Když táta slyšel můj hlas, uklidnil se, vzpomíná Petra Hapková

  0:28
Zpívá šansony a pokračuje tak v otcově odkazu. Petra Hapková je dcerou miláčka národa, zesnulého hudebního génia, skladatele Petra Hapky a atraktivní herečky Zory Ully Keslerové, která záhy po narození dcery a rozpadu vztahu odešla žít a pracovat do Říma.
Petra Hapková

Petra Hapková | foto: Petr Mráček

Petra vyrostla v absolutním kontrastu dvou povah svých rodičů. Bohémské geny nezapře. Miluje cynický humor - stejně jako otec, se kterým prožila dobré i zlé a držela ho za ruku i v jeho poslední chvíli.

Vyrostla jste v Itálii. Proč jste se ve svých skoro třiceti letech vrátila do Čech?
To není návrat, nikdy jsem tu nežila. Jen jsem sem jezdila na návštěvy za tátou a Prahu milovala. Takže když jsem v Římě dostudovala jazyky a literaturu na vysoké škole a musela opustit studentský byt, nasedla jsem před Vánoci do auta, vzala psa a tři kufry a přijela si odpočinout.

Od čeho?
Chtěla jsem ukončit tehdejší vztah, už mě nebavil. Dotyčný za mnou přijel na Silvestra a já mu řekla, že tady zůstanu, rozhlédnu se a zkusím se chytit jako zpěvačka. A taky jsem si moc přála být s tátou. Pár měsíců jsme si to strašně užili, pak na tom ale začal být zdravotně špatně, já do toho skutečně začala zpívat, zamilovala se a vdala. Máma předpovídala, že tady vydržím dva měsíce. Je to šest let. Domov už mám tady.

Petra Hapková

  • Narodila se 13. 9. 1982 v Římě hudebnímu skladateli Petru Hapkovi a herečce Zoře Ulle Keslerové (Fešák Hubert, Vítr v kapse, Líbáš jako ďábel..).
  • Vyrostla jako jedináček, žila s matkou v Itálii, kde vystudovala s magisterským diplomem jazyky a literaturu. Svého otce navštěvovala v Praze.
  • Od dětství se věnuje divadlu, od čtrnácti let zpěvu. Nejprve v italských punkových formacích, později jí učaroval blues, kterému je věrna dosud. V Čechách má svůj vlastní autorský projekt Život na baru, pohltil ji šanson, jemuž zasvětí svou první desku.
  • Je vdaná, bezdětná, od roku 2012 žije v Praze.

Cítíte se jako Italka, nebo Češka?
Jsem Italka. Především kvůli jazyku. Dodnes nejsem schopná přečíst knížku v češtině, nikdy jsem tu nechodila do školy, nikdy jsem tu nezažila všední život, kamarády, nemám pod kůží povahu národa, zvyky. Tohle všechno se dělo na jihu, tady to byly jen krásné prázdniny

Co kromě školy patřilo k všednímu životu malé Italky?
Samozřejmě Hapkova dcera musela umět hrát na piano. Pak si pro mě máma vysnila balet a asi v osmi letech mi sehnala prestižní baletní školu. První přijímací den se mě zeptali, proč chci chodit na balet a já odpověděla, že ho nenávidím, ale že musím. Až v jedenácti jsem si vybojovala, že nemusím.

Byla máma, která vás po rozchodu s tátou a úprku do Itálie sama vychovávala, přísná?
To ano. Oproti italským mámám o dost přísnější. Musela jsem poslouchat, chodit spát v půl deváté, zatímco mí šestiletí vrstevníci třeba v půl jedenácté. V sedmi letech jsem měla pupeční kýlu, musela jsem na operaci a moje maminka, na rozdíl od ostatních, které tam nonstop spaly na lehátkách vedle dětí, se v sedm večer sebrala a odešla. Nechtěla si ničit záda.

Smějete se, když mi tyhle historky vyprávíte. Vadil vám mámin přístup?
Ne. Mezi námi byla nesmírná důvěra. Byla jsem jediný puberťák, který když zjistil, že máma nebude spát doma, nezneužil toho. Přála si, abych byla o půlnoci v posteli, a já tam fakt byla. Nemusela mě kontrolovat.

Jak je to možné?
Protože jsem věděla, že jí můžu říct cokoli. Třeba, že se mi nechce do školy a ona mě nenutila. Nic jsem nemusela nikdy tajit.

