Kdy jste se začala zajímat o hokej?
V roce 1996 bylo mistrovství světa ve Vídni a mamka se mě zeptala, jestli se s ní nechci koukat. Koukala jsem, chytlo mě to a začala jsem sledovat i extraligu. Na střední škole jsem začala chodit s kamarádkami na zápasy a od té doby se mě to drží. Za sezónu vynechám maximálně dva tři domácí zápasy, občas žádný.
Co Vás na tom tak chytlo?
Je to rychlá hra, má to spád. Na hřišti se pořád něco děje, furt je na co koukat, každý zápas je úplně jiný. Troufám si i tvrdit, že v hokeji není taková korupce jako ve fotbale. Na fotbal ale taky teď zajdu, když je Slavia zpátky doma v Edenu. Na Strahov to pro mě bylo daleko, ne že by mi bylo líto času, ale mám spoustu dalších zájmů než fotbal.
Takže vás baví i jiné sporty než jenom hokej?
Celou sezonu chodím ještě na florbal, teď budu chodit i na fotbal. V televizi můžu kromě už zmíněných sportů koukat v podstatě na cokoliv - atletiku, míčové hry, v zimě pak lyžování… Ráda prostě sleduji sport.
Neuvažovala jste o tom, že byste sama sport dělala? Třeba právě hokej, nebo jemu podobný florbal, nebo pozemní hokej?
Když jsme hráli hry na tělocviku, tak mě to vždycky bavilo. Radši jsem si zakopala s klukama fotbal, než abych s holkama cvičila aerobik, na to nejsem. Ale abych se sportu věnovala závodně, to už teď určitě ne. Dřív jsem se věnovala intercrossu, ale bydlím kousek za Prahou a dostávat se na tréninky bylo obtížné, nejezdily tam tehdy příměstské autobusy, a protože tréninky byly na druhém konci Prahy, nakonec jsem toho nechala. Sport mám ale ráda, baví mě zakopat si s fotbalovým míčem nebo s přítelem jezdíme na kolech, také se věnujeme horské turistice.
Kdy jste se začala věnovat fandění vážně?
To bylo v roce 2001. Do té doby jsem občas zašla na zápas, ale od střední školy chodím pravidelně a fandím.
Jak takové fandění probíhá?
Dřív to bylo trochu spontánnější, někdo z fanoušků něco rozkřičel a ostatní to po něm opakovali. To šlo dělat, když Slavia hrála v Edenu, ale teď v Sazka Areně na to musíme jinak. Je to obrovská budova a museli jsme se vlastně znovu naučit fandit. Když někdo začal křičet v kotli, tak jsme se kolikrát neslyšeli ani tam, natož aby nás slyšeli nahoře na tribunách a na ledě. Na začátku minulé sezony jsme ale koupili megafon, takže kluci dole křičí a my jsme nahoře s bubny. Snažíme se, abychom křičeli stejný pokřik, jinak se to přebije a není slyšet vůbec nic. Pomalu si ale diváci zvykají a už ví, jak fandit tak, aby o nás na ledě věděli, neustále se atmosféra zlepšuje. Spolupracujeme i s vedením HC Slavia Praha – nejdříve s námi jednali o kotli a teď v podstatě řešíme celou arénu - jak tam nalákat víc diváků, jaký má být program v hale, aby to lidi bavilo a nenudili se (nebo aby je program naopak nějakým způsobem neobtěžoval). No a s dalšími lidmi se taky staráme o choreo.
Mohla byste vysvětlit, co to je?
Jsou to buď nápisy na balíkových rolích, na které se barevnými lepenkami nalepují různé slogany, nebo k sobě lepíme 4 papíry velikosti A3, které jsme pak roznesli na sedačky, a diváci pak papíry na povel zvedli, což vytvořilo nápis nebo obrazec. Letos se nám povedlo, že jsme měli choreo přes osm sektorů hlediště, což si myslím, že je docela slušné. Pro všechny, kdo se o choreo starali, to znamenalo večery strávené lepením papírů a pak přijít na zápas o dvě nebo tři hodiny dřív a papíry poskládat do hlediště. Je s tím hodně práce, ale když lidé začnou tleskat, že se jim to líbí, tak to v tu chvíli stojí za to.
Daly by se nějak zjednodušeně popsat členové fanklubu Slavie?
Je to celkem různorodá skupina, chodí tam lidi s malými dětmi, třeba už od dvou tří let, které tam pobíhají a pro které jsou vždycky připravené soutěže, aby se zabavily. Pak je tam spousta studentů, najdeme tam i pracující a jsou tam i lidi nad padesát šedesát let, co si také zafandí v kotli. Ta skladba je opravdu různá - kluci, holky i celé rodiny.
