Nedávno jste v pořadu davinci s Vojtou Kotkem komentovali reportáž o trapasech na první schůzce. Vzpomínáte? Udělal jste někdy botu?
Já měl vždycky až moc úspěšné rande, protože vždycky po něm jsem s holkou začal rovnou chodit. Vyloženě trapas jsem nezažil. Jen jednou, to mi bylo tak třináct, jsem šel na rande naslepo. Doporučili mi ji kluci z hokeje. Prý mě viděla někde na ledě a líbil jsem se jí... Vůbec jsme o sobě nic nevěděli, já jsem se jí nelíbil, ona se nelíbila mně, přitom předtím velký haló, velký těšení, a pak nic. Prostě trapas.
Teď na rande okouzlujete čím?
Ježíš, vůbec nevím! Nikdy jsem nepochopil, v čem spočívá moje kouzlo. Moje mamka to vystihla úplně přesně. Nedávno si prohlížela fotky z dětství a komentovala při tom: „Tys byl tak nádherné dítě, krásné, překrásné, lidi kolem se zastavovali a koukali se na tebe, úplný princ! Vůbec nevím, co se to s tebou stalo.“ Je to zvláštní. Oba moji bráchové jsou fakt hezcí, vážně fešáci. Já jsem spíš takový medvídek. Spíš jsem holky vždycky ukecal, nic jiného mi nezbývalo.
Čtěte v magazínu Rodina DNESKupte si v pátek MF DNES a v příloze Rodina DNES si přečtěte, jak často se Jiří Mádl vídá se svojí rodinou v Českých Budějovicích a co si myslí o Češích. Jsou podle něj Češi vůbec vtipní? Najdete tam i velké téma Peklo s youtubery, o tom, jaké hrozby vnesl tento byznys s dětskou naivitou do rodin školáků.  |
Je vám třicet – kdy se „odmedvídkujete“?
Nemusím to už řešit – jsem šťastně zadaný a doufám, že už mám vyhráno. Už nemusím přemýšlet nad taktikami.
Svatbu nechystáte?
To bych přece stejně nemohl prozradit. Kdybych si pak chtěl klekat někde v restauraci, už by to nebylo překvapení.
Nepovažujete klekání s prstenem za hloupost?
Ne, je to docela fajn.
A co byste řekl tomu, kdyby s prstenem klekla přítelkyně?
Musím říct, že jsem zvědavý, kdy to přijde do módy.
To už dávno v módě je.
Fakt? Jako že ženská žádá o ruku? Ta moje to určitě neudělá.
Proč myslíte?
Dám vám takový příklad. Dneska večer odlétám do Laponska, do opravdové divočiny. Už vloni jsem byl na výpravě na stejném místě. Bylo nás tam šest. Přijeli jsme do divočiny, kde jsme si museli ulovit jídlo, sehnat dříví a tak dále. Úplně bez keců, bez analyzování a plánování, ženy začaly dělat ženské věci a chlapi chlapské věci. Nikdo nemusel nic říct. Fandím všem moderním trendům, ale beru je jen jako možnost, že ženské nemusí stát u plotny a být jenom s dětmi, že můžou být programátorky nebo prezidentky. Je skvělé, že můžou vyniknout jejich talenty.
Ale?
Já osobně si myslím, že devadesát procent žen chce být u plotny a chce být matkami a devadesát procent chlapů chce být chlapy a živit rodiny. Většina lidí podle mě trpí tím, že jim v tom svět brání. Ale je rozhodně dobře, že jsme dospěli do stadia, kdy nemučíme těch deset, možná dvacet procent lidí, kteří to tak nechtějí. To je super.
