Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jak jsem rodila v Jižní Africe

aktualizováno 
Již nějakou dobu sleduji na internetu vaši rubriku "Jak jsem rodila" a stále si říkám, že až jednou bude dcera spát, syn bude ve školce, já nebudu unavená, sednu si a napíšu vám o svých zkušenostech z Jižní Afriky.

Těhotenství nově | foto: Profimedia.cz


Právě taková chvilka nastala, takže sedím s horkým čajem u ruky, vyhřívám se na zimním africkém sluníčku (je červen!) a píšu.

VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE

Před více než třemi roky přišla nabídka přesunout se za manželovou prací až do daleké Jižní Afriky. Neváhali jsme dlouho a během 4 měsíců jsme odjeli do Johannesburgu s tehdy dvouletým synem.

Počítali jsme, že zde pobudeme maximálně jeden rok. Byli jsme tu však spokojení. Syn začal chodit do školky, kde si pomalu zvykal. Rozhodli jsme se proto náš pobyt prodloužit. Nicméně vyvstala otázka, jak smysluplně zaplnit můj volný čas. Najít si tady zaměstnání bylo pro mě jako pro cizinku víceméně nemožné. Takže jsme si řekli, že je ideální čas na to, pořídit si druhé děťátko.

Druhé těhotenství proběhlo docela hladce. Se synem jsem musela tři měsíce před porodem ležet. Tentokrát, ač jsem měla podobné problémy, mě doktorka ujistila, že je vše v naprostém pořádku a nemusím se proto obávat, že bych skončila „s nohama nahoře“ jako poprvé.

Možná i lepší psychický stav pomohl a já nemusela strávit část těhotenství v posteli. Každopádně velký přínos mělo i to, že jsem se denně nepřepravovala autobusy, tramvajemi a metrem. V Johannesburgu vlastně městská hromadná doprava neexistuje. Tady všude jezdíte autem. Ani chodníky tu mnohdy nenajdete.

Od začátku jsem byla i tentokrát rozhodnutá pro přirozený porod. V této zemi si můžete zvolit způsob porodu, takže hodně maminek se bohužel rozhoduje pro císařský řez.

Miminko se přihlásilo ve tři hodiny ráno. Jako zkušená rodička jsem věděla, že TO je ono, ale že mám ještě docela čas. Chvíli jsem se dívala na televizi, dala si teplou vanu a v pět ráno jsem posnídala. Kontrakce, cca každých 10 minut, byly stále dobře snesitelné. Pak už se intervaly zkrátily na pětiminutové. Takže jsme se s manželem začali po sedmé hodině vypravovat do blízké soukromé nemocnice. Tam nám potvrdili začínající porod. Zhruba půl hodiny jsem byla napojená na monitor. Výsledek si přišla prohlédnout moje gynekoložka, která měla ordinaci ve stejné nemocnici. Poté nás přemístili na krásný porodní pokoj s výhledem na město. Dostala jsem klystýr a procházela se po pokoji.

Mezitím jsme „esemeskovali“ celé rodině do vzdálené Prahy, že už nadešla TA chvíle a zanedlouho se budeme těšit z narození malého Jihoafričánka. Kolem desáté začaly být kontrakce mnohem více bolestivější a ozývaly se již každé dvě minuty. Moc dobře jsem si v tu chvíli upamatovala na urputné bolesti, které jsem si prožila poslední hodinu porodu našeho prvorozeného syna. V té chvíli jsem začala vážně uvažovat o epidurální anestezii Do té doby jsem pro to nebyla stoprocentně rozhodnutá.

Zavolali mou doktorku a ta, i když viděla, že stále váhám, epidurální anestezii doporučila. Zanedlouho přišel mladý sympatický doktor, představil se a nastínil, jak provedení  anestezie bude vypadat. Byla jsem mile překvapená, že úkon byl skoro bezbolestný a už za několik minut jsem necítíla žádné bolesti. Pak už mi jen sestra s doktorkou oznamovali: osm centimetrů…, devět…. za chvíli budeme tlačit.

Když jsem dostala pokyn k tlačení, ukázalo se, že je to, při znecitlivění dolní části těla, trochu nadlidský úkon.

Doktorka musela nakonec miminku trochu pomoci jakýmsi nástrojem a už za chvíli, ve 13.05, se ozval pláč naší holčičky. Ještě celou špinavou ji zabalili do teplé dečky a dali mi ji do náruče. Byl to krásný pocit. Měla jsem ji u sebe skoro hodinu, mezitím se pokoušela malá přisát.

Musím přiznat, že jsem si to opravdu na podruhé pořádně užila. Po prvním porodu jsem byla tak zmátožená bolestí, navíc otupělá nějakými prostředky proti bolesti, že si ani na tenhle krásný moment nepamatuji.

Poté jsem byla převezena na pokoj a malá putovala, za doprovodu manžela, dát si svou první koupel. Bohužel jsme skončily na 10-ti lůžkovém pokoji, všechny privátní pokoje byly zaplněny maminkami, které rodily císařským řezem, tudíž měly pokoj rezervovaný hodně dlouho předem. Naštěstí jsme byly obě v pořádku, takže jsme mohly druhý den navečer opustit nemocnici.

První dny  po porodu byly docela pohodové. Dokonce jsme pět dní po porodu strávily celé odpoledne i s malou v jedné moc pěkné africké restauraci. Asi po sedmi dnech ale holčička začala, hlavně po večerech, strašně moc plakat a nemohla spát. Špatně spala i přes den. Trvalo to celé dlouhé tři měsíce. Bylo to docela vyčerpávající. Ještě několik dalších měsíců jsme bojovaly se spaním. Naštěstí nám první týdny po porodu moc pomohla obětavá tchyně, která za námi přiletěla na celé dlouhé tři měsíce. Poté, co odjela, jsem velmi ocenila každodenní pomoc africké „nanny“, kterou mám dodnes.

V Jižní Africe si v podstatě každá rodina může dovolit mít pomocníky do domácnosti, jak na úklid, tak k dětem.

Teď je naštěstí už všechno za námi, holčičce je dnes 15 měsíců. Je to krásné, rezaté stvoření. (Musím podotknout, že nikdo neví, odkud se ty rezaté vlásky vzaly. Že by mělo vliv africké sluníčko?).

No a my se zanedlouho budeme natrvalo vracet do Prahy. Hlavně babičky se už nemůžou dočkat svých vnoučátek. Tak nám držte palce.

Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy.

Autor:




Nejčtenější

Osvěžující salát s rajčaty, okurkou a čerstvou mátou
Rajčata nejsou jen na špagety a na pizzu. Co s červeným nadělením?

Konec prázdnin je ve znamení dozrávajících červených plodů, které v sobě během slunečných dnů akumulovaly všechnu krásu a sladkost léta. Pokud jste propadli...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

Herečka Emma Stone na zahajovacím ceremoniálu MFF v Benátkách
Emma Stone: Jsem známá a můj hlas má sílu, nesmím se bát vyjádřit názor

Herečka Emma Stone (28) cítí potřebu nahlas říkat, co si myslí, protože může díky své popularitě ovlivnit víc lidí než běžný člověk. Zatímco ještě nedávno měla...  celý článek

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Dáši: Z manžela se v důchodu stal líný a nerudný dědek

Jsem už tři roky v důchodu a užívám si to. Těšila jsem se, až i manžel přestane pracovat a budeme si společně „plnit sny“. Místo toho denně poslouchám, co ho...  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu
5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu

Jedni je milují, druzí se jim vyhýbají obloukem. Jsou parfémy, které vyvolaly tak ostrou reakci, že si jiné přízvisko ne... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.