britských psychologů by mohlo pomoci pravidelné chválení. Důležité je ovšem vhodně volit...  celý článek

ilustrační snímek
Virtuální sex změní i ten reálný, předpovídají odborníci

Virtuální realita nabízí zcela nový rozměr pornografie. Zákazníci se z role pozorovatele dostávají do role aktivního účastníka sexuálních hrátek podle svých...  celý článek

Ilustrační fotografie
Čtyřicítka je zlomový věk. Právě teď se svému tělu věnujte víc než dřív

Zatímco o zdraví dětí a seniorů se mluví na každém kroku, takzvaný střední věk tolik pozornosti nepřitahuje. Jako by se rozumělo samo sebou, že se dospělý...  celý článek

Lenka s Rosťou na závěrečném setkání obou párů
Lenka není flákač, ale je to moje žena a milenka, zaznělo ve Výměně

Nebýt vtipného Rosti, byla by středeční premiérová Výměna manželek celkem nuda. Nikdo se nepopral ani nehádal, jak jsou diváci zvyklí, a slzy tekly jen...  celý článek

Další z rubriky

Alkohol je stejně efektivním zabijákem bolesti jako opiáty. Právě proto mu...
Příběh Markéty: Po alkoholu se mi manžel mění před očima

Když jsem někde slyšela, jak mají některé ženy problémy s manžely alkoholiky, říkala jsem si, jaké mám štěstí, že to nemusím řešit. Můj muž si občas nějaké to...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Psychopati mezi námi: politici, lékaři i soudci. Chtějí moc i obdiv

Jejich jediným motorem je moc. Doslova posedlost po moci a touze ovládat. Pro psychopaty vztahy nic neznamenají, lidé jsou pro něj jen oběť. Člověka dokáží...  celý článek

Lenka s Rosťou na závěrečném setkání obou párů
Lenka není flákač, ale je to moje žena a milenka, zaznělo ve Výměně

Nebýt vtipného Rosti, byla by středeční premiérová Výměna manželek celkem nuda. Nikdo se nepopral ani nehádal, jak jsou diváci zvyklí, a slzy tekly jen...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.