Co by se bývalo stalo, kdybyste neposlechla?
Nic, ale proč to dělat a kazit si to hezké? Chovám se tak do dneška. Zásadně nelžu. Je to zbytečný. Jedině si sama přidělám problém, když se to provalí.

Petr Hapka měl dvě manželky. Se Zuzanou Řihoškovou neměl žádné děti. Druhou manželkou byla herečka Zora Ulla Keslerová (vlevo). Dalšími důležitými ženami jeho života byly dcery Petra (uprostřed) a Markéta (vpravo).

Petra Hapková se svým slavným otcem

Táta byl absolutní mámin protipól?
To byl. U něho jsem nic nemusela a všechno jsem mohla. Táta mě v životě nevychovával, neradil, neptal se.

V pěti letech vás máma začala posílat letadlem do Československa, protože nechtěla přetrhat pouto otce a dcery. Prožívala jste tak něco nestandardního?
Všechno bylo nestandardní. Mohla jsem s tátou spát celý den, celou noc být vzhůru a v šest ráno koukat na lidi, jak jdou do práce a strašně se tomu smát. Hodiny a dny jsem trávila ve studiu, kde nebýt paní vrátné, neměla bych nic k jídlu. A když, tak klidně jahody se šlehačkou k obědu. Cokoli jsem chtěla dělat, dělali jsme. Když byla práce, já koukala na nástroje a světýlka, sedávala na zemi u videa a vracela film, aby si táta mohl psát. A když práce nebyla, on četl knížky nebo luštil křížovky a já mu dvě hodiny dělala kadeřnici.

Bylo vám dobře u táty?
Hrozně moc. Vždycky, když mě táta předával na letišti letušce, strašně jsem plakala. Zato při cestě z Říma do Prahy nikdy.

Žádný zmatek v hlavě z kontrastu dvojího života?
Ne. Od malička to bylo jasně dané. Domov je s mámou, kam patří škola i kamarádi. A pak je tady táta a měsíc s ním. A to jsou zážitky. Jako malá jsem je neměla moc komu vyprávět, ale v pubertě už jsem se vytahovala, že jsme jezdili na motorce, a že můžu všechno. I opít se. Poprvé se mi to v patnácti povedlo s ním. Strašně se mi smál. A pak, když už jsem si mohla dopřát špičku oficiálně, si pro mě ve dvě ráno jezdil do centra. I první cigaretu věděl.

Táta kouřil?
Jako ďábel. Vzpomínám - to už jsem byla dospělá - jak jsme bývali sami doma, četli si a pak si dávali společně cigárko před spaním. Spávali jsme v jedné posteli.

Nikdy jste nežárlila na tátovy přítelkyně a další děti?
Ne. Pro mě se jejich příchody a odchody nic neměnilo. Nikdy. Já byla Já. Když jsem chtěla sedět v autě vepředu, sedla si přítelkyně dozadu.

Petr Hapka s módní návrhářkou Olgou Michálkovou a synem Kašparem na oslavě svých šedesátin

Tušíte, co na to říkaly ony dámy?
Ke konfliktu nikdy nedošlo, jestli se ptáte na tohle. A pak už se objevila na scéně Olina Michálková, tátova přítelkyně. Tu mám strašně ráda. Dodnes jsme velké kamarádky. Chápala, že jsem v tátově přízni já a byla s ní velká sranda.

Ač míval táta životní partnerky, prototyp věrného muže nikdy nebyl. Naopak. Byl to dokonce důvod mámina odchodu od něho. Nikdy ve vás nezahlodal červík konvence, že tohle se prostě nedělá?
Proč? S mámou už nebyl. Měl jednu ženskou, pak druhou, třetí...A co? Nebyla to žádná věda.

Nikdy vám na tátovi nic vadilo?
V dětství ne. To až jako dospělá jsem si všimla, že je vlastně sobec. Nemyslím to ale ve zlém. Občas mě naštval, ale čím, už nevím. Je mrtvý, na všechno špatné jsem zapomněla, protože dneska už to není vůbec důležité.

