Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Dotkla jsem se hada a napsala knížku, říká spisovatelka Markéta Pilátová

  0:44aktualizováno  0:44
Za svůj román Moje nejmilejší kniha byla Markéta Pilátová mezi šesti nominovanými na cenu Magnesia Litera. O víkendu cenu nevyhrála. "Už jen nominaci považuji za úspěch, protože v knize nevystupuje žádný Čech, ani se neodehrává v Česku," říká spisovatelka.

Spisovatelka Markéta Pilátová | foto: Dalibor PuchtaiDNES.cz

Proč jste za vypravěče své poslední knihy Moje nejmilejší kniha zvolila zrovna hada?
Had je takový neodolatelný symbol. V latinskoamerické kultuře symbolizuje moudrost a

"Nejvíc mne potěšilo vítězství Violy Fišerové v kategorii poezie, protože její sbírka Domek na vinici, za kterou byla oceněná, je mou nejoblíbenější současnou českou básnickou sbírkou. A velmi příjemně mne překvapila Cena čtenářů pro román Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch. Je určitě skvělé, že takto ambiciózní téma a příběh, který nastavuje Čechům nepříjemné zrcadlo čtenáře zajímá. Já osobně považuju u svého romámu za zázrak nominaci, protože v mé knize nevystupuje žádný Čech, ani se neodehrává v Česku. "

posvátnou bázeň, zatímco v křesťanství je ztělesněním hříchu a odpudivosti. Jeden biolog mi vysvětloval, že v nás asi stále přetrvává zakódovaný strach primátů z hadů. Hadi představovali pro opice velkou hrozbu a bylo dokázáno, že se opičí mládě bojí hada, aniž by ho předtím kdy vidělo, ten strach je instinktivní. Had je také nejsilnější symbol při studiu lidského podvědomí a snů. Podle snáře sny s hady mají nejzásadnější významy. Rozhodla jsem se proto vsadit právě na ty dva protichůdné pocity, co v nás tato zvířata vyvolávají. Jsou určitým způsobem tajemní. Had nám může přinášet smrt i život: z hadích jedů se dělají jedny z nejsilnějších analgetik, lepidla do bypassů, léky na rakovinu a podobně. Hadí jed se nedá uměle vyrobit, a získávají se proto v hadích institutech, o kterých píšu ve své knížce.

Spisovatelka Markéta Pilátová

Markéta Pilátová

* Narodila se 1. 2. 1973 v Kroměříži.
* Studovala latinu a později románské jazyky a historii na Univerzitě Palackého v Olomouci.
* Na univerzitě zůstala jako odborná asistentka a výměna učitelů ji dovedla do španělské Granady, kde působila 2 roky.
* Další 2 roky strávila jako učitelka krajanů v Brazílii.
* Po návratu rok vedla zahraniční rubriku časopisu Respekt.
* V roce 2007 odjela učit krajany do Buenos Aires, kde žije dodnes.
* Vyšly jí knihy Žluté oči vedou domů (2007, nominována na cenu Magnesia Litera), dětská Víla Vivivíla a stíny zvířat (2009) a poslední Moje nejmilejší kniha (2009, nominována na Magnesia Litera).
* Mimo to je autorkou překladu knihy Věřící od mexické spisovatelky Normy Lazo.
* Je vdaná, manžel Jiří Sobota vede zahraniční rubriku týdeníku Respekt a žije s ní v Buenos Aires.
* Ve volném čase ráda chodí po horách, lyžuje, skládá origami a tancuje.

Vy sama máte ráda hady?
Neměla jsem k nim vlastně žádný vztah, dokud jsem nepřijela do Brazílie. Věděla jsem, že je jich tam hodně a jsou nebezpeční, takže jsem před nimi měla respekt a dávala si pozor. Když jsem navštívila hadí institut Butantan v Sao Paulu, vzala jsem si hada do ruky a bylo to příjemné.

Takže není slizký, jak se říká?
Vůbec ne. Mají hebkou kůži, která je velmi příjemná na dotek. Byl to pro mě zásadní pocit pro napsání knihy.

Do jaké míry se při psaní inspirujete skutečností?
Spíš jenom takovými střípky, nápady. Jedna žena se mi třeba svěřila, že byl její manžel asi špion, také jsem se setkala s ženou, co učila na americké škole pro špiony během studené války. Zjistila jsem si k tomu co nejvíc informací a složila postavu špiona Jaromíra ve své první knize. Občas se zase nechám inspirovat svými zážitky nebo poznatky z reportáží.

