Pubertální léta dětí jsou pro rodiče opravdovou zkouškou trpělivosti a tolerance. Odborníci v první řadě doporučují snažit se být navzájem otevření a komunikovat, přesto děti kolem puberty přestanou rodičům sdělovat všechno a začnou mít svá tajemství.
Jak se zachovat ve chvíli, kdy se potomek s nečekanou vervou pustí do obhajoby svých názorů nebo požadavků? V první řadě zachovejte chladnou hlavu a zkuste následující tipy.
Nechte dítě mluvit první
Podle zkušeností oslovených matek je vhodné nechat dítě nejprve vyjádřit, co má na srdci. „Důležité je nepřerušovat ho. Moje děti mě pak vždycky mnohem lépe vnímaly a nepřerušovaly, když jsem mluvila já,“ popisuje Simona, matka dvou dívek, kterým je dnes dvacet pět a dvacet sedm a odstěhovaly se z domova.
Naučte se naslouchat svým dětem. Posílíte důvěru a respekt |
Psycholožky Gill Hinesová a Alison Baverstocková ve knize Jak na svého teenagera radí používat techniky aktivního poslechu a dát prostor všem zúčastněným: „Aktivní poslech znamená ukázat, že jim nasloucháte, například s nimi sedíte na stejné úrovni, udržujete oční kontakt a občas dodáte pokračuj/hm/aha.“
Když dojde na vás, snažte se zůstat klidní a udržet tak i svůj hlas a gesta. Mluvte s teenagerem tak, jak chcete, aby mluvil i on s vámi. Pokuste se také své pocity, myšlenky a stanoviska vyjádřit co nejjasněji, teenageři často bojují s pocitem nepochopení.
Držte se striktně tématu
Pokud se chcete při debatě dostat k rozumnému výsledku a nejenom křiku a slzám, držte se tématu a nevytahujte žádná předchozí selhání nebo chyby dítěte. Vyhněte se i obviňování, stejně jako nálepkování (jsi lenoch, flákač, hlupák apod.) a nepřirovnávejte.
„Moji rodiče mě v pubertě vždycky přirovnávali k sestřenici, která byla naprosto vzorná a neměla žádné kamarády, takže nikdy nechodila ven. Já ji měla docela ráda a scházela se s ní, ale narážky rodičů mě časem tak ubíjely, že jsem se s ní přestala stýkat. Když se pak objevila na rodinné svatbě vedle mých rodičů, přistihla jsem se, že na ni ještě teď po letech žárlím,“ přiznala pětatřicetiletá Darina.
Při probírání vážných témat není vhodná ani satira, ironie a další druhy vtípků. Zkušení rodiče navíc radí nesnažit se ovládat druhou stranu konverzace, teenageři jsou na to totiž extra citliví.
Typickým příkladem je věta „takhle se mnou mluvit nebudeš“, která většinou vede u teenagera k nutkavé touze ukázat rodiči, že si bude dělat, co chce. Soustřeďte se tedy na sebe, a pokud se vám nelíbí tón a slova, prostě to řekněte a konverzaci přerušte. Můžete ji pak na několik hodin nebo dnů odložit, uklidnit se a nechat si vše projít hlavou.
Nesnažte se vyhrát za každou cenu
Debata by se neměla zvrhnout v poměřování sil a snahu ukázat, kdo je tady pánem. Zvažte, nakolik důležitá je debatovaná otázka pro zdraví a bezpečnost dítěte, případně pro vaše další priority ohledně výchovy. Pokud jde třeba o kousek oblečení nebo o otřesný střih vlasů, obecně věci, co se dají snadno změnit, pak není nutné bojovat na život a na smrt. V některých případech to navíc nemusí přinést kýžený efekt.
„Kamarádi mi vždycky záviděli, že mě už asi od třinácti nechala mamka vybírat si klidně i extravagantnější modely a barvit si vlasy na různé šílené odstíny. Hned po osmnáctinách si pak spousta spolužáků udělala tetování, ale já tu potřebu honem si dokázat vládu nad svým tělem neměla. A jsem ráda, protože i když mi tehdy tetování přišla docela cool, dneska už to vidím trochu jinak,“ popisuje třiatřicetiletá Josefína, která nyní pracuje na recepci hotelu a má účes, který by v osmnácti zhodnotila jako zoufale nudný.
Jak přesvědčit teenagera, aby šel na brigádu |
To na druhou stranu neznamená, že musíte teenagerovi všechny jeho výstřelky financovat. Touží po dredech nebo duhovém melíru? Po okovaných botech nebo koženém kabátu? Ať si zjistí, kolik stojí, a hned bude mít skvělou motivaci pro letní brigádu. zkusí si na ně vydělat sám.
Psycholožky Hinesová a Baverstocková vzkazují na závěr své knihy rodičům i dětem, že nejlepší cestou k řešení je kompromis, bez vítězů a poražených. „Vyjednávání začněte vyzváním všech stran, kdy každý řekne své návrhy řešení. Všichni by měli mít možnost předložit více než jeden nápad, jak situaci vyřešit, Až budete mít hotový seznam všech možností, nad každou se vždy na chvíli zastavte a uveďte její klady i zápory,“ navrhují psycholožky s tím, že následně by měli všichni zúčastnění společně zvolit tu nejvhodnější.