Vaši si po rozchodu nějakou dobu nemohli přijít na jméno. Jak jste snášela vztahový rozkol mezi nimi?
Tam žádný vztah dvacet let nebyl, vůbec spolu nekomunikovali. Ale pokud jeden z nich nemluvil špatně o tom druhém, bylo mi to úplně jedno. Chtěla jsem mít tátu pro sebe. Co mě ale štvalo, bylo napětí kolem soudních tahanic o majetek. Proto jsem je ve svých osmadvaceti uprosila, aby už se na to vyprdli. Prudila jsem je, prudila a prudila. A já umím být urputná, když chci. Šla jsem s nimi k advokátovi a najednou bylo všechno pryč. Najednou byly večeře, večírky, bazary, kafíčka, potkávání, tančení... Bylo nádherný se na ně koukat.

Přála jste si po tom všem usmíření, aby se dali bývali zpátky dohromady?
Ne, protože miluju mámina současného italského přítele Franka a miluju Olinku. Máma a táta jsou tak strašně odlišné osobnosti, že by už nemohli být spolu. Možná fungovali jako oheň a voda před pětatřiceti lety, ale později už ne.

Kdo vás pro život vybavil, řekněme nehmotným věnem víc?
Podle toho, jak dneska žiju, tak asi táta. Jeho geny nezapřu. Mám stejné grimasy, stejný způsob mluvení, stejné uvažování. Jsem zpěvačka, chodím spát ráno, vstávám odpoledne a nemám řád. Mám ale úplně stejný hlas jako máma. A mám velké srdce jako ona.

Předurčil táta nějakým způsobem váš vztah k mužům?
Měla jsem málo vztahů, ale tátovi žádný z partnerů podobný nebyl. Můj muž je sice muzikant, ale k tomu má pracovní řád, potřebuje chodit do kanceláře. Já zas potřebuju, aby byla doma sranda, a abych tam měla člověka, se kterým si můžu říkat všechno, a který mě psychicky podrží, když se sesypu. A to můj muž Dušan umí.

Proč se psychicky sypete?
Zřejmě za to může genetická predispozice depresí z máminy strany. První jsem měla ve dvaceti. Z toho jsem se dostávala několik let. Z té druhé, těžké deprese se ještě léčím. Užívám antidepresiva. Hospitalizaci jsem se úspěšně vyhnula, protože jsem pomoc vyhledala včas. Už to znám. Prostě najednou přijde den, kdy nemůžu vydržet sama se sebou. Vyletěla bych z kůže. Není to jen pláč, je to nechuť vylézat z baráku, cokoliv dělat, s kýmkoliv mluvit...

Ztrácíte v depresivních chvílích svůj humor?
Ne, naopak. Jsem strašlivě cynicky vtipná. Cestou z pohřbu mého otce chtěl i kněz vyletět smíchy z auta. Ale já jen zlehčuju situace. Je to jistá forma hysterie. Na pláč musím být sama. Strašně těžko se mi pláče před lidmi.

Říká se, že pro šansonovou zpěvačku je všechen bol duše potravou. Kdy jste v sobě objevila touhu vyzpívat se z něho?
Je pravda, že jsem šanson objevila a zamilovala se do něj, až když táta umřel. Celý život jsem ho poslouchala a zničehonic jsem byla tak v prdeli, že jsem to potřebovala dostat ze sebe. Proto jsem začala zpívat české texty. Naučila jsem se pár tátových věcí a najednou jsem zjistila, že tím lidem skutečně něco říkám.

Zpívat jste začala ale mnohem dřív - v italských klubech a barech. Táta vaše vlohy a přání živit se zpěvem znal, proč vám po příchodu do Čech nepomohl?
Proč by to dělal?

Abyste měla start rychlejší, snazší?
Ale to bych se zaprvé nedopracovala tam, kde jsem, a zadruhé já jsem hlavně strašně hrdá kráva. Prostě si chci dělat věci sama. Sama si chci přijít na to „jak“. To má pak úplně jinou chuť. Radostnější.

Petra přebírá za otce cenu Anděl, kterou ho Akademie populární hudby uvedla do Síně slávy.

Žádné semínko zloby, že vás slavný skladatel nechal napospas?
Ani za mák. Když děláte věci, na které nejste připravená, nefunguje to. Kdybych byla před pěti lety nucena zpívat šanson, nevěřila bych ho ani sama sobě.

To víte dnes, ale skutečně vás na začátku nenapadlo říci si o pomoc?
Táta chodil na moje koncerty a strašně ho to bavilo, obdivoval je a myslím, že na mě byl i pyšný. Říkal, že krásně zpívám, a že nechápe, kde se ve mně bere ten hluboký hlas. Prý když mluvím, mám hlas pištivý, a když zpívám, jsem někdo úplně jiný. Ale přesně z těch důvodů, které vám tu jmenuji, by mě v životě nenapadlo žádat ho, aby jakkoliv pomohl.

