Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

V pěti letech čte. Co s ním ve škole?

aktualizováno 
Váš předškolák umí číst a počítat, aniž začal chodit do první třídy. Nebude se ve škole nudit a zlobit? Záleží na učitelích, kteří by měli jeho talent rozvíjet. Bohužel to stále není samozřejmost, jak zjistil páteční magazín Rodina DNES.

Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

Ve dvou letech počítal do dvaceti, ve čtyřech poznával písmenka a spojoval je do slov. Dnes pětiletý Vojta odčítá čísla přes desítku, píše tiskacími písmeny. „Když si před časem nahlas četl v čekárně u doktora a pak vyšlo najevo, že jdeme teprve na pětiletou prohlídku, tudíž není ani předškolák, hodně rodičů se divilo,“ směje se Vojtova maminka Gabriela Němcová.

Schopnosti jejího syna už přezkoumali v pedagogicko-psychologické poradně, kde potvrdili, že Vojta má nadprůměrné nadání ve většině zkoumaných oblastí a jeho nejsilnější stránkou jsou verbální dovednosti. „Má vysoce rozvinutou schopnost verbálního myšlení, pojmově logického uvažování a široký všeobecný přehled,“ cituje Gabriela Němcová ze zprávy psycholožky.

Ze svého syna má radost, hodně se toho naučil sám od sebe, zároveň se ale bojí toho, co nastane s nástupem do první třídy, kde se potká s dětmi, které se spoustu věcí budou teprve učit. „Mám strach, že se bude nudit a škola ho přestane bavit,“ říká Vojtova maminka.

Učitelka ze staré školy

Základní školy mají zákonem dané, jak vzdělávat velmi chytré děti, ale donedávna to platilo jen pro určitý okruh žáků, takzvaně mimořádně nadané. Jsou to ti, kteří přicházejí do první třídy s potvrzením z pedagogickopsychologické poradny o mimořádných schopnostech. Malý Vojta Němec takový papír nedostal, z testování vyšlo, že se jedná o žáka s akcelerovaným (neboli urychleným) vývojem. To znamená, že má oproti vrstevníkům v určitých dovednostech náskok, který se časem srovná.

Sedm příznaků, jak poznat, že vaše dítě je geniální

Ilustrační fotografie

„Teprve v páté třídě se prý ukáže, jestli jeho touha po učení vychází z vysoké inteligence. Jenže co do té doby? Ostatní děti se budou učit písmenka, zatímco on čte plynule. Obešli jsme tři základní školy a všude nám bylo řečeno, že nedokážou zaručit individuální přístup, neboť záleží na konkrétním vyučujícím. Takže se modlíme, aby se dostal k takové paní učitelce, která bude ochotná na situaci reagovat a dát mu třeba úkol navíc,“ vypráví Gabriela Němcová.

Naštěstí ale argument individuálního přístupu pouze pro nadané děti brzy neobstojí. „Novela školského zákona ukládá učitelům povinnost sledovat žáka, zda nemá nějaké speciální potřeby, kterými může být i to, že je nadaný a při výuce se nudí,“ říká Adéla Zelenda Kupcová, odbornice na vzdělávání ze společnosti Scio. Novela začne platit letos v září a přináší těmto dětem nové možnosti – škola bude povinna zajistit jim vhodné podmínky pro další rozvoj. Ovšem nadále platí, že záleží především na konkrétní škole a učiteli, jak se se situací popasuje. Rozdíly jsou stále velké.

„Sedmiletá dcera čte od čtyř let, a když jsem to říkala u zápisu, paní učitelka se ironicky zasmála, že takových už viděla – a Terezku ani nevyzkoušela. Stejná paní bohužel dostala v září Terezčinu třídu a některým dětem už školu znechutila. Je ze staré školy a nerespektuje rozdíly mezi dětmi. Jakmile je nějaké napřed, sráží mu sebevědomí anebo si ho nevšímá,“ neskrývá roztrpčení Milena Veverková. Bydlí na malém městě a nemůže si školu vybírat, do té další je to hodina jízdy. Spojila se však s ostatními rodiči a situaci řeší s vedením školy.