A co nejraději píšete?
Časosběrné reportáže. S manželem jsme psali třeba o katastrofě tankeru Prestige v Galicii, vrátili se na místo po čtyřech letech a zjišťovali, co se změnilo. Také jsme psali o soukromém chráněném parku Pumalín v Chile, který založil jeden americký milionář. V jeho těsné blízkosti vybuchla sopka a my jsme tam pak přijeli a zjišťovali, jak se žije obyvatelům tamější městečka a co to udělalo s parkem. Po návratu z Brazílie vyšel můj první román Žluté oči vedou domů.

Spisovatelka Markéta Pilátová

V této knize se zabýváte tematikou domova. Jak to máte vy, kde jste doma?
Nikde. Já se nacházím v takovém vakuu. Říká se, že doma je člověk tam, kde rozumí vtipům. Ale já už nerozumím vtipům vůbec nikde (smích). Takže domov je tam, kde je mi dobře. Právě při psaní knihy jsem tuto otázku hodně řešila, myslela jsem, že si to ujasním. Vrátila jsem se do Česka, rok tu zůstala a pak mi zavolali z ministerstva, že se uvolnilo místo učitelky v Buenos Aires. Neodolala jsem volání Latinské Ameriky a jsem v Argentině už třetím rokem. Neujasnila jsem si nic, takže jsem přestala domov hledat a rozhodla se být prozatím nomádkou.

A jak k tomu přistupuje váš manžel?
On se mnou sdílí pocity. Pracovali jsme spolu ve Španělsku, byl se mnou v Argentině a nyní jsme v Brazílii. Pro jeho práci nevadí, že není v Česku, takže v tom není problém.

Kde byste chtěla vychovávat děti?
V Česku, v tom mám jasno. Strašně si vážím sociálního státu, který tu máme. Lidé si to tu možná ani neuvědomují, ale je to luxus. Už jsem pátým rokem Latinské Americe a uvědomuji si čím dál víc, jak skvělá evropská vymoženost to je.

Jak je to v Latinské Americe?
Tam nemá sociální stát žádnou tradici a lidé nemají jisté téměř nic. Když onemocníte, musíte mít peníze, abyste se uzdravil. Vidím obrovské sociální rozdíly a cením si toho, že pokud se u nás lidé dostanou do hraničních životních situací, stát se o ně postará.

Spisovatelka Markéta Pilátová

Kdy jste se poprvé podívala do Latinské Ameriky?
Dostala jsem se do Mexika na doktorandskou stáž. Zaujala mě nespoutaná a divoká příroda, barevnost…Prostě mě to uchvátilo a od té doby jsem se stále chtěla vracet.

A kdy jste se rozhodla tam přestěhovat?
Jednou jsem si náhodně otevřela stránky ministerstva školství a viděla inzerát, že hledají učitelku češtiny pro krajany v Brazílii. Protože už jsem předtím v Latinské Americe několikrát byla a líbilo se mi tam, šla jsem zkusit štěstí na pohovor. Místo jsem získala a odjela do brazilského státu Mato Grosso do Sul a pak do Sao Paula, v Brazílii jsem strávila dva roky.

O Latinské Americe se říká, že je tam velmi nebezpečno, dostala jste se někdy do nebezpečné situace?
Jednou jsem šla po ulici v Sao Paulu a několik metrů za mnou přepadli dva ozbrojení výrostci mladou dívku. Mě nepřepadli proto, že jsem sebou měla psa, kterého jsem adoptovala z ulice. Ve chvíli, kdy se rozhodovali koho přepadnou, si asi vybrali ji, protože byla snazší cíl.

Spisovatelka Markéta Pilátová

Jak se v takové situaci zachovat?
Ve chvíli přepadení nemůžete nic dělat. Existuje nepsaný zákon, že byste měl co nejrychleji odejít a zavolat pomoc, ale sám se do toho neplést. Přepadávají většinou ozbrojení mladí narkomani a výrostci a hlavní pravidlo zní vše jim dát a nedělat žádné problémy, protože byste velmi snadno mohli přijít o život. Pokud bych se pokusila té dívce pomoct, mohla bych jí vlastně přivést do většího nebezpečí, protože útočníci jsou zdrogovaní a dvakrát nepřemýšlejí, než vystřelí.