Jiné je to s příjmením. To neschováte. Když jste se začala etablovat na naší pěvecké scéně, pomohlo vám?
Ano i ne. Jsem si jista, že visí – li někde plakát “Petra Hapková”, přijde se polovina lidí podívat na protekčního spratka. Čtvrtinu žene zvědavost, kdo že to je. A pak je ten zbytek, který o mně slyšel a jde si užít večer. Ale už se mi několikrát stalo, že přišel člověk a omlouval se, že čekal protekčního spratka, ale viděl úžasnou zpěvačku.

Vadí vám takový předsudek?
Tak to je absolutně jasné, že vznikne. Je to fakt, se kterým nic neudělám. Já jsem na svoje příjmení jsem hrdá. Proto jsem si ho ani v manželství nezměnila.

Na současných koncertech zpíváte i repertoár z dílny Hapka – Horáček. Napsal někdy táta písničku jen pro vás?
Ne. Bohužel v době, kdy jsem tu začala žít, už nepsal. Na jeho tvořivosti se podepsala nemoc.

Alzheimerova choroba mívá plíživý nástup. Tušila jste, že je s tátou něco v nepořádku?
Tušili jsme to všichni. Ale tátu dokopat, aby někam s něčím šel pro pomoc, byl nadlidský úkol. Navíc identifikovat první signály bylo těžké. Kdybych tenkrát věděla o té nemoci, co vím dnes, všimla bych si dřív. Začal hromadit věci, což u něho nebylo až tak divné, protože byl vždycky sběratel, ale koupit v IKEA dvě stě utěrek, už není sběratelská vášeň...

Očima autorky

Vůbec nic nepředstírá. Ani v soukromí, ani u mikrofonu. Je to zvláštní, zejména v šoubyznysu... ale jak zpívá v jedné své skladbě, umí být i ošklivá. Radši se přizná k trémě a strachu před publikem, než by lhala a tvořila o sobě líbivý obrázek. Možná proto jí šansonová podoba tolik sluší. Má podmanivý hlas, když napne hlasivky, a myslím, že podmanit si dokáže i lidi kolem sebe. Onou opravdovostí, kterou je obdařena, cynickým smyslem pro humor, bohémskou neposlušností a tím, čemu se říká, navzdory tvrdé skořápce, něha duše.

Odmlčela jste se, vzpomínáte na poslední roky s tátou?
Ano. Jakýkoli stres nebo změna ho totálně odrovnaly. Na několik dní. Bral léky a nepamatoval si, zda jedl...

Nikdy jste o tom nemluvila. Pokud čas rány zahojil, dokážete to teď?
Víte, ještě dneska mám čtyřiadvacet hodin zapnutý telefon ze zvyku, že mi zavolá. Dělal to třeba třicetkrát za noc. Nevěděl, kde je. Musel mi popsat, co vidí a já ho navedla. Mapovala jsem všechno v jeho okolí. Psala jsem mu na papírky i to, jak se zapne televize. Bohužel, protože celý život pil, spousta lidí si mohla myslet, že je opilý, když si chtěl cigárem zamíchat kafe. Tak jsem to rychle udělala za něj a nikdo si ničeho nevšiml. Ještě pořád se to ale dalo kočírovat. Pak ale najednou zapomněl řídit auto, přišla zlomenina kyčelního krčku, dali mu narkózu a ....A už to byl úplně jiný člověk.

Co zbývá v takových chvílích?
Já můžu jen vyprávět, jak to bylo u nás. Ve stavu, v jakém se táta probudil z narkózy, musel do Bohnic na psychiatrii. Byla jsem tam s ním každý zkurvený den. Deset měsíců.

Mohu se zeptat, kde byly jeho ostatní děti?
Chodily občas na návštěvu. Tím bych to uzavřela.

Mohli pomoci přátelé?
Neměli jak. Nikdo nemohl dělat víc. V Bohnicích ho lékaři a sestry dali do takové kondice, že měl i dobré dny. To bylo skvělý. A když pak přišly záchvaty vzteku, pacifikovala jsem je já. Když slyšel můj hlas, uklidnil se. Ve špatné dny, kdy vůbec neotevřel oči, jsem se naučila z jeho mumlání poznat, co chce. Mluvila jsem na něj, zpívala mu a četla.