„Je pravda, že na některých školách se stále můžeme setkat s přístupem, kdy se pedagog snaží jen o to, aby všichni žáci uměli ve stejný čas totéž, a vytváří tak tlak na průměrnost. Slabší žáci nestíhají, nadaní se nudí. Toto může být dáno jak konzervativním pohledem na výuku, tak i tím, že učitel nezná moderní výukové postupy. Ty se bohužel většinou na pedagogických fakultách neučí,“ podotýká Adéla Zelenda Kupcová, podle níž však vstřícných a pokrokových učitelů přibývá. Tito pedagogové zadávají úkoly individuálně a používají formy výuky, v nichž si dítě najde svou roli a které odpovídají jeho zájmu a úrovni dovedností.

Příkladem je pražská Základní a mateřská škola Heřmánek. Tady nikoho neudivuje a neobtěžuje, když vedle sebe v první třídě usednou děti, které umějí číst a psát, a ty, které neznají jediné písmenko. Že je pro učitele náročné udržet pozornost třídy, kde má každý žák jinou úroveň dovedností, a udržet jejich zájem o učení? „V zahraniční je obvyklé, když dítě před nástupem do školy čte a počítá, a současní rodiče také připravují dětem podnětné prostředí, v němž se rozvíjejí. Je to správné. Ať už k nám přijde jakýkoliv žák, vždycky najdeme řešení, jsme hodně individualizovaní,“ říká ředitelka školy Miroslava Adamcová.

Zvídavé otázky jako signál nadání

Jak vlastně poznáte, že vychováváte nadané dítě? Nejdůležitějším signálem je jeho zvídavost a silná vnitřní motivace k nějaké činnosti. „Takové děti mají potřebu přijímat neustále nové informace, často kladou zvídavé otázky. Samy si informace dohledávají v encyklopediích a na internetu. Nadané děti bývají napřed ve čtení i počítání, k psaní využívají hůlkové písmo. Rodiče nám často jejich psaní prezentují ve formě deníků nebo příběhů. Písemné výtvory dětí jsou spontánní, plné fantazie,“ odpovídá psycholožka Miloslava Svobodová, vedoucí Pedagogickopsychologické poradny Kohoutova v Brně.

Děti, které mají v předškolním (nebo ještě nižším) věku dovednosti školáka, velmi často vysílají signály, že je potřeba s nimi pracovat jinak než s vrstevníky. Zároveň je však nutné ošetřit slabší stránky dítěte, protože jejich vývoj bývá nerovnoměrný.

Umí vaše dítě v pěti letech sčítat, pamatuje si PIN vašeho telefonu, přitom nenavlékne korálky na nit? „Ačkoliv jsou nadané děti ve čtení nebo psaní daleko před svými vrstevníky, mívají bohatou slovní zásobu, jsou verbálně velmi zdatné, na druhé straně mohou být méně sociálně vyzrálé, objevují se u nich potíže v navazování kontaktů s vrstevníky, jindy zase mívají potíže v kreslení a celkově v jemné, někdy i v hrubé motorice,“ říká Miloslava Svobodová. Rodiče by měli být vnímaví a věnovat pozornost oběma pólům a snažit se stimulovat i ty oblasti, v nichž dítě trochu zaostává.

Také ředitelka školy Heřmánek je přesvědčená, že dítě je nutné vnímat jako celek. „Mimo to, že umí číst a psát, mě zajímá jeho opravdová rozumová inteligence – schopnost přemýšlet, třídit, tvořit, odvozovat, dále pak sociální inteligence, schopnost navazovat vztahy, řešit problémy, dovednost sdělit své potřeby a vyjednávat s druhými dětmi. To vidím jako důležitější nadání, které se v dnešní době trochu ztrácí,“ tvrdí Miroslava Adamcová.

Každou dovednost lze navíc nadále rozvíjet a ani ředitelka Heřmánku nezažila situaci, kdy by do první třídy nastoupilo dítě, které například četlo tak dokonale, že už nebylo nutné s ním pracovat. Ono se na první pohled může zdát, že dítě dané učivo ovládá, jenže podrobnější zkoumání většinou ukáže, že si vybralo jen tu atraktivnější část. Je totiž známá věc, že děti dobře zvládají to, co je baví. A přestože má žák znalosti a dovednosti skutečně upevněné, pořád má učitel nástroje, jak je rozvíjet – třeba tím, že jde více do hloubky.

