Už příchod úvah o tom, co všechno bude zase třeba doma před Vánocemi umýt, vycídit, vysmýčit, utřít, přerovnat či narovnat, se zdá být signálem přirozeného koloběhu, v němž vše se dostavuje ve svůj pravý čas.
Hlavně asi ženy si představují, jak pěkný jejich byt bude, až před Vánoci zmizí z předsíně to či ono, už se těší, jak partnery, manžely či děti budou posílat k popelnicím s krabicemi zbytečností, aby se doma dalo lépe dýchat. Malují si v mysli svoji domácnost ve stavu jakési ideální uklizenosti. Přesněji naklizenosti. Odlišnost těch dvou slov jeví se být nepatrná, ale rozdíl mezi uklizeností a naklizeností umí být až kolosální. Mít uklizeno nemusí znamenat nic moc zvláštního. V každé jen trochu normální domácnosti se občas uklidí. Mít aspoň někdy uklizeno patří k běžnému provozu. Ale mít naklizeno, to znamená vytvořit posvátný stav nedotknutelné nastrojenosti, která musí všem a všemu navzdory vydržet až do rozhodujícího svátečního okamžiku - teprve po něm vezme pomalu za své.
Vánoční naklizenost ve spojení s dokonalou připraveností na vánoční svátky nezřídka vyžadují od ženy vzepjetí se k výkonu, jenž nemá daleko k sebezničení nebo k sebeobětování a který smete jakoukoliv adventní rozjímavost. Buď si žena naklidí sama, nebo práci rozdělí ostatním členům domácnosti, ale každopádně v rodině vzniká stav zjitřeného pobíhání s hadry, smetáky, mopy, vysavači a případně - to je na tom snad nejhorší - smradlavými leštěnkami (už proto kvůli téhle vzpomínce z dětství nechci mít doma lakovaný nábytek). Vysilující rituál naklízení je sice součástí ročního koloběhu, ale o přirozenosti, můžeme-li s nějakou ještě vůbec počítat, tady sotva může být řeč. Běsnit o adventu není oslavou tohoto času, nýbrž jeho popřením. A čím hektičtější je advent, tím nesnesitelněji mrtvolný zdá se být leden, který ale za nic nemůže...
Nikdy jsem například nepochopil, proč se zrovna před Vánocemi musí mýt okna - k tomu se odhodlávají i ty jinak nejlaxnější hospodyně.
V prosinci jsou nejkratší dny, po většinu času je tma a jen co jsou okna umyta (včetně jejich případného rozšroubování, je-li možné, většinou se děje s ohrožením něčího života), tak se přižene nějaká ta pozdně podzimní slota a během pár minut je po bezchybné čistotě skel. K dalším záhadám patří umanuté vytírání za lednicí či drhnutí kuchyňské linky, která se nedlouho poté, pár hodin před tou nejsvátečnější chvílí, zaprasí při vyvrhnutí a stahování kapra, při přípravě bramborového salátu a smažení.
Ženy se dokáží před Vánoci navzájem deptat nevinně chlubivými poznámkami typu „Tak už mám napečeno devět druhů cukroví, co ty, Hani?“. Hani, která s pečením ještě ani nezačala, a přitom už tolik, tolik začít chtěla, ale prostě „to nestíhá“, upadá při takových otázkách do stresu a pocitu vlastní nedostatečnosti až nicotnosti: „Jak to ta Soňa, sakra, jen dělá?“ Z adventu se stávají pečící dostihy vydeptaných žen, které protahují dny hluboko přes půlnoc, aby druhý den byly nepoužitelné, ale třetí se už zase vrhají na další dílo předvánočního etapového závodu. Na konci toho všeho mají pocit, že to za všechno to honění a snažení snad ani nestálo, že příští rok to všechno zařídí a zvládnou jinak, lépe, bez shonu. A než se nadějí, je tu znovu listopad, znovu Mikuláš a znovu ten běs a děs. A tak to jde až do doby, než děti vyletí z hnízda, zbudou prázdné ruce a troška životních sil...
Ženy, nezávoďte s Vánoci. Stejně to nevyhrajete. A i když vyhrajete, stejně to vítězství nestojí za tu námahu. Pokud nesdílíte domácnost se zupáckým pedantem, který buzeruje kvůli každému smítku a sám nehne prstem (v tom případě bych doporučil radikální změnu), nýbrž žijete a vyžijete s průměrným českým mimoněm, tak ten nejenže neocení předvánoční cídění, ale vůbec ani nepozná, zda okna jsou, nebo nejsou umyta - to jde mimo něj.
Co se tudíž úklidu a obstarávání týče, haste před Vánocemi pouze to nejnutnější. Jděte se projít, vyhraďte si okamžiky pro sebe, starejte se chvíli jen sama o sebe. Ježíšek se narodil v chlévě, tak na co mít doma naklizeno jak v chrámu? Lepší je uklidit si v sobě.
AUTOR JOSEF CHUCHMA je novinář. Narodil se a žije v Praze, v MF DNES odpovídá především za sobotní přílohu Kavárna. Advent si bere k srdci alespoň v tom, že vánoční dárky se snaží nakupovat před ním, aby se vyhnul pobíhání po obchodech v prosincových týdnech.
