Ozdobičky pak "naděluje" svým babičkám a dědečkům. Když se jí prodavačka v obchodě zeptá, jestli se těší na ježíškovskou nadílku, nechápe, o čem je řeč. Na Ježíška, který o Vánocích roznáší dárky, totiž nevěří.
"Jsme věřící rodina a nikdy jsme našim dětem netvrdili, že dárky nosí Ježíšek. Symbolem našich Vánoc je Ježíš a ten je pro nás tím darem," vysvětluje Tereza Bícová.
Ona sama však jako malá v existenci nadpřirozeného Ježíška věřila: "V pěti letech si mě tatínek slavnostně posadil na koleno a oznámil mi, že Ježíšek žádné dárky nenosí. Že to byla možná nějaká historická postava, ale to je tak všechno. Pamatuji si, že mě to docela zklamalo."
Samozřejmě, že Ježíšek je
Naproti tomu prostřední syn Marie Karáskové z Jindřichova Hradce na Ježíška věřil ještě ve třetí třídě. "Občas se nás vyptával, jestli dárky nenosíme náhodou já a táta. My jsme to ale vždycky zahráli do autu. Namítali jsme, že bychom na tolik dárků těžko sehnali peníze. Nakonec mu to prozradili spolužáci," vysvětluje žena, která vycházela ze zkušeností od svého nejstaršího syna.
"Ten nám řekl, že má z dárků pod stromečkem radost, ale že od té doby, co na Ježíška nevěří, je to, jako by jeho dětství skončilo." Nejmladšímu, čtyřletému potomkovi se prý snaží důvěru v Ježíška ponechat, seč to jde. "Táhneme celá rodina za jeden provaz. Vyhlížíme Ježíška z okna a nahlas přemýšlíme, kudy by se k nám asi mohl protáhnout. Vánoce s Ježíškem mají úplně jinou atmosféru," doplňuje Marie Karásková. Sama odhalila pravdu o Ježíškovi ve druhé třídě, když náhodou objevila v maminčině skříni "podezřele" zabalené balíčky.
O tom, kdo vlastně jejich dětem nosí pod stromeček dárky, rozhodují jen rodiče. V některých rodinách se slaví Vánoce bez přítomnosti nebeského Ježíška přímo z "bezpečnostních důvodů".
"Když jsem byla malá, měla jsem Ježíška moc ráda a vždycky jsem se na něj moc těšila. Zlomyslná dvojčata ze sousedství mi však jednou řekla, že dárky nosí rodiče. To mě moc zklamalo," vypráví Blanka Šafaříková z Kladna. Její čtyři dcery tedy nikdy na tajuplnou nadílku nevěřily.
"Chtěla jsem jim ušetřit zklamání až by potom zjistily pravdu," vysvětluje Šafaříková. I kdyby její děti na Ježíška věřily, pravděpodobně by jim to dlouho nevydrželo. "Moje děti vyrůstaly za totality. Soudružky učitelky je vždycky přesvědčovaly o tom, že Ježíšek není. Na rudém Kladně nikdo děti ve škole ve víře v Ježíška neutvrzoval," doplňuje paní Šafaříková.
Do první třídy už bez Ježíška
Dětem se iluze, že jim někdo nosí dárky naprosto nezávisle na rodičích, velmi líbí. Když se potom dozvědí pravdu, může jim jejich "neviditelný přítel" chybět. "Děti potřebují fantazii a potřebují věřit v lepší svět. Jinak nemají motivaci růst," říká dětský psychiatr Peter Poethe.
Podle něho by se však děti měly pravdu o existenci Ježíška dozvědět ještě předtím, než půjdou do první třídy. "Rodiče by jim to měli říci přibližně ve čtyřech nebo pěti letech. Jinak by se dítě mohlo ve škole zesměšnit," vysvětluje psychiatr.
Rodiče by prý měli svému potomkovi postupně vysvětlovat, že Ježíšek je pouze symbolická postava, která k Vánocům patří. "Zdůraznil bych, že Ježíšek je někdo, koho si přejeme, a že si dítě vánoční dárky v každém případě zaslouží, protože je hodné," dodává Poethe.
Nejlepší by bylo věřit pořád
Ředitelé základních škol říkají, že děti, které věří na Ježíška třeba ještě ve druhé třídě, nejsou žádnou výjimkou. Atmosféru vánoční besídky, na které se nadělují dárečky, by bez Ježíška dokreslili jen stěží.
"Učitelky vždycky prvňákům a druhákům říkají, že jim dárky přinesl Ježíšek. Některé na něj třeba už nevěří, ale stejně jim to podvědomě trošku vrtá hlavou," říká Dagmar Sejkorová, ředitelka Základní školy na Uhelném trhu v Praze. Když učila ona, musely děti vždycky na chodbu. Ve třídě se pak "záhadně" ocitl stromeček a pod ním dárky. "Myslím, že by se to děti měly dozvědět co nejpozději. Je to pro ně taková idylka," doplňuje Sejkorová.
S jejím názorem souhlasí i ředitel pražské základní školy v Londýnské Jaroslav Kotal: "Myslím, že nejlepší by bylo, kdyby se to děti nemusely dozvědět nikdy. Mně pravdu prozradily starší děti, když mi bylo deset let, a byl jsem z toho hrozně zklamaný."
