Na lyžích stála poprvé ve dvou letech. Její rodiče si pořídili chatu ve Špindlerově Mlýně, a tak začali s bratrem Jonášem lyžovat.
"Moc jsem chtěla lyžovat, a tak mě naši přihlásili do lyžařské školky. Jezdila jsem ale jen rovně, nechtěla jsem zatáčet. Měla jsem suprové lyže s Mickey Mousem a nedělala jsem nic jiného, než si obrázek čistila od sněhu," vzpomíná.
"Vůbec jsem nekoukala před sebe, proto mě na prudkých svazích před sebou raději drželi na laně. Technika mě nezajímala, chtěla jsem sjet co nejrychleji dolů," vypráví sedmnáctiletá reprezentantka, která sportovní talent podědila po dědovi Janu Klapáčovi, legendárním hokejovém útočníkovi.
Vizitka:Ester Ledecká (17) se narodila v Praze do rodiny muzikanta Janka Ledeckého. Je členkou české reprezentace v alpských disciplínách i na snowboardu, několikanásobnou mistryní ČR v alpském lyžování a snowboardingu, má medaile z olympiád dětí a mládeže. Závodně hraje beach volejbal a věnuje se i windsurfingu. |
Po tátovi podědila i hudební geny. Odmala hrála na klavír, před časem vypomáhala v kapele svého bratra jako basačka. "Potřebovali záskok, já na kytaru uměla zahrát jen pár písniček, například Blackbird od Beatles, co mě Janek naučil, abych si mohla zahrát a zazpívat… Tak jsem se narychlo naučila jejich repertoár a hrála jsem nějaký čas s nimi," popisuje Ester Ledecká.
Mimochodem, svému tátovi opravdu říká Janku. Má to tak odmala, a protože to rodičům nevadilo, zůstala u toho. Z muzikantů si nejraději pouští Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Boba Dylana, Lennyho Kravitze… "Jakmile slyším, jak někde hrajou Lady Gaga nebo podobně pitomou muziku, naskakuje mi kopřivka," tvrdí Ledecká.
Ester Ledecká teď reprezentuje Česko na lyžích i na snowboardu. Nejsou ti závodní lyžaři a snowboardisté dva naprosto rozdílné světy?
"Lyžaři jsou urputnější, mezi snowboardisty je větší pohoda. Když jsem jezdila freestyle, tak tam byli týpci, co se někde zhulili a trénink nebrali moc vážně. Já jsem potřebovala něco mezi, a tak jsem přešla k alpinovému snowboardingu: je tam pohoda, ale dost se trénuje," vysvětluje.
Na otázku, jestli si někdy taky dala trávu, odpovídá: "Mě to neláká. Nechápu, jak může být tráva považovaná za doping. Co jsem viděla, tak to, že se někdo z freestylistů kdesi za stromem zhulí, mu později v závodě na skocích moc nepomůže."
