Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Návod k radosti z práce: 9 zásad, z nichž stačí dodržet jen polovinu

  0:58aktualizováno  0:58
Odborníci se shodují, že má-li nás práce bavit, měli bychom z ní mít radost. Jenže jak z toho bludného kruhu ven, když se cítíme vyhořelí, bez nápadu a už se z práce dávno nedokážeme těšit?
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

„Pokud dodržíte alespoň polovinu z devíti uvedených rad, mělo by se potěšení z práce dostavit,“ tvrdí psycholog Dalibor Špok, který vychází z výzkumu Joynomics.

1.Řídit pozornost

Radost je důsledek toho, s čím se setkáváme v našem prožívání. Obsahy tohoto prožívání vybíráme svou pozorností. Prvním předpokladem umění radosti je proto schopnost přiklánět svou pozornost a to na:

  • přítomnost, spíše než na budoucnost či minulost. Učíme-li se být plně přítomni tomu, co děláme (byť to není vždy veselé či snadné), zjišťujeme, že je plnit úkoly je snazší, než když se myslí touláme k představám, jak nás daný úkol nebaví nebo co bude dnes k večeři. Schopnost být v přítomnosti nám odhalí hlubší zdroje radosti, které jsou vždy s námi. Nikoli tím, že před fádní realitou utečeme do fantazie, nespokojených vnitřních komentářů či příjemných vzpomínek. Tím, že fádní realitu vnímáme s plnou pozorností – tím přestává být fádní.
  • přiměřený úsek práce. Nesoustřeďte se na to, kolik vás toho ještě čeká a jak obtížné to bude. Soustřeďte se na menší časové úseky: na další větu, další telefonát, další úkon. Každý úkol můžete rozmělnit a soustředit se jen na další pohyb (zvedám sluchátko, vytáčím číslo). Proveďte každý krok správně, klidně, s pozorností. Dejte do něj nápad, vylepšení, invenci. Klíčem k radosti je „dělat to, co dělám“.

2.Připravovat vlastní budoucnost

Minulost nás neustále dostihuje. V každém okamžiku zaséváme, co budeme jednou sklízet.

Dnešní zbytečný konflikt znamená noční nespavost a ta znamená zítřejší rozmrzelost. Dnešek bez tělesného pohybu znamená zítřejší únavu a depresi. Dnešní neochota potlačit drobnou závist znamená depresi za rok.

K prožívání radosti potřebujeme také to, co bylo vždy biologickou součástí našich životů: intenzivní pohyb každý den, dostatek spánku, odpočinku a pobytu v přírodě, přirozená strava, spíše lehký nedostatek, než velký nadbytek. To je základní požadavek našeho organismu, přes který nás nepřenese sebelepší motivace. I zde platí, že plody zdravého stylu sklízíme až v budoucnosti: dnešní běh znamená zítřejší trpělivost a červnová posilovna znamená červencovou pohodu.

3.Prožívat v práci její smysl

Chceme-li zažívat radost z práce, musíme vědět, proč ji děláme. „Abych uživil svou rodinu“ je příliš málo. Smysl není jednoduchá odpověď (“protože mě to baví“). Mít smysl znamená vědět a prožívat, co svou prací vytvářím, čím někomu pomáhám, jaké talenty využívám, jaké potřeby uspokojuji. Fungující motivace nemůže být jedním bodem v budoucnu (dnem výplaty nebo koncem obtížného úkolu), ale každodenním zážitkem.

Firemní psycholog Dalibor Špok

Firemní psycholog Dalibor Špok

Svou motivaci si musíme často uvědomovat. Především tím, že ji dokážeme rozpoznávat v jednotlivých pracovních úkolech. Teď se to děje. Zastavit se a během své každodenní práce si uvědomit širší smysl toho, k čemu se chystám nebo co jsem právě udělal.

Nejedná se o neurotické omílání věty „baví mě to“. Cílem není přesvědčovat se o něčem, co není (a co bychom chtěli). Naším úkolem je vnímat to, co je, ale co nevidíme. A pokud není nic, čím nás naše práce těší, je třeba přemýšlet o tom, co musíme změnit.

4.Soustředit se na vytvoření podmínek

Ve zlepšení našeho aktuálního pocitu nám může bránit i to, že se právě na tuto změnu příliš soustředíme. Chceme „zapnout“ radost, která nám chybí. Ale takto to nefunguje. Je to stejné jako příliš chtít usnout: čím více chcete, tím obtížněji spánek přichází.

Radost je důsledkem správných podmínek. Analyzujme, co je příčinou toho, že nemůžeme prožívat pozitivně. Hledejme příčiny vně i uvnitř. Vnitřní podmínky jsou často způsoby, jakými vnímáme vnější faktory. Snažme se obojí, tedy i vnitřní podmínky, změnit - alespoň do míry, do jaké je to možné.

Často s vnějšími podmínkami příliš nenaděláme, ale můžeme změnit náš způsob vnímání nebo reakce na tuto situaci: tedy faktory vnitřní. Intenzita naší radosti nebo klidu často nemá přímou souvislost s množstvím podmínek, které jsme změnili, ale třeba jen s drobnou změnou, s malým posunem.

