Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Konec kojeneckých ústavů je fáma. Zůstanou, dokud nebude dost pěstounů

  1:18aktualizováno  1:18
Tisíce nejmenších dětí se každý rok dostanou do některého ze 34 kojeneckých ústavů v České republice. Bezmála 60 procent dětí se nejdéle do roka vrátí zpátky ke svým biologickým rodičům. "Pomoc původní rodině je našim hlavním úkolem," říká Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a ochrany práv dětí ministerstva práce a sociálních věcí.

Dětský domov pro děti do tří let v Karlových Varech - Společný oběd | foto: Dalibor PuchtaiDNES.cz

Než se ale děti dostanou zpátky domů, případně do nové rodiny, která se jich natrvalo ujme, jejich emoční vývoj utrpí v kojeneckých ústavech zásadní trhliny na celý život.

PhDr. Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a ochrany práv dětí Ministerstva

PhDr. Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a ochrany práv dětí ministerstva práce a sociálních věcí.

Proto hledáte pěstouny a kojeňáky mají příští rok skončit?
Fáma o tom, že kojenecké ústavy končí, si žije už dlouho vlastním životem. Dokud nebude dost pěstounů, kteří by se o děti postarali, než se jejich situace trvale vyřeší, pak samozřejmě neskončí ani kojeňáky.

Kolik pěstounů by bylo potřeba?
V každém kraji desítky. Pěstounů máme v republice přes dva tisíce, ale jen 40 z nich je připraveno děti přijmout na dobu přechodnou v řádech týdnů až měsíců, maximálně na rok. Nejlepší je zatím situace v Moravskoslezském kraji, kde máme 25 nových ochotných rodin a nejméně dětí v ústavech. Nejhorší je stav v Severočeském kraji, kde je to přesně naopak.

Když se do přechodného pěstounství lidé nehrnuli dříve, proč by měli teď?
Podařilo se teď uzákonit nárok pěstounů na odbornou pomoc od státu, který je připraven nést s nimi za bezprizorní dítě zodpovědnost. Dostanou nyní lepší servis, zákonem jsme odstranili bariéry, které jim jejich práci dřív jen komplikovaly.

Může je motivovat finanční příspěvek?
Neměl by. Dostanou 20 tisíc hrubého a o 4 tisíce víc za dítě se zdravotním postižením, což za čtyřiadvacetihodinovou péči není žádná sláva. I když předpokládáme, že svou roli mají jako hlavní práci, není to řešení v nezaměstnanosti - maximálně ještě tak pro zdravotní sestru nebo sociální pracovnici, která má zkušenosti a ví, do čeho jde.

S jakou motivací se tedy lidé o pěstounství na přechodnou dobu ucházejí?
Často s jinou, než bychom si přáli, a to když k pěstounství přistupují jako k osvojení a chtějí si prostě pořídit dítě.

Více info:

Informační a vzdělávací projekt o náhradní rodinné péči Adopce.com nabízí ucelené a kvalitně zpracované informace zájemcům o osvojení, či pěstounskou péči z řad široké veřejnosti.

V čem je problém?
V takovém případě mohou přijít neshody s původní biologickou rodinou dítěte, protože myslí také na uspokojení svých vlastních emočních potřeb a vztahů. Dítěti pak mohou svým přístupem ničit vazby k původní rodině, což přesně není žádoucí. Takový pěstoun je spíš vhodný stát se osvojitelem dítěte až v případě, že je právně volné a návrat do původní rodiny nepřipadá v úvahu.

Nedivím se, když se pěstounům nelíbí, do jaké bídy a leckdy i špíny a k jakým rodičům mají dítě vrátit.
Odpovím vám citátem Antoine de Saint-Exupéryho: Jediným přepychem na světě jsou lidské vztahy.

Jaké lidi tedy hledáte?
Zralé osobnosti. Všechny, kteří ideálně mají rodičovské potřeby saturovány, jsou otevření a chtějí pomoct především dítěti. Jedinou podmínkou je jejich zletilost. Dobrými pěstouny na přechodnou dobu mohou být i lidé kolem čtyřicítky.

Mohou si dítě vybrat?
Koho dostanou, o tom s ohledem na věk a možnosti uchazečů rozhoduje krajský úřad v místě jejich bydliště. Pokud přijdou ale s tím, že mají problém s některým etnikem nebo s postižením, nemusí být k pěstounství doporučeni. Uchazeči absolvují důkladnou přípravu nabitou zážitkovými aktivitami, při nichž se o sobě dozvědí často víc než na přednášce. Když už se pak pěstounem stanou, musí už povinně přijmout každé dítě.

Takže mohou skončit obklopeni tlupou cizích dětí?
To je spíš mediální obraz pěstounských rodin. Ve skutečnosti se 75 procent pěstounů stará o jedno dítě.

Máte statistiky, že výchova v pěstounských rodinách je úspěšnější než ta v ústavech?
Rozhodně. Dětí vyrůstající v ústavech, kteří později spáchají trestný čin, je 52 procent, z pěstounských rodin 18 procent a u dětí osvojitelů je číslo ještě nižší.

Až se podaří najít dost pěstounů a osvojitelů, kojenecké a dětské domovy pak definitivně zrušíte?
Prakticky na celém světě, až na pár výjimek od nás na východ, už nic takového jako dětské nebo kojenecké domovy neexistuje. Opuštěné děti žijí v rodinách, a pokud potřebují odbornou péči, doktor a sestry za nimi jezdí. Ústavy rušit nebudeme, ale transformují se právě na terénní služby.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.