Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zahne každý chlap kromě duchem chudého, říká soukromý detektiv

  0:38aktualizováno  0:38
Je mi věrný, nebo mi zahýbá? Touto otázkou se každodenně na celém světě mučí miliony lidí. Je to podobné, jako když pubertální holčičky trhají lístky na květině a šeptají: má mě rád, nemá mě rád. Ale zatímco květina je dětská hra a žádné fatální důsledky nemá, podezření na nevěru je mívá často.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek)

Na českém trhu funguje agentura, která poskytuje služby podváděným i podvádějícím. Nabízí nejen testování věrnosti, ale také vytvoření alibi nevěrníkům a další služby. Dokonce i rozvrácení nežádoucího vztahu.

Detektiv JUDR. Jiří Kameník, majitel detektivní agentury Cenzus a dalších

Detektiv JUDR. Jiří Kameník, majitel detektivní agentury Cenzus a dalších

Sledování nevěrníků mimo jiné živí například detektiva Jiřího Kameníka, majitele několika detektivních agentur.

Kolik procent vašich zakázek tvoří sledování osob podezřelých z nevěry?
Asi tak jednu třetinu. Neuživilo by nás to. Jde totiž o finančně náročnou záležitost.

Kolik to stojí? Máte něco jako denní sazbu?
To se takhle nedá říct, ale vzhledem k tomu, že je na sledování potřeba nasadit několik osob a aut, vyjde to asi tak na čtyřicet tisíc korun.

Uff, to je tedy pěkná palba. Čili si váš servis může dovolit jen bohatá klientela.
No řekněme vyšší střední třída. Nasadit víc kluků je ale nutné. Když vás tady nechám sedět a koukat tam na ty dveře, za dvacet minut ani nepostřehnete, že tudy prošel slon.

Párový psycholog a sexuolog:

„Chtít o sobě vědět všechno může nabrat destruktivní rysy. Mám na tebe právo, na tvoje tělo, patříš mi, je archaickým nárokem. Tento nárok zná jen undiferentní My, ale žádné hranice mezi Já a Ty, žádný respekt před individualitou, nerespektuje právo na soukromí. Morálním kritériem není pravda, nýbrž cena za otevřenost.“

Z knihy Wenn Liebe fremdgeht  od Ulricha Clementa

Kdo s touto zakázkou přichází častěji? Muži, nebo ženy?
Dvě třetiny zadavatelů jsou ženy. Ale ještě k těm financím. Takže když přijde paní, že chce, abychom sledovali dva týdny jejího manžela, řeknu jí, ať rovnou přinese 250 tisíc korun. Beru zálohu padesát procent. Ideální je, když ta paní má už nějaké poznatky. Třeba že manžel každý úterý říká: „Jdu na tenis“. Jestli je chytrý, tak tam jde, ale my už víme, že nám z něj zdrhne.

Asi umějí být pěkně vynalézaví.
To si pište. Kam se na ně hrabe CIA a KGB dohromady. Objedou šestkrát hotel, než se do něj dostanou. Někdy nakonec jedou do úplně jiného někde jinde.

Jak se na tento druh zakázek díváte? Čím se řídíte?
Informace má obrovskou cenu, ale jen u správného subjektu. Pro jiný je bezcenná.

Nebo dokonce nebezpečná.
Samozřejmě. Takže pro mě je podstatné, co zadavatel s informacemi ze sledovačky hodlá udělat. Jestli je potřebuje pro soudní jednání, je ohroženo jeho zdraví nebo majetek. Jde mi o to, aby si ten člověk mohl uplatnit svoje práva.

Používáte při sledovačce také volavky, které testují, jestli by ta osoba zahnula? V zahraničí je to běžné, najímají na to třeba studentky.
Zahne každý chlap, když se naskytne příležitost. Bude někde v hotelu, 400 kilometrů od domova, uvidí pěknou ženskou o 20 let mladší. Proč by do toho nešel? Je to přece základní pud. To máte stejné jako kdybych někam položil zlatou cihlu. Neukradl by ji jen chudý duchem a těch jsou tak čtyři procenta. Ale zpátky k tématu. Ne, s volavkami nepracujeme. Volavka je provokace jako ta zlatá cihla. A provokace u nás nemá právní titul.

Co je pro vás nevěra?
Sundat si kalhoty nebo vyhrnout sukni, to u mě nevěra není.