Kdy jste se rozhodla věnovat psaní?
Pracovala jsem jako odborná asistentka na Univerzitě Palackého v Olomouci. Při výměně učitelů mezi univerzitami jsem se dostala do Španělska a uvědomila jsem si tam, že mě velmi baví psát reportáže.

Zkoušíte psát ve španělštině nebo portugalštině?
Ne. Myslím, že na to musíte být rodilý mluvčí, být bilingvní nebo mít někoho, kdo po vás text opraví. Třeba moji známí cizinci - bohemisté umějí výborně česky. Když ale napíšou nějaký text pro noviny, tak to po nich většinou musím upravit, v podstatě to musím celé přepsat. Kdybych se s někým domluvila, tak by to asi šlo. Ale není to pro mě na pořadu dne.

Spisovatelka Markéta Pilátová

Jak vás napadlo napsat dětskou knížku o Víle Vivivíle?
Jednou jsem šla v Olomouci po ulici a spatřila nápis "Prodáváme vakoveverku z Austrálie, opičky z Kostariky a hady z Brazílie". Bylo -10°C, sněžilo, zvířata byla vystavená ve výlohách a mně se zdálo, že to není normální. Chtěla jsem proto napsat příběh, který by dětem vysvětlil, proč se nemají na rodičích dožadovat opičky: že zvířatům je tu zima, že si toho musela hodně vytrpět, než se sem dostala. Vymyslela jsem nezbednou vílu, která je taková má osobní pomsta víle Amálce (smích).

Proč pomsta?
Jako malá jsem ji hrozně neměla ráda, asi protože měla přihlouplý hlásek a já jsem jí záviděla dlouhé blonďaté vlasy. Takže Vivivíla vypadá spíš jako kluk a je nezbedná, ale zároveň má velký smysl pro spravedlnost a morálku. Spolu s dětmi víla pomůže nešťastným zvířátkům dostat se domů.

Máte už nápad na další knihu?
Připravuji další dětskou knížku, která se bude jmenovat Kiko a tajemství papírového motýla, pak pokračování Víly Vivivíly, na které se ohromně těším. Spolu s manželem pak plánujeme knihu o Janu Antonínovi Baťovi a hlavně o tom, jak Češi osidlovali brazilskou džungli. Připravujeme to částečně na základě Baťových deníků, ale nebude hlavní postavou, zajímají nás spíš ti krajané zakládající farmy a pily v brazilské džungli, je to neprobádané pole české historie.

Spisovatelka Markéta Pilátová

Autoři: pro iDNES.cz




Nejčtenější

Houbové rizoto
Rostou? Tak honem do lesa! Tyhle recepty užijete nejen na chalupě

Uklidňující procházka lesem mnohdy vyústí ve sběračskou výpravu – zejména, když máte svoje tajná místečka a vezmete si s sebou košík. Co ale s houbovou úrodou?...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Mozková mrtvice - ilustrační fotografie
Když udeří mrtvice, jde o čas. Jak ji poznáte?

Na mozku jsme závislí. To on rozhodne, zda si přečtete tento článek a napijete se u toho kávy. Vše probíhá automaticky. Ovšem jen do chvíle, než mozkovou tepnu...  celý článek

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Pořád stloukám rozpočet, aby děti mohly do školek a školy, říká máma

Pomozte rodinám v nouzi a nasbírejte kilometry během nebo chůzí na akci Teribear hýbe Prahou.  celý článek

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech. Jak ale sama Paris Jacksonová (19) říká,...  celý článek

Cara Delevingne (Los Angeles, 17. července 2017)
Delevingne: V pubertě jsem nedávala najevo emoce a byla jsem osamělá

Herečka a modelka Cara Dlelevingne (25) si postěžovala na období svého dospívání. Protože nechtěla odhalovat svou sexuální orientaci, bývala hodně uzavřená a...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

První pomoc při vypadávání vlasů: Tabletky i přípravky pro bohatou hřívu
První pomoc při vypadávání vlasů: Tabletky i přípravky pro bohatou hřívu

Zničehonic začínáte ztrácet svou jinak bohatou hřívu? Nepropadejte panice a podívejte se, jak vypadávání vlasů udělit stopku hned v začátcích.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.