Co vlastně členství ve fanklubu přináší?
Hlavním cílem, aby člověk byl ve fanklubu, by mělo být to, že chce být aktivní součástí klubu a podporovat hráče, může si koupit zvýhodněnou permanentku (díky které má spoustu výhod), jezdit s námi na výjezdy (zápasy, co se hrají venku - jezdíme vlakem nebo autobusem, když je málo lidí, tak i auty). Pořádáme také různé akce s hráči, kde se s nimi lidé můžou osobně setkat, nechat si podepsat dres nebo nějakou další věc, nebo se s hráči vyfotit. Teď organizujeme sraz fanoušků, který není omezen pouze na členy, ale kde se mohou sejít všichni příznivci hokeje napříč kluby.
Takže se scházíte i s jinými fankluby? To si třeba na fotbale dokážu dost těžko představit…
Ano, je to jednou na Moravě a jednou v Čechách, letos jsme si pořadatelství vzali my. Hokejoví fanoušci jsou ale dost odlišní od fotbalových, kde se vyskytuje víc radikálních fanoušků. Mně je jedno, jestli se chtějí kluci poprat někde na poli, ale nesmějí do toho zatáhnout "normální" lidi, kteří za nic nemohou. Občas se stane, že přijdou na hokej a chtějí se prát, ale hokejoví fandové na tohle nejsou, takže většinou zase odejdou s nepořízenou.
Takže mezi kluby nepanuje rivalita?
Rivalita samozřejmě je - Slavia x Sparta nebo Hradec Králové x Pardubice, to se občas stane, že se někdo s někým popere, ale ve většině případů jsou fanoušci schopní se bavit mezi sebou bez nějakých problémů. Máme i kamarády, kteří spolu randí "napříč kluby". Občas se trochu pohádají kvůli hokeji, ale ne že by se kvůli tomu rozešli.
Nenapadá Vás, proč je na fotbale o tolik víc agresorů než na hokeji?
Ono je to občas dost zkreslené médii, které to často podají tak, jak se jim to hodí. Typickým příkladem by mohlo být derby. V televizi to vypadalo, jako by se fanoušci opravdu zbláznili, ale skutečnost byla trochu jiná. Fakt, že tam policisté používali teleskopické obušky, které jsou zakázané, a házeli do lidí, kteří byli na ústupu, dělobuchy se slzným plynem, o něčem svědčí. To pak samozřejmě v lidech agresivitu vyvolá a jsou problémy.
Ničení stadionů a vytrhávání sedaček patří ke sportu?
To si samozřejmě nemyslím. Rozhodně by se to mělo nějakými zákony usměrnit. Mluví se o tom už 4 roky, ale stále se nic neděje. Možná se po tom posledním derby ale konečně něco udělá, protože to na veřejnost určitě zapůsobilo (i tím, že to bylo v médiích zkreslené) a mohla by být snaha s výtržníky něco udělat.
Zaujalo mě také, že u nás chodí na hokej docela hodně žen a dívek. Ve slávistickém fanklubu je prý 40 % žen…
Takhle přesně jsem se těmi čísly nezabývala, ale holek máme opravdu dost. Kolikrát se stane, že na výjezd na Moravu jede většina holek a jenom minimum kluků. To také svědčí o tom, že hokej je úplně jiný. Možná i tím, že tam chodí holky, je to klidnější. Když jde holka s klukem na hokej, tak ten kluk se před ní určitě nebude chtít špatně projevit, spíš se bude chtít "ukázat", něco jí koupí, a myslím, že až tak proto nehrozí, že by se popral. Na fotbale se občas stane, že jsou i dívky, které se perou, ale to je docela výjimka.
Neuvažovala jste nad tím, že byste se chtěla věnovat hokeji po dokončení školy profesionálně? Třeba jako manažerka?
Tak tímto jsem se takhle ještě nezabývala. Práce pro fanklub mě baví a myslím, že mu mám zatím co dát, ale do budoucna nevím. Studuji účetnictví a řízení podniku, což se ale dá aplikovat v podstatě na cokoliv. Takže možnost, že bych dělala pro nějaký hokejový tým, nevylučuji. Vlastně ne pro jen tak nějaký tým – jedině pro Slavii!
| Alena Kalinová se narodila 30. června 1985 v Praze. V současnosti studuje Vysokou školu finanční a správní, kde se připravuje na státní zkoušky. Mezi její záliby patří kromě hokeje florbal, jízda na kole, vysokohorská turistika, cestování a další aktivity, které si může užívat s přáteli. |
