Když přišla tahle nabídka, dost jsem váhala, ale protože nic jiného na obzoru nebylo a účty se platit musí, tak jsem si řekla, no a co.
Zní to sice hrozně, budu vlastně uklízečka, ale co dělám doma každý den? Není to přeci žádná věda uklidit dům, půjdu se tam alespoň podívat, protože nabídka to byla vynikající. Velmi slušný plat, vlastní oddělené bydlení v domku v zahradě a zadarmo. Bydlím sama se synem a ten si nedávno přivedl domů přítelkyni, čekají miminko. Trochu mě do toho postrkoval, pod vidinou prázdného bytu, a tak jsem prostě nastoupila.
Paní Olina byla velmi příjemná, udržovaná pětatřicátnice. Děti již v rozumném věku, pejsek, pěkná zahrada, bazén, hezký dům. Měla jsem krásné bydlení v zahradě, obývák s kuchyňkou a malou ložnici, vše vkusně zařízené, všechno, co si člověk může přát.
Paní Olina si sama nakupovala, starala se o děti a říkala, že i vaří. No, to jsem se musela smát, já si vaření představuji trochu jinak, ale nemluvila jsem jí do toho.
Když byl pan manžel doma, byla jsem ve svém domečku, neměl rád cizí lidi v domě. Každý den jsem luxovala celý dům, žehlila, venčila pejska a taky občas po večerech hlídala děti. Nevadilo mi to, byly hodné. Myslela jsem, že jsem našla skvělou práci.
Jenže po prvním měsíci se začala situace trochu měnit. Zjistila jsem, že paní Olina trochu po večerech popíjí a po dalším měsíci, že dost je slabé slovo. Vždycky, když se napila, byla agresivní a kritizovala mou práci. Ráno, když se z opice vyspala, byla zase milá a jako by se nic nestalo. Nechápala jsem, jak může vypít dvě lahve vína a ráno být tak svěží. Holt trénink je trénink.
Pan manžel to asi věděl, protože se vždycky snažila zahladit stopy, a když byl doma, tak se alkoholu nedotkla. Hodně často ale nebyl doma přes noc, takže si mohla přihnout několikrát týdně. Na víkend odjížděli pryč i s dětmi a vyžadovali, abych byla v domě po dobu jejich nepřítomnosti.
Ze začátku mi to nevadilo, když nebyli doma, měla jsem celý dům pro sebe, navařila jsem, aby měly děti slušné jídlo, něco jsem upekla perfektně uklidila, měla jsem na všechno čas. Pejska mi nechávali doma, tak mi nebylo smutno, ale časem jsem si začala připadat jako jejich vězeň. Neměla jsem vlastně žádné volno.
Syn mi říkal: "Ale mami, vždyť jsi tam celý víkend sama, máš volno!" Jenže to nebylo ono, nemohla jsem odejít, musela jsem hlídat dům. Neměla jsem žádný soukromý život, mohla jsem sice v týdnu, když byla paní Olina doma, kamkoli odpoledne odjet, ale situace se měnila z hodiny na hodinu. Nemohla jsem si nic naplánovat.
Když jsem chtěla zajít na kafe s kamarádkou, paní Olina volala, že se zdrží ve městě. Místo v 17.00 přišla ve 20.00. to už se mi pochopitelně nikam nechtělo. Jindy jsem měla mít volno a chtěla odjet domů za synem a paní Olina volala, že jsou s manželem pozvaní na nějakou důležitou večeři a že musím hlídat děti, že volno budu mít jindy.
Jenže žádné další jindy nepřišlo. Tak to jde již několik měsíců. Když je paní Olina v pohodě, je milá a dokonce mi přidala plat, ale když se opije, je zlá a jízlivá, terorizuje mě a křičí na mě. Nevím, co mám dělat. Moje lidská důstojnost mi velí, abych odešla, že nemám zapotřebí snášet její nálady a žít jako vězeň. Na druhou stranu mám bydlení zadarmo, jsem v hezkém prostředí, zvykla jsem si na děti i na psa, dokonce i pan manžel se na mě občas usměje…
Prosím, poraďte mi:
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 9. února 2009. Anketa je uzavřena.
