Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Jarky: Kamarádka neustále loví chlapy a já jí musím asistovat

  0:14aktualizováno  0:14
S kamarádkou Blankou se znám už od dětství, prožily jsme spolu fakt hodně. Náš život mnohdy byl jak přes kopírák. Před pár měsíci se ale vše změnilo, zatímco já muže mám, kamarádka je sama a já jí prý mám pomoct chlapa najít.
„Blančina posedlost chlapama mi leze na nervy, ale na druhou stranu bych chtěla, aby byla šťastná,“ píše Jarka.

„Blančina posedlost chlapama mi leze na nervy, ale na druhou stranu bych chtěla, aby byla šťastná,“ píše Jarka. | foto: Profimedia.cz

Jmenuji se Jarka, je mi 38 let a jsem šťastně rozvedená. Opravdu šťastně, jsem ráda, že se mi podařilo najít v sobě dost síly a manžela poslat k šípku, tedy podat žádost o rozvod. Byl to hrozný budižkničemu, nejradši měl pivo, pak kamarády, pak dlouho, dlouho nic a teprve někde na chvostu byla rodina, domov, já a naše dcera. Dceři Anetě je dnes devatenáct, má svůj život a já vlastně už taky.

Nerozlučná dvojka

Hodně času trávím se svou kamarádkou Blankou. Známe se snad od narození, jsme stejně staré, dělí nás od sebe jen pár dní. Naše mámy se poznaly v porodnici a staly se z nich taky kamarádky. Navíc jsme bydlely nedaleko do sebe, chodily do stejné školky, školy, obě jsme se vyučily prodavačkami.

Vždy se zamiluju do neřáda

Nedostupní partneři nás přitahují i ničí

(Ilustrační foto)

Také jsme v jeden samý den poznaly své budoucí muže. Bylo to v tanečních. Holky z našeho učňáku chodily dohromady s kluky ze stavebního učiliště. Pavel s Mirkem byli také kamarádi, takže jsme my čtyři začali trávit čas společně. Bylo to fajn období, ráda na něj vzpomínám.

Pak jsem otěhotněla a Pavla si vzala. Nedlouho po nás přišla do jiného stavu i Blanka. S Mirkem se vzali i oni. Historie se opakovala, stejně jako naše mámy, vozily jsme kočárky spolu i my dvě. Akorát že Blančin syn Láďa je o něco mladší než naše Aneta.

A obě jsme měly stejnou smůlu na muže. Ten můj měl problémy s alkoholem, s penězi, s docházením do práce, nakonec jsem sebrala odvahu a podala žádost o rozvod. Dcera mě v tom hodně podpořila a to mi dalo sílu. Takže zatímco pro mě byl rozvod vysvobozením, pro Blanku to byla hanba. Její muž sice uměl vzít za práci, nosil peníze, synovi se věnoval, ale zase měl slabost pro něžné pohlaví. Co jen si Blanka s ním vytrpěla. Ale vždycky se vrátil, dokud ho neklofla urputná rozvedená ženská se dvěma dětmi a dotáhla ho až k rozvodu.

Kamarádka lovkyně

S Blankou jsme tedy zůstaly samy (já už tři roky a Blanka dva). Děti jsou velké, tak jsme si řekly, že nebudeme doma smutnit a ten volný čas, který máme, věnujeme sobě. Začaly jsme chodit cvičit, na vínko, občas zajedeme do města do divadla. Také jsme spolu byly už několikrát na wellness víkendu.

Všechno by bylo fajn, kdyby Blanka nezačala vyloženě lovit mužský. Bere to, že je sama, jako životní prohru a nedokáže se s tím smířit. Dokola mi opakuje, že si připadá jak prašivá, že od ní chlap utekl za jinou, že se na ni lidi koukají a pomlouvají ji. Žijeme sice na malém městě, drbům se člověk nevyhne, ale je už jiná doba, rozvedených, opuštěných ženských je spousta a pochybuji, že má někdo čas Blanku pomlouvat. Jenže jí to nevymluvím.