5.Neošklivit si lidi okolo

Předem si ošklivit lidi, se kterými pracujeme, je přímý recept na to, jak nezažívat pozitivní pocity. Radost není soukromou záležitostí, kterou dokážeme oddělit od okolního prostředí. Je úzce spjata s tím, jak toto prostředí vnímáme a jak na toto prostředí sami působíme.

Jak živit motivaci do práce

Musíte denně, ale stačí malý rituál

Sedí před námi „nudná“ kolegyně a přichází „otravný“ zákazník? Takové myšlení nevede k tomu, abychom se cítili dobře. Jistě, nudné kolegyně i otravní zákazníci existují. Není však kolegyně nudná proto, že nechceme vyjít vstříc jejímu vnímání světa? A zákazník otravný proto, že nechápeme, co skutečně prožívá? Snažme se změnit své nastavení, s jakým ve všech lidech okolo nás rozpoznáváme především negativní vlastnosti. Učme se vnímat zákazníka jako někoho, komu pomáháme, a kolegyni jako někoho, ke komu hledáme cestu.

6.Vytvářet jen dobré vztahy

Dobré vztahy jsou zásadní příčinou pracovní spokojenosti. Pracoviště není místem pro dokazování si své osobní sebehodnoty poměřováním s druhými. Budeme-li se neustále srovnávat, budeme vždy nešťastní, protože i milionář je oproti miliardáři trapně chudý.

Je velkou chybou cenit si v práci pouze přátelských vztahů a myslet si, že vztahy k lidem, s nimiž si tolik nerozumíme, nestojí za to budovat. Snažme se budovat korektní a nápomocné vztahy - i když víme, že s touto kolegyní bychom na drink nešli. Učme se druhým vycházet vstříc. Učme se přizpůsobovat ve svém chování jejich specifičnosti. Jeden je veselá kopa, u toho přidejme na humoru, druhý je vážný, u něj uberme.

Nestěžujme si, že ne my, ale právě druzí by si měli přečíst tento článek. Pokud si to myslíme, nepochopili jsme vůbec nic. Pochopíme-li, máme cestu k radosti otevřenou.

7.Umět vydechnout

Nedokážeme zastavit a vydechnout. Jakýkoli cyklus práce musí probíhat v rytmu napětí a uvolnění. Pokud zapomeneme na obě strany této rovnice, nemůžeme očekávat radostné pocity.

Zastavení a vydechnutí je důležité ve všech časových rozmezích:

Ptejte se sami sebe, udržujte rovnováhu a další rady, jak nevyhořet

(ilustrační snímek)
  • Hodinovém (pravidelné pauzy po úkolu, po desítkách minut práce)
  • Denním (oběd v klidu, večerní relax, kdy se na práci nemyslí)
  • Týdenním (víkend, kdy si plně odpočinu a nenakukuji do pracovní pošty)
  • Měsíčním (jeden prodloužený víkend mimo domov)
  • Ročním a delším (několik dovolených a jedna delší než týdenní). Velmi prospěšné je jednou za několik let zažít několikaměsíční období, ve kterém se věnujeme něčemu jinému než své standardní práci - u vědců nebo učitelů se takové období nazývá sabbatical.

Během pracovního dne musíme střídat činnosti a nepřetěžovat se stále stejnými aktivitami. V uvolnění i během krátké pracovní pauzy nám může pomoci strečink, tai-či či autogenní trénink: každý stres se totiž projevuje tělesným napětím. Umíme-li si toto napětí uvědomit a uvolnit, snižujeme i stres psychický.

8.Hledat radost i jinde

Výzkumy opakovaně ukazují, že naše spokojenost se přelévá. Proto je důležité ji paralelně budovat ve více oblastech (přátelé, rodina, koníčky, práce atd.). Čím více zažíváme radosti v jednom okruhu, tím pravděpodobněji ji zažijeme i v jiném.

Pokud máme rozvinuté koníčky, milující partnerku a těšíme se, jak si večer zasportujeme s kamarády, potom prožívaný stres z aktuálního pracovního úkolu je mnohem menší, než pokud nás doma nečeká nic než prázdno a televize. Pokud se v jedné z uvedených oblastí nedaří, spokojenost v ostatních oblastech nás podrží. Jedním z důležitých kroků, jak v práci zažívat radost, je proto snažit se budovat naplněný život i jinde.

9.Kontrolovat své myšlenky

Naše myšlenky mají extrémní vliv na to, jaké pocity prožíváme. Pokud dovednost kontrolovat své myšlenky trénujeme, překvapí nás míra svobody, kterou nad nimi máme.

Nemůžeme ovlivnit to, jaká myšlenka se objeví. Ale můžeme se rozhodnout, zda budeme současnou myšlenku dále promýšlet, nebo ji necháme stranou pomalu zmizet. A za pár sekund znova, když se stejná myšlenka hlásí o slovo. V klidu, bez zbytečného boje. Po nějaké době se mysl uklidní: přestane nám přinášet myšlenky, které neposilujeme. Myšlenky posilujeme tím, že je promýšlíme. Pokud je necháme stranou, jejich síla (tedy pravděpodobnost, že se znova objeví), slábne. Budeme-li mít méně zbytečných myšlenek, a více dobrých myšlenek, budeme zažívat více radosti.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.