Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

S rokem koně krize končí, tvrdí čínská zpěvačka Feng-yűn Song

  1:03aktualizováno  1:03
Hlasová pedagožka a zpěvačka Feng-yűn Song právě dokončuje turné Songfestu, na kterém spolu s Jaroslavem Duškem vítá čínský nový rok. Povídaly jsme si o tom, co nám přinese rok ve znamení dřevěného koně i o autoterapii hlasem.

Následující rok bude ve znamení dřevěného koně, říká zpěvačka a pedagožka původem z Číny. | foto: Jan Vorka

Co můžeme očekávat od roku koně?
To nás všechny zajímá ze všeho nejvíc! Kůň je velmi dynamické zvíře a přítel člověka, kterému odpradávna pomáhá. Rok 2014 bude v elementu dřeva, což je velmi silný prvek značící sílu a růst. Takže by to měl být čas růstu, vývoje, velké cesty a pozitivní výzvy.

Že bychom se konečně vyhrabali z ekonomické krize?
Já jsem si tím skoro jistá.

Tak to se máme na co těšit. Většina z nás zná čínské oslavy nového roku s ohňostroji a tanci s maskami draků, ale jak ho prožívá běžná rodina?
Číňané jsou velmi pověrčiví. Tradiční víra říká, že co se děje v přírodě, se odráží v našem životě. Ohňostroje původně sloužily k zahnání zlých duchů pomocí ohně a silného zvuku. Dnes je to už i pro krásu, ale ten duchovní rozměr tam stále zůstává. Zažene se negativní energie a uvolní se prostor pro dobrou energii. Přípravy na nový rok probíhají většinou tak měsíc dopředu.

Feng-yűn Song

  • PhDr. Feng-yűn Song, CSc. se narodila a vyrůstala v severní Číně, v provincii Heilongjiang.
  • 12 let se věnovala čínské opeře, po studiu bohemistiky v Pekingu v něm pokračovala na FF UK.
  • Od roku 1992 trvale žije v ČR a aktivně působí na české kulturní scéně. Vydala šest autorských alb, přednáší, koncertuje a pořádá semináře pro odborníky i laiky.
  • Je vdaná, s manželem vychovávají dceru a syna.

Jak se připravujete?
Já jsem vyrůstala ve velmi tradiční rodině na severu Číny a moji rodiče se snažili všechny zvyky dodržovat. Hlavně se uklízí a dělá pořádek ve věcech. Každý rok, vlastně každý den nakumuluje člověk spoustu nepořádku. Určitě to znáte, různé oblečení a knížky a další věci, na které si chcete udělat čas, ale jenom někde leží. Takže před novým rokem si na to ten čas uděláte, projdete a přeuspořádáte věci. Ten proces samotný je sice vnější, ale přelévá se to dovnitř.

Takže věříte, že procesem úklidu a uspořádávání si uděláte pořádek i v sobě?
Přesně tak. Během toho člověk navíc získá obrovskou duchovní sílu. Odstraněním chaosu se uvolní místo pro klid.

Hodně českých domácností uklízí nejvíc před Vánoci. Ale často se to zvrhne ve velký stres a honičku, aby se to všechno stihlo.
Nesmíte se samozřejmě stát otrokem toho zvyku, abyste všechno za každou cenu stihli. Pak je to naopak na škodu.

Slavíte vlastně české Vánoce?
Ano, slavíme. Manželova maminka pochází z Beskyd, kam už dvacet let na svátky jezdíme. Jejich rodina dodržuje spoustu českomoravských zvyků, české Vánoce už jsou pro mě vlastně samozřejmostí. Když bychom v té době neslavili Vánoce, co jiného bychom dělali? (smích)

Dávají si Číňané novoroční předsevzetí?
Není to taková móda jako v Evropě. Většina Číňanů díky naladění na rytmus přírody cítí, že je to správný moment pro bilancování a změny. Ale odehrává se to pouze v jejich hlavě, nevykládají to kolegům v práci. Velmi silně vnímáme roční období, která jsou pro nás určitými cykly. Kromě čtyř ročních období máme ještě 24 "malých ročních období". Každých 14 dnů jsou totiž planety v jiném postavení , změní se energie i počasí.

Fotogalerie

Jako hlasová pedagožka jste slavná tím, že podle vás může zpívat každý.
Samozřejmě, že zpívat může každý. Ale lidé si pletou zpěv s exhibicionismem. Zpívat neznamená jenom předvádět, co umím a není to jenom o hlasovém efektu. Něco jiného je zpívat na mikrofon před publikem a přirozený hlasový projev. To umí každý. To tady totiž bylo ještě dřív než jazyk. Existují staré hlasové rituály, dneska je z filmů vnímáme jako takovou show, ale šlo v nich hlavně o vyjádření zpěvem.

Takže je pro nás přínosné zpívat?
Pokud tělo chápeme jako nástroj, v případě hlasu je to vlastně hudební nástroj. Hlas je zvuk tohoto nástroje a má různé roviny. Máme tu rovinu těla, rovinu dechu a mentální rovinu. Vy mě teď posloucháte a mlčíte, ale v hlavě vám stále probíhají myšlenky a pocity, to je ta mentální rovina. Když zpíváte, tak umožňujete svým vnitřním mentálním procesům, aby zazněly i na povrchu, je to přirozený terapeutický prostředek. Když zpíváte, tak se tělo rozezní vibracemi, které zasáhnou každou buňku v těle.