Příběh Zuzky

Jsem šťastně vdaná, přesto chci od manžela odejít

(ilustrační snímek)

Takže kdykoliv spolu jdeme do nějaké vinárny, nebo jen tak na kafe, už si pomalu ani nepopovídáme, těká očima, hledá, na koho by se zaměřila, vyloženě k sobě láká chlapy. Když se trochu napije, je to ještě horší, to pak ztrácí zábrany a je schopná si sama za nějakým mužským dojít.

Před pár týdny nás oslovili dva muži, přisedli si k nám a hezky jsme si povídali. Jenže Blanka to přehnala s vínem a nakonec s jedním z nich skončila v posteli. Od té doby se jí neozval. To já se s tím druhým seznámila a párkrát jsme se už sešli. I když žádnou známost nehledám, uznávám, že mi je s ním dobře. Chci to ale zatím držet jen v mezích jedna dvě schůzky týdně, stále jsem se nedostala z nepovedeného manželství a rozhodně nechci začínat žádný vážný vztah. On to naštěstí pochopil a má to podobně, také je rozvedený a s bývalou manželkou bojuje o syna.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Pochopila jsem, že Blanka mi tak trochu závidí. Vím, že mi přeje, že mám přítele, ale sama by ho chtěla taky. Tím spíš mi neustále dává najevo, že bych jí měla pomoci si někoho najít. Neustále mě nutí, abych s ní někam chodila. Jenže mně už se teď moc nechce, je mi to nepříjemné, svým způsobem už jsem zadaná.

Blanka mě nedávno dokonce prosila, abych se zeptala svého přítele, jestli nemá kolem sebe nějakého zajímavého mužského, se kterým by ji seznámil. Ještě jsem se ho nezeptala, je mi to takové trapné. Zvlášť, když s jedním jeho kamarádem má už postelovou zkušenost.

Tak nevím, co mám dělat. Docela mi ta Blančina posedlost leze na nervy, ale na druhou stranu bych chtěla, aby byla šťastná, aby někoho vedle sebe brzy měla.
Jarka

Názor odborníka: Inzerát za ni nepodávejte

Dobrý den, Jarko, kamarádství je nepochybně i tom, že uděláme něco pro toho druhého. Ale neměli bychom to dělat na úkor sebe. Pokud se v kamarádství nebudete cítit dobře, tak pravděpodobně rychle skončí. Nebo minimálně již nebude v kamarádství upřímnost. K čemu pak takové kamarádství je? Pokud vám oběma na něm záleží, tak vás Blanka pochopí. Pochopí, že tato situace a to, co po vás žádá, je pro vás nepříjemné. Určit si ve vztazích hranice je důležité. Hovoří to i o respektu k sobě samému.

Než jí řeknete, jak je tato situace pro vás nepříjemná, zkuste si s Blankou promluvit. Zeptat se jí, co jí chybí, když nemá partnera. Snažte se Blanku pochopit tím, že se jí budete ptát. Pravděpodobně uslyšíte něco o pocitu jistoty, bezpečí, pochopení atd. Můžete pomoci jí samotné pochopit, co se v ní vůbec odehrává. A možná toto uvědomění povede k tomu, že Blanka své chování změní. Určitě bych Vám doporučila se pokusit jí nejdříve pochopit, než jí řeknete jak nepříjemné to je pro vás.

Nedoporučovala bych vám podávat za ni inzerát. Pokud bude chtít, může to udělat sama. Můžete ji v tom podpořit. Ale pokud to uděláte za ni, může se to v budoucnu otočit vůči vám. A také nevíte, jestli o to Blanka vůbec stojí.
Eva Belešová, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 1677

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 23. listopadu 2015. Anketa je uzavřena.

1. Mám Blance na rovinu říct, že už mám plné zuby chození po vinárnách a shánění vhodného mužského pro ni? 1070
2. Mám to vydržet a občas s Blankou někam jít tak jako dřív? 321
3. Mám se svého přítele zeptat, jestli by mi nepomohl někoho Blance dohodit? 221
4. Mám podat Blančiným jménem inzerát na seznamku? 65
Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.