Nejčastěji podobná situace nastane tehdy, kdy už nějaké děti máme, buď společné, anebo každý svoje vlastní. Jakkoliv muži rodinu ctí a ve svých potomcích se zhlížejí, obvykle s nimi necloumají hormony tak mohutně, aby za každou cenu posílali do světa další a další klony. Samozřejmě mluvíme o těch, kteří se stavějí k životu zodpovědně. Udělat si dítě v křoví za vesnickou diskotékou zvládne jinak hravě i nedospělý puberťák, aniž by se musel nějak výrazně snažit.
Ženy to mají nastavené přece jenom odlišně. Lásku a vztah bychom rády ukotvily něčím hmatatelným, jednoznačně společným, pokud už společné děti máme a začínáme trpět syndromem opouštěného hnízda, tak nějakým dalším, roztomilým benjamínkem. Rozmnožovací krize nastává zejména ve druhé polovině třicátých let věku, kdy si zvolna uvědomíme ujíždějící vlak a jednu z posledních šancí. Buď teď, anebo už nikdy.
Každý má právo na svůj názor
Co ale s tím, když my bychom rády a partner nechce o dítěti ani slyšet? Jeho argumenty jsou obvykle stejně pádné jako ty naše: "Děti už vyrostly, chci mít konečně klid. Nejsem poslanec, abych si mohl dovolit živit tolik krků. Nebudu si rodit vlastní vnoučata. Děkuji, nemám zájem." Je to od partnera sobecké? Anebo je sobecká naše touha po dítěti za každou cenu? Kdo z nás má v takovém případě pravdu a kdo je vlastně v právu?
"Když jeden z páru dítě nechce, nemá cenu tlačit násilím. Každý z dvojice má právo na svoje ano nebo ne a v takovémto zásadním případě musí vládnout shoda," tvrdí psycholožka Marta Boučková. Tak jako my po dítěti toužíme za každou cenu, stejně tak partner za žádnou cenu dítě mít nechce: a jeho důvod je pro něj stejně pádný a důležitý, jako my vidíme ten svůj.
A jelikož dítě není hračka, asi dost dobře není možné o něj licitovat. Scény, hádky, škemrání nebo přemlouvání možná v některých případech efekt mít můžou, protože od nás partner bude chtít mít pokoj. Ale takto vynucené dítě se nám jednou může vrátit jako bumerang při každé sebemenší krizi.
Podraz nestojí za to
Ještě horší pak je partyzánská akce, kdy vezmeme osud do svých rukou a partnera zkrátka a jednoduše podrazíme. Báchorku o nefungující antikoncepci nám spolkne o to míň, o co delší dobu budeme předtím tlačit na pilu. A domnívat se, že růžovoučký raneček tatínka potom natolik rozněžní, že zjihne a vše zlé zapomene, je skutečně naivní.
Své o tom ví devětatřicetiletá Klára z Prahy. "Přítel dítě dlouho odmítal. Já měla svoje, on taky, navíc ve své péči. Cítil se unavený a mít dítě po čtyřicítce už nechtěl. A tak jsem vysadila tajně prášky. Těhotenství se mi povedlo poměrně brzy. Jenže přítel to ode mě vzal jako podraz a dnes máme sice společného syna, ale náš vztah je víceméně v troskách."
"Podvody se nevyplácí," upozorňuje psycholožka Marta Boučková. "Muži bývají na podobnou zradu velmi citliví a většinou ji nikdy nedokážou odpustit. Někdy dítě dvojici přesto dokáže stmelit, ale spousta podobných příběhů končí špatně." Proto také doporučuje, aby v takové situaci ženy rozhodně jednaly férově. Jedině tehdy můžeme najít pochopení, pokud ho my samy jsme schopné poskytnout. Ale pokud se vzájemně nepochopíme v případě společného potomka, vlak tudy pravděpodobně nepojede.
Cesta k vytouženému miminku nevede přes odmítavý postoj jeho potenciáního otce...(Ilustrační snímek)
Na dítě musí být dva
"Narození dalšího potomka by mělo přijít z vůle obou a pokud váš partner nechce, musí k tomu mít vážné důvody. Když jej donutíte, může se vám stát, že za pár let přijde s tím, že není šťastný a bude si své štěstí hledat jinde," dodává Lenka Černá ze vztahové a psychologické poradny Mujvztah.cz. "Největší chybou, kterou může žena udělat, je tajné vysazení antikoncepce pro účel dosažení svého.
Dle mého názoru se jedná o totální podraz, který se vám nevyplatí. A to hlavně proto, že na dítě potřebují mít oba dva dostatek kapacity i touhy. Pokud je pro vás další dítě skutečnou prioritou a s partnerem se nedokážete shodnout, jedinou šancí je nový partner a nový vztah. Že se vám to zdá šílené? Poté si musíte rozmyslet, co je pro vás v životě důležitější. Zda vztahová a rodinná pohoda, anebo další dítě za každou cenu."
Vždy je ale dobré mít na paměti, že dítě není rozmar ani hračka, že znamená mnoho dlouhých let zodpovědnosti, péče, nemalých finančních výdajů a mnoha bezesných nocí. A v takové situaci by měli vždy stát vedle sebe dva, kteří po něm toužili spolu.
