ČTĚTE TAKÉ:
Proti čemu se očkuje a proč
Zuzana má dvě děti, ročního syna a tříletou dceru. Ani jedno z dětí zatím není očkované.
"Dohodli jsme se s naším praktikem, že očkování odložíme a začneme nejdříve ve třech letech dětí," říká mladá žena.
Příjmení raději uvést nechce, má strach, že by ji někdo k očkování mohl nutit.
Vrátí se zmizelé nemoci?
Na obhajobu svého rozhodnutí uvádí, že od svých zahraničních známých ví, jak je v cizině běžné, že o očkování daleko více rozhodují rodiče.
"Viděli jsme také, jaké problémy měl můj synovec po povinném očkování proti tuberkulóze. V místě vpichu a v okolí podpažní uzliny se mu udělal ošklivý zánět a i náš lékař nám řekl, že je lepší tohle očkování přinejmenším odložit," vysvětluje svůj postoj žena.
Běžně se přitom očkování odkládají jen u dětí, které mají nějaké jiné potíže, třeba s imunitou a očkování by pro ně bylo příliš velkou zátěží.
Systém dětského očkování byl dlouhou dobu jakousi výkladní skříní českého socialistického zdravotnictví, lékaři se nicméně většinou shodují, že pýcha byla oprávněná - povinné očkování zajistilo, že se zde na rozdíl třeba i od západních zemí prakticky nevyskytují obávané nemoci, jako je černý kašel nebo záškrt.
"Pokud bude přibývat lidí, kteří budou očkování úplně odmítat, hrozí riziko, že se sem nemoci nově vrátí," varuje pediatr z pražské motolské nemocnice profesor Jan Janda.
Odmítá přitom častý argument "odmítačů" - podle nich když už, tak zmíněnými nemocemi častěji onemocní děti očkované než ty, jejichž rodiče vakcinaci odmítli.
Očkované versus neočkované
Vysvětlení? Žádná vakcína nezabírá stoprocentně. Znamená to tedy, že ani všechny očkované děti nejsou chráněné, avšak díky vysoké proočkovanosti se nemoc nešíří a ony se nenakazí.
Jakmile se však nemoc objeví a začne se pomalu šířit třeba proto, že ubývá těch očkovaných, jsou tyto děti samozřejmě ohroženy. A protože dětí, kterým nezabrala vakcína, je víc než těch, které nebyly očkovány vůbec, samozřejmě se i častěji nakazí.
Podle Jandy by se však situace změnila, kdyby přibývalo těch vůbec neočkovaných - pak by totiž bylo víc nemocných mezi nimi. Řeč je třeba o nemocech typu záškrt, černý kašel, spalničky nebo dětská obrna. V Česku je očkováno výrazně přes devadesát procent dětí.
Tyto nemoci se zde sice nevyskytují, ale ve světě, zejména v rozvojových zemích na ně a některé další umírají statisíce až miliony dětí ročně.
Lékaři tvrdí, že očkování zachraňuje ročně životy několika milionů dětí i dospělých. A naopak, kdyby se v Česku neočkovalo, ročně by mohlo na zmínění choroby zemřít až 500 dětí a mnoho tisíc dalších by bylo ohroženo komplikacemi včetně trvalých následků.
Dalším argumentem lidí, kteří nejsou pro plošné očkování v co nejútlejším věku, bývají kromě nemožnosti svobodné volby vedlejší účinky očkování.
Ty nepopírají ani lékaři - nicméně podle nich je toto riziko mnohem menší, než kdyby dítě skutečně onemocnělo.
"Skutečně silné reakce jsou vzácné," dodává lékař Jan Janda. Teplota a mírný otok s bolestivostí v místě vpichu se považují za reakci přiměřenou, která de facto svědčí o tom, že tělo na vakcínu reaguje tak, jak má.
Pokud mají rodiče pocit, že jejich dítě má po očkování třeba neúměrně vysokou horečku, měli by to neprodleně oznámit dětskému praktikovi, který je může poslat na podrobnější vyšetření na specializované pracoviště - to může doporučit odložení očkování nebo jeho rozložení na více slabších dávek.
Opatrněji se s očkováním musí postupovat také u dětí, které trpí chronickými nemocemi.
Méně injekcí
Jinak je však trend přesně opačný, injekce se sdružují. Všechny děti, které se narodí od ledna, tak budou očkovány hexavakcínou, která obsahuje protilátky hned proti šesti dětským nemocem najednou, včetně těch proti dětské obrně - tato vakcína se až dosud podávala na lžičce.
Díky hexavakcíně dostanou děti o sedm jednotlivých injekcí méně a půjdou k lékaři pro injekci jen čtyřikrát. Dosud si lidé museli hexavakcínu pro děti platit sami - všechny dávky dohromady stojí sedm tisíc korun.
Jak přistupovat k očkování dětí
• Která ano a která ne?
Základní dětská očkování jsou v Česku povinná a většina rodičů je tak i bere. Přibývá přesto lidí, kteří očkování odmítají nebo ho alespoň odkládají, až dítě povyroste. U některých vakcín odklad není na závadu, ale plošným odmítáním podle lékařů hrozí, že by se mohly vracet již vzácné nemoci, jako je třeba záškrt.
• Zadarmo, či placené?
Povinná očkování jsou zadarmo, přesněji řečeno, hradí je zdravotní pojišťovny. Připlácet si lze za šetrnější vakcíny, které však postupně nahrazují ty dosud používané, a tudíž je také budou platit pojišťovny. A platí se také očkování navíc, například to proti klíšťové encefalitidě.
• Jaké očkování dítě potřebuje?
Povinná očkování by dítě měla uchránit před nebezpečnými dětskými nemocemi, která by ho mohla ohrozit na životě. Mírně sporné je třeba očkování proti TBC - nechrání proti novým formám nemoci, ty původní zde přitom téměř nehrozí a očkování má například poměrně dost vedlejších účinků. U nepovinných očkování je třeba zvážit, zda mají smysl - třeba očkování proti chřipce u nejmenších dětí příliš nefunguje, očkování proti klíšťatům zas nepotřebuje ten, kdo nejezdí do rizikových oblastí.
• Kdy raději neočkovat
Kromě závažných důvodů, kvůli kterým se odkládá celé očkování, by se neměly děti očkovat při některých akutních obtížích. Rodiče by na ně měli upozornit lékaře: jde třeba o akutní infekci, byť by to měla být jen rýma. Lékař by také měl vědět, zda dítě třeba nebere nějaké léky podporující imunitu, některé se s vakcínami nesnesou. Je důležité také dbát na to, aby mezi vakcínami byl doporučený odstup. Upozorněte také lékaře na případnou nezvyklou reakci po předchozím očkování, jako je bolest či horečka.