Bez kýžené odezvy jste se musela vydat ze zásob energie...
Chodila jsem domů a byla úplně na dně. Zřejmě tam odstartovala moje poslední depka. Ale pro člověka, kterého milujete, to uděláte.

Vyčetl vám někdo, že jste tátu nechala z Bohnické léčebny převézt domů?
No jasně. Prý jsme ho měli dát do ústavu. O tom jsem ale ani na minutu neuvažovala. Věděla jsem, že se doma bude mít líp. Byl tam rád, se svými věcmi, hudbou a filmy. Měl u sebe nonstop ošetřovatelskou službu a já dojížděla čtyřikrát týdně. S nákupy, doktory... Nebo jsem ho krmila, myla mu vlasy ve vaně anebo jen tak seděla a držela ho za ruku.

Poslechněte si Petru Hapkovou

Tuším, že i v poslední chvíli...
Tehdy volala Olinka, že má vysokou horečku. Dorazila jsem z koncertu, byl na tom strašně zle. Na moment jsem s ním zůstala sama, hladila ho a ptala se, jestli se už na to nechce vysrat, že už to není život. Já a Oli jsme věděly, že si přeje zemřít doma, protestovaly jsme proti hospitalizaci. A taky sotva někdo z přítomných zavolal sanitku, zabalil to. Ale nebyl sám, měl nás u sebe, včetně nejmladšího syna Kašpara a všichni jsme mu říkali, že ho milujeme. Doprovodili jsme ho, seděli s ním dál, pouštěli mu muziku a otevřeli okna, aby duše mohla ven. Když za čtyři hodiny přijela pohřební služba, uložili jsme ho do rakve. A pak jsme se šli opít.

Vím, že jste si všechno stačili povědět, jak říkáte, ale přece jen, nezbylo nic, co byste s tátou nestihla?
Muzika. Ale víte co? Já věřím, že Hapka někde stále je. A já přece dělám jeho hudbu. Miluju ji. Ježíš, to mluvíme nějak vážně, ne?

I když budu chtít uhnout, jsme v pasti – to není vážný problém hledat po tátovi textaře pro šanson?
To sakra je. Hledám je všude. Laťka je nastavena strašně vysoko a je těžký, abych se do textu zamilovala.

Nemáte zálusk na Michala Horáčka?
Jo, ale teď ještě ne. Až něčeho dosáhnu. Teprve s něčím v kapse můžu mířit vysoko.

  • Nejčtenější

Jak poznat černý kašel

9. listopadu 2013,  aktualizováno  15.3 11:04

Záchvaty kokrhavého, zajíkavého kašle, které mohou trvat až půl roku. Mnohdy je nemoc spojena se...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

13. března 2024  21:50

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Příběh Zdeňka: Chci se stát otcem, moje žena je proti. Kamarádka nabízí řešení

18. března 2024

Vždycky když slyším o tom, jak si ženy stěžují na muže, kteří nechtějí mít děti, tak se musím...

Zhubla 35 kilogramů. Připadám si teď mladší a plná energie, říká Petra

12. března 2024

Petra vyzkoušela spoustu diet. Dokonce docházela i za výživovým poradcem, ale zhubla jen částečně....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Orgasmus zažijete i při sportu a další zajímavosti ze světa ženského vyvrcholení

14. března 2024

V sexuálním životě sice orgasmus nemusí hrát hlavní roli, ovšem jestli něco vede ke šťastnému...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Muffiny z velikonoční nádivky

Muffiny z velikonoční nádivky
Recept

Střední

60 min

Upečte letos na Velikonoce místo klasické nádivky tyto slané muffiny.

Jehněčí hřbet s kroupami

Jehněčí hřbet s kroupami
Recept

Střední

60 min

Máte rádi jehněčí maso? Pokud ano, vyzkoušejte recept na jehněčí hřebínky.

Pošírovaná vejce s játry na víně a bramborovou omáčkou

Pošírovaná vejce s játry na víně a bramborovou omáčkou
Recept

Lehké

35 min

Snadný a velmi chutný recept na játra v bramborové omáčce.

Jarní polévka s bylinkovým svítkem

Jarní polévka s bylinkovým svítkem
Recept

Střední

60 min

Báječný vývar plný zeleniny s nadýchanou palačinkou určitě vyzkoušejte. Nakopne vás.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...