Jak to bylo s léčiteli v Čechách

  • 1
Historie léčitelství je dlouhá. V minulosti navíc neexistovala ostrá hranice mezi léčitelstvím a tzv. oficiální medicínou. Možná ještě v 16. století, v době, kdy v Moravském Krumlově pobýval slavný lékař Paracelsus, nebylo třeba rozlišovat mezi pojmy léčitel a lékař.

Postupem doby se postupně vyčlenila medicína tzv. univerzitní od té, která dnes má nálepku alternativní.

Alchymista osobním lékařem
Ještě začátkem 17. století angažovali evropští vladaři jako své osobní lékaře alchymisty. Posledními z nich byli zřejmě Leonhard Thurneysser ve službách bavorských knížat a David de Planis Campy, který působil na dvoře Ludvíka XIV.

Alchymii a ostatní léčitelské postupy časem nahradilo léčebné umění, kterému bylo možné se vyučit na univerzitě. Avšak lékař postupně ztrácel smysl pro celost; člověk se stával tělem rozpitvaným, rozděleným na jednotlivé orgány, v němž spolu jednotlivé části vlastně moc nesouvisely.

A poté, co chemie prokázala, že na tyto jednotlivé části lze působit speciálními, různě koncentrovanými sloučeninami, zdála se být medicína na nejlepší cestě.

Bylinkář Goethe
Víte, že léčbou bylinami se zabýval i německý spisovatel J. W. Goethe? Studoval je v Karlových Varech a vytvořil dokonce systém klasifikace rostlin, kterou později nahradil švédský botanik Carl Linné.

Goethe byl nejspíše posledním učencem, který dokázal obsáhnout všechny přírodovědné a zároveň umělecké obory své doby. Ve svých dílech často používal pojem, jenž mu byl niterně vlastní a který dnešní medicína vzdala - ideje. Neboli duchovní formy, které mají obsah viditelnou "realitou".

Ve všech herbářích se můžeme dočíst o tradici rostlinoléčby v našich zemích, které mělo dát počátek legendární Mattioliho dílo, vydané v Praze v polovině 16. století.

Historie léčby bylinami je u nás ovšem mnohem starší, sahá dokonce do doby příchodu Slovanů, a zdaleka není jedinou netradiční metodou, která se v českých zemích používala.

Českou alternativní scénu formovaly mimo jiné lidová magie a venkovské rituály. V 19. století se zde velmi záhy ujala homeopatie a fakt, že poslední homeopatická lékárna v Čechách byla uzavřena až počátkem padesátých let minulého století, snad dostatečně vystihuje to, jaké oblibě se tato léčba těšila.

Žádný vzdor vůči lékařům
Není to přitom tak, že by existence alternativní medicíny byla motivována vzdorem nebo odporem vůči tzv. vědecké medicíně. Ostatně většina vynikajících léčitelů a praktiků alternativní medicíny se spolupráci se studovanými lékaři nevyhýbala a nevyhýbá - ba naopak.

Motivem snad každého léčitele byl a je pocit, zkušenost, zážitek a docela určitě také přesvědčení, že na člověka a jeho problémy je možné podívat se ještě jinak než rentgenem, rozborem krve nebo formální anamnézou. Na těchto postupech jistě není nic špatného - snad jenom to, že podávají obraz o lidském zdraví jen částečně.

Obsah fenoménu "léčitel" v dnešní podobě dalo 20. století. V té době se objevila řada lidí, jejichž schopnosti a přístup k lidem se zcela vymykaly tomu, co si většina lidí představuje pod pojmem klasická léčba.

Jedním z mnoha, o nichž se vyprávělo v době první republiky, byl nakladatel Kočí, který působil také jako léčitel. V čase první světové války vyrostla ve východočeském Červeném Kostelci osobnost, která přesáhla svou dobu.

Hypnotizér z Červeného Kostelce
Břetislav Kafka (1891-1967) byl jedním z největších duchovědných badatelů. Přestože jeho experimenty a dílo nelze jednoduše spojovat s pojmem léčitelství, stal se inspirací a vzorem pro mnoho léčitelů, kteří jej osobně poznali nebo kteří se seznámili s jeho knihami.

Tento muž u nás neměl během svého života na růžích ustláno ani v meziválečné době, ani za okupace nebo za komunistů, kteří jeho činnost zakázali v roce 1951. Předmětem jeho výzkumu bylo totiž něco navýsost podezřelého - hluboká hypnóza.

Provozoval restaurátorskou dílnu a díky její prosperitě mohl platit několik lidí, se kterými výhradně prováděl hypnotický výzkum, který ve světě nemá obdobu. Jeho jasnovidná média byla schopna nejen nacházet nebožtíky nebo zloděje, ale s jejich pomocí dokázal neskutečné psychické fenomény, například schopnost stanovit u kohokoli přesnou diagnózu v latinských termínech.

Kromě toho - jaksi "navíc" - podal důkaz existence lidské duše a jejích neskutečných možností. Vlastním nákladem vydával knihy popisující experimenty, k jejichž uvěření by dnes byl asi jen málokdo náchylný. Vždy však byly svědecky doloženy; svědectví mu většinou poskytoval místní kaplan, učitel a zaměstnanec banky.