Jako dítě jsem byla v kuchyni pořád, říká blogerka Markéta Pavleje

Když si prohlédnete její blog o vaření, začnou se vám sbíhat sliny, budete obdivovat krásné fotky a nejspíš něco uvaříte. Markéta Pavleje patří mezi respektované a oceňované blogery. Svůj Kitchenette založila před čtyřmi lety na mateřské s dcerou, dnes čeká třetí dítě.

Markéta Pavleje

• Narodila se před 33 lety v Praze.
• Vystudovala gymnázium s výtvarným zaměřením.
• Pracovala jako vizážistka, v roce 2012 založila blog o jídle Kitchenette, který se stal velmi brzo populárním a respektovaným.
• V současné době jej navštíví kolem půl milionu lidí měsíčně.
• Opakovaně se v anketě stala blogerkou roku v oboru food blogů, naposledy v roce 2015.
• Spolupracuje s řadou magazínů a novin, pro které píše recepty, na Facebooku má 40 tisíc fanoušků.
• Vydala knihu Kitchenette Rok v kuchyni, kterou si produkovala, včetně textů, fotografií a food stylingu.
• Je vdaná, má dceru (6) a syna (2,5). Třetí dítě čeká na konci května.

Trpíte teď v těhotenství zvláštními chutěmi?
Ujela jsem na mangu, za celý život jsem ho nesnědla tolik jako teď. S prvorozenou Gretkou se mi chutě moc nezměnily, zato když jsem čekala syna, měla jsem pořád chuť na maso a steaky. Bylo to až extrémní, dávala jsem si i tatarák, přestože se to nemá, ale chuť byla silnější.

Když těhotná nejste, na čem si nejvíc pochutnáte?
Moje chutě se mění, hodně souvisí s ročním obdobím, někdy mě udělá absolutně šťastnou miska ovoce a jogurtu, mám ráda avokádo s lučinou na dobrém chlebu, vajíčka na měkko, ztracená vejce. Nic opulentního, taková obyčejná jídla.

Jakou chuť si vybavíte při vzpomínce na dětství?
U každé babičky to bylo jiné a odlišně se vařilo doma u mámy. Ta, přestože hodně pracovala, téměř denně dělala teplou večeři. Vařila dobře a obdivuju u ní, že experimentovala. Připravovala arabská a asijská jídla, často se u nás dělala dobrá čína, měla asi deset druhů receptů, třeba kuře s ananasem, kachnu na medu, koule z vepřového masa „lví hlavy“. Dnes se nad tím nikdo nepozastaví, ale na tehdejší dobu to byla hodně exotická jídla.

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Markétou Pavleje čtěte čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

A babičky?
Každá vařila jinak. Babička od táty, dobříšská, dělala klasiku – knedlíky, kachnu se zelím, vepřo knedlo zelo, buchty, jednoduchá, ale tučná jídla, což souviselo s jejím dětstvím. Vyrůstala na vesnici jako sirotek a měla to dost těžké. Byla to nesmírně hodná babička, neskutečný anděl, milovala nás a hýčkala, navíc sdílela můj kýčovitý vkus, kdy jsem jako malá milovala peří a třpytivé věci. Druhá babička, od mámy, pocházela ze Zlína a byla to prvorepubliková dáma, která nevyšla bez podpatků a rtěnky. Byla ten typ ženy, která vstala brzo ráno, aby napekla koláče. Pocházela z bohatší rodiny a vařila dobré, lehce gurmánské jídlo. S ní jsem strávila docela dost času v kuchyni a vzpomínám na to moc ráda.

Tam někde se zrodila vaše láska k vaření?
Jako dítě jsem byla v kuchyni pořád, nejen s babičkou. Až dnes jako rodič si uvědomuju, jak málo času máme, a stejné to měla moje máma i babičky. Kuchyně vlastně bylo jedno z mála míst, kde jsme byly vždycky spolu.

Vařila jste už jako malá?
Já si nepamatuju rané stadium, až to, že jsem přišla z oběda ze školní jídelny a doma jsem se vrhla na pečení, to ano. Nepotřebovala jsem k tomu ani recepty. Někdy to samozřejmě nevyšlo a všechno letělo do koše, ale hodně mi pomohlo, že mi za to máma nevynadala, že mi vaření nezošklivila, protože třeba moje kamarádky mámy do kuchyně nepustily.