Ale někteří lidé zpívají neradi.
Někteří lidé se bojí zpívat, protože intuitivně tuší další roviny svého já, které možná nechtějí znát, nebo ukazovat. Zpytovat určitá zákoutí duše nemusí být každému příjemné a pohodlné. A upřímně řečeno, někteří z nich nemusí ani moc hledat (smích). Stačí dát zpěvu volný průběh a nechat ho ventilovat naše pocity.

Na vině taky může být nelichotivá poznámka nebo žertík někoho blízkého.
Téměř každý zažil podobnou situaci, kdy nám někdo blízký řekl: Prosím tě, nech toho, vždyť  je to hrozný. Často jsou to děti, co řeknou: Mami, nezpívej. Tomu dítěti ale v tu chvíli nevadí maminčin hlas, na ten je zvyklé a dodává mu jistotu a bezpečí. Jsou to emoce uvnitř matky, které zpěvem vyplouvají na povrch, a dítěti jsou nepříjemné.

Co s tím? Přestat zpívat, zkusit jinou písničku?
Matky by to neměly chápat jako pokyn k ukončení zpívání, spíš jako výzvu k zamyšlení se nad sebou. Neberte to jako výtku, dítě to tak zřejmě nemyslelo, ale nevědomě vás navedlo k tomu, že byste si v sobě asi měla něco vyřešit.

Dokážete naučit zpívat i někoho, kdo k tomu nemá odpor, ale prostě to nezní moc dobře?
Jde o to proměnit nevědomý proces hlasu a dechu na vědomý. Od narození dýcháme a vydáváme různé zvuky a moc nad tím nepřemýšlíme, jde to automaticky. Ale pokud se na to zaměříte a ovládnete ty procesy, získáte mnohem kvalitnější hlas.

Vychováváte s manželem dvě bilingvní děti. Ještě donedávna se bilingvnost spíše odsuzovala a rodiče se od ní zrazovali, jaké jsou vaše zkušenosti?
Je to přeci jenom jeden mozek a jedna paměťová karta a snažíte se tam dostat hodně informací. Problém nastane, když některé informace nepoužíváte v praxi často. Bilingvní děti potřebují živé jazykové prostředí obou jazyků. U mých dětí to fungovalo perfektně do jejich tří let, kdy bez problémů přepínali z češtiny do čínštiny. Problém nastal, když začaly chodit do české školky. Vrátily se domů a nerozuměly, proč mluvíme čínsky, když všichni ostatní mluví česky. Malé děti se chtějí zařadit, nerady jsou v menšině. Takový pasivní stav trval asi do páté třídy, bylo vidět, že nemají moc velký zájem o to mluvit čínsky. Jeden rok to dokonce odmítaly.

FJS se zabývá nejenom technikou, ale i psychologií hlasu.

Jak jste to řešila?
Nesnažila jsem se je přemlouvat a nutit, je to přirozená reakce. Změnilo se to v šesté a sedmé třídě, kdy děti nabraly rozum a pochopily, že umět další jazyk je pro ně velkou výhodou. Chodí také do jazykové školy, kde se učí psát čínské znaky. To není vůbec lehké, musí tomu věnovat hodně času, a mají ho tak méně na své záliby, což teď v pubertě nenesou lehce. Ale zatím to funguje. Jejich čínština není sice tak bohatá jako čeština, ale domluví se a rozumí bez problémů.

Prožíváte ještě po dvaceti letech v Česku někdy kulturní šok?
Dnes už ani ne, ale tehdy jich byla spousta. Třeba jsem měla pocit, že Češi nevědí, kdy je zima a kdy léto. V zimě a sněhu jako dneska potkáte člověka v kraťasech, ženy nosí sukně se slabými punčochami. Já vím, že otužování je zdravé, ale tohle je pro vaše tělo hrozně kruté. V Číně se lidé po staletí snažili žít v rytmu s přírodou a dokud jsem tu nežila, vlastně jsem ani nevěděla, že lze žít i jinak.

Jinak z těch příjemných šoků ráda vzpomínám na první návštěvu vinného sklípku na Moravě (smích). Opravdu mě zaujala místní kultura vína, ta atmosféra a zpěv lidovek. Vinaři bývají takoví šťastní lidé, takže asi bude něco pravdy na tom, že víno kultivuje duši.

A souhlasíte s tvrzením, že co Čech, to muzikant?
Určitě je to dodneška pravda, i když lidé tvrdí opak. Mně se líbí, jak Češi nemají problém si zazpívat u skleničky nebo u táboráku. Číňané nespustí zpěv tak hned jako Češi.

Četla jsem v jedné knize, že české pohřby, ať už byl nebožtík odkudkoliv, většinou skončí zpěvem vybraných moravských lidových písní.
No vidíte, Číňané by na pohřbu nikdy nezpívali. Určitě jde o smuteční písně, které pozůstalým pomohou ventilovat jejich smutné pocity. Zpěv na pohřbu může být výborný pro lidi, kteří nepláčou a dusí své emoce uvnitř.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.