Tak to asi vidíme stejně.
Já vidím legitimitu zakázky v případě, že jde o zdraví nebo o majetek, o peníze. Co si budeme povídat, když má někdo milenku, pozvat ji na víno jaksi patří ke slušnosti. Ale jestli si ten chlap s milenkou začne kupovat auta a vily, tak je to špatně.

Souhlasím. Jak se chovají lidé, co za vámi s touto zakázkou přicházejí?
Asi tak třetina z nich do toho jde rozumově. Další dvě třetiny emočně. A u dobrých patnácti procent se jedná o hodně vyhrocené emoce. Ale než se vůbec dáme do práce, často si paní vyslechnu a řeknu jí: ‚Tady je moje vizitka. Teď jděte domů a nechte to dva týdny uzrát. Pak uvidíte.‘ Jednu doktorku jsem tady tak pěkně zformoval, že si rozmyslela odchod z domova. Šlo tam o velký majetek.

A když sledování proběhne a předložíte důkazy? Fotky, video?
Většina lidí pak jedná emotivně. Přijdou domů, praští s fotkami na stůl a vyjedou: Ty ...! Nadávky, jaké následují, si domyslete sama.

No to musí být masakr.
Zadavatel by si měl dobře rozmyslet, co s tím udělá. Každopádně neříkáme lidem všechno. Proč taky. Vždyť je to nejstarší důvod vraždy.

Už jste se ve své praxi setkal s tím, že by na základě prokázané nevěry někdo někoho zabil? Nebo že cestou z vaší kanceláře spáchal sebevraždu?
Naštěstí zatím ne. Ale už jsem tu párkrát někomu nalil panáka. Vždycky mužům. Ti nevěru nesou evidentně hůř.

Co na tom nejvíc „zajímá“ muže a co zase ženy?
Muži chtějí vědět, jestli ho má sok táááákhle velikého. Ale já jim říkám, že je to fuk. Můžete ho mít centimetrového, hlavně že máte dost kreditních karet. No a když krásná ženská přijde na to, že se její manžel tahá s nějakou vyhublou kozou, ptá se nás: Co na ní má?

Jak na ně potom působíte? Kromě těch panáků.
Argumentuji třeba takto: No a co, tak má milenku. Jenže nevíte, jestli už se s ní stejně nechce rozejít.

Měl byste nějakou pikantérii?
Jedna čiperná paní kdysi podezírala manžela, že má pletky s ekonomkou ze své firmy. Dokonce tušila, kde to spolu dělají. A protože od toho bytu také měla klíče, nechala se tam zavřít do skříně těsně předtím, než ti dva dorazili. Když pak byli v nejlepším, paní razantně vystoupila z úkrytu. Milenci byli samozřejmě v šoku. On tvrdil, že jí dává umělé dýchání nebo něco takového. Já být na místě manžela, měl bych z toho infarkt. Taky jsem se té paní potom ptal, jestli má manžela pojištěného.

Libuše Konopová

Autorka textu je vztahová koučka a vede poradnu o flirtu a seznámení.

Libuše Konopová

A měla?
Ona mi sem potom přivedla ještě manžela té milenky a chtěla, abych mu o té aféře taky řekl. To byste nevěřila, jak se ten veliký, krásný, opálený chlap během pár minut scvrknul.

To je jak z laciného filmu. Jak to s nimi dopadlo? Myslím tu paní a manžela.
Později mi zavolala, že ji manžel pozval do hotelu na Šumavě. Já na to, jestli spali v jednom pokoji. Prý ano. Dokonce spali i spolu. Ale manžel ji prý znásilnil. Řekl jsem: Hlavně že se vám to líbilo!

No vida. Jak je všechno relativní. Stává se vám také, že se zadavatel mýlí? Že se žádná avantýra nekoná?
I to se stává, velice často. A je s tím spousta práce. Protože když někdo z někoho rve podprsenku, je to dobré, to máme zachycené. Ale nejhůř se prokazuje, že nic nebylo.

Chodí k vám také celebrity, politici?
To jsou nejhorší zákazníci. Vůbec si nepřipustí problém, oni jsou nejlepší, parchant je vždycky ten druhý. Nerad s nimi spolupracuji.

Umíte také nějakou zakázku odmítnout?
Jistě. V rámci morálky to člověk musí umět.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.