Institucí a firem, v jejichž čele dominují muži, je stále většina. Proto stejně jako Veronika vidí mezi nimi šéfy v sukních nejedna z nás. Pro muže je takový "babochlap" srozumitelnějším partnerem.
Žena před pánskou mušlí
"Historicky bylo řízení moderních organizací a podniků od prvopočátku jednoznačně v rukou mužů. Tento svět byl ženám zcela uzavřen. V důsledku toho byla pravidla řízení organizací vytvořena na principu tradičních hodnot," říká socioložka Alena Křížková, která provedla dva výzkumy genderových vztahů ve vedení jedné nadnárodní firmy a poté ve firmách nad 100 zaměstnanců.
"Tyto role podporují nepřerušovanou kariéru mužů, jejich plné soustředění na pracovní dráhu a neúčast na běžném chodu domácnosti. Podmínkou jejich vysokého pracovního výkonu jsou manželky, které mají na starosti veškerý domácí servis," uvedla Křížková.
Ženy některých společenských tříd podle ní nastupovaly do velkých organizací od počátku pouze do servisních pozic typu asistentky, písařky, uklízečky či pečovatelky.
"Jejich pracovní zařazení do značné míry také odráželo jejich tradiční společenské role spojené zejména s rodinou a péčí o domácnost a děti. Řízení organizací a podniku tak bylo vytvořeno jako mužský svět fungující podle pravidel, která zapadají do tradičně definovaných mužských životních drah," dodala Křížková.
Situace se ale začala měnit a ženy se postupně dostávají i na místa, která byla hájemstvím mužů. Je to, jako kdyby se žena ocitla na pánském WC u mušle. Dámy se dostaly do pozice, kdy se snaží "napasovat" do role, která pro ně nebyla primárně určena. Nikdo nepočítal s tím, že ředitel společnosti bude vařit večeři nebo opravovat dětem úkoly. Tyhle úkoly ženě ale zůstaly, a tak se manažerka na vyšší pozici musí umět ohánět.
| "Řídicím pozicím v současných organizacích stále většinou vládne tzv. mýtus oddělených světů," tvrdí Alena Křížková. "Je to způsob předstírání, že neexistuje úzké spojení mezi prací a rodinou v životě současných žen i mužů. V této situaci jsou pak znevýhodněni všichni muži i ženy, kteří se chtějí vedle své práce aktivně věnovat svým rodinám a podílet se na chodu domácnosti a nechtějí být pouze těmi, kdo zásobují rodinu finančně." |
Jako chlapi jsme efektivní
"Prostředí řízení organizací je nastaveno tak, že ti, kdo tam chtějí proniknout, musí splňovat dané normy chování. Velmi často firmy poskytují i určité školení, tréninky a další vzdělávací aktivity, které mimo jiné formují kandidáty na vyšší kariérové příčky do podoby, která vyhovuje organizačnímu prostředí," prozrazuje Křížková závěry svých výzkumů.
Zdá se tedy, že ženy přebírají modely mužského chování, protože je z hlediska výkonu velmi efektivní. "Když jsem nastoupila jako vedoucí redakce, byla jsem jediná žena mezi samými muži. Chtěla jsem jim ukázat, že na to mám i jako ženská, nechtěla jsem před nimi ukázat žádnou slabinu nebo klopýtnutí," vzpomíná Hana Hikelová, nyní šéfredaktorka ČRo Rádia Česko.
"Zároveň jako žena mám k zaměstnancům trochu jiný přístup, třeba v tom, že se o své redaktory více zajímám, než je u mužů-vedoucích obvyklé. Budu věnovat větší pozornost zaměstnancům, kteří mají třeba problémy v manželství nebo nemocné rodiče. Zároveň ale vím, že bych nechtěla, aby si toho mužští všimli, protože by to považovali za slabinu. Žena na vysoké pozici může někomu připadat chladná nebo tvrdá, ale to vůbec neznamená, že by se uvnitř změnila. Jenom nechce dát mužům záminku, aby si řekli: ... a už je to tady!" domnívá se Hikelová.
Podle psycholožky Marty Boučkové se spíše než o přebírání mužského modelu chování jedná o přizpůsobení se: "Manažerka bude mluvit jasně, stručně a logicky argumentovat, bude schopná navrhovat konstruktivní řešení. Jedině pak s ní budou muži jednat jako s rovným partnerem," vysvětluje Boučková. Ženy se podle ní nemění na chlapy, protože by tím nic nezískaly. "Nikdy se chlapem nestanou, jejich síla je naopak v tom udržet si svoji ženskost, která je plusem."
Ilustrační foto
Muž mezi ženami
Představme si situaci opačnou - že by ve většině vedoucích pozic byly ženy. A muž - většinou velmi ješitný - by se musel přizpůsobit. Tak jako grafik Milan (28), který se na praxi dostal do jednoho ryze ženského časopisu. "Bylo to peklo," říká. "Holky i paní mě naprosto ignorovaly, jako bych byl vzduch. Vesele se dál bavily o svých intimních problémech a dokonce si přede mnou zkoušely oblečení, jako bych jim ani nepřišel jako chlap nebo co. Připadal jsem si tam hrozně a byl jsem rád, když jsem mohl vypadnout."
Proč se to stalo? Protože se Milan nepřizpůsobil komunikačním vzorcům redakce plné žen. Přizpůsobit se musí ten, kdo je v menšině - a protože v menšině na vedoucích funkcích bývají většinou ženy, je to na nich. Jinak jsou - tak jako Milan - vyčleněny ze sociálního života skupiny a ignorovány. Pokud by byl Milan ochotný se s ženami bavit o módě, dětech a dalších pro ně zajímavých tématech, byl by do skupiny zřejmě přijat, stejně jako manažerka, která s muži zajde na pivo, pochválí modelce výstřih a zasvěceně se zajímá o včerejší fotbalové derby.
Za "babochlapy" může konvence
Proč tedy ženy uspějí spíš jako "chlapice"? Zřejmě to není jenom těmi ženami, manažerkami, které se snaží přizpůsobit obvyklému. Ale také tím, že manažerům obecně připisujeme my ostatní vlastnosti spojované neprávem výlučně s muži. "Je to třeba schopnost rozdělit úkoly a velet, ráznost, sebevědomí a další," myslí si Marta Boučková. "Mnoho z nás spojuje úspěch a dravost pouze se světem mužů. Je ale logické, že žena, která chce v jejich konkurenci obstát, bude muset mít tyto vlastnosti také," dodává.
Chovají se ženy ve funkcích často jako muži?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 23. května 2008. Anketa je uzavřena.