„Může dávat takové úkoly, které nutí školáka přemýšlet a hledat vhodná řešení, a zároveň ho učit také obhájit to, jak úkol řešit, učit ho argumentaci. Dítě by nemělo získat pocit, že ve škole všechno ovládá a nemusí se již připravovat. Učení by vždy mělo budit jeho zvídavost,“ zdůrazňuje psycholožka Miloslava Svobodová.

Do první třídy v pěti

Je velmi důležité, aby dítě neztratilo motivaci. Přesně toho se obává maminka malého Vojty ze začátku článku. Zná povahu svého syna a je přesvědčená, že zlobit nebude, může však být zklamaný z toho, že ho škola nebaví, ačkoliv se do ní tolik těšil. A ztratí chuť se učit, což se může negativně projevit ještě v dalších letech.

„Úpadek vnitřní motivace pro učení je častým problémem, u nadaných žáků se k tomu přidává ještě související nuda,“ potvrzuje expertka na vzdělávání Adéla Zelenda Kupcová, podle níž se děti nejlépe učí v tzv. zóně nejbližšího rozvoje – dostávají úkoly, které jsou dostatečnou výzvou, ale které jsou schopny ještě zvládnout. Příkladem může být dítě, které dobře počítá do deseti.

„Pokud po něm budeme chtít, aby stále počítalo do desíti, brzy se začne nudit a ztrácí motivaci něco dělat. Pokud mu dáme k řešení logaritmické rovnice, tak selže a motivaci ztrácí rovněž, stejně jako sebevědomí v matematice. Zónou nejbližšího rozvoje pro takového žáka je počítání s přechodem přes desítku – je schopné mu porozumět a představuje pro něj výzvu,“ vysvětluje odbornice ze společnosti Scio.

Učitelé mají samozřejmě i další nástroje k tomu, aby dokázali zaujmout školáky, kteří už probírané učivo znají. Kromě toho, že obohacují výuku a zadávají těžší úkoly, mohou využít tzv. vrstevnické učení – nadané dítě vysvětluje učivo ostatním a tím si znalost prohlubuje. Má to pozitivní vliv i na ostatní, kteří mnohdy snáz pochopí látku od někoho, kdo mluví jejich jazykem. Že občas slýcháte výmluvy učitelů na to, že ve třídě o třiceti dětech nemají čas a prostor pro individuální přístup? Zrovna vrstevnické učení nevyžaduje žádné větší úsilí a může ho využít kdokoliv.

Chcete mít chytřejší děti? Dávejte jim dostatek lásky

ilustrační snímek

Ještě více možností existuje pro děti mimořádně talentované, které mohou navštěvovat určitý předmět ve vyšším ročníku, případně nějaký ročník úplně přeskočit anebo nastoupit do školy v pěti letech, pokud se jejich nadání prokáže už v předškolním věku. Musí být ovšem dostatečně vyzrálé. Že dítě dobře čte a umí počítat, totiž automaticky neznamená, že obstojí v kolektivu starších dětí. Zároveň není správné mu bránit v tom, aby se učilo písmenka a sčítalo, když se to samo chce učit.

Od starší generace možná uslyšíte rady: „Nic ho neuč, vždyť co bude dělat ve škole!?“ Dříve se totiž mělo za to, že veškeré znalosti odpovídající první třídě je třeba nabýt právě v první třídě – nejlépe v tom pořadí a rychlostí, jak určují osnovy. To už je naštěstí přežitek.

„Dítě začne mít zájem o symboly – tedy písmena a čísla – v době, kdy je k tomu připravené. V době, kdy jsou u něj dostatečně vyzrálé funkce, které umožní čtení a počítání. Pokud si o to samo řekne a začne se ptát, co je to za tvary a co znamenají, začne písmena skládat do slov a spontánně číst například nápisy na obchodech, těžko jej budeme omezovat. Rodiče by měli zájem a zvídavost spíše podpořit a trpělivě na dotazy dítěte odpovídat. Co si objeví samo, většinou si dobře a rádo pamatuje,“ vysvětluje Miloslava Svobodová. To je důležité.

Když dítě začnete brzdit, může se stát, že nebude mít zájem se danou věc učit, až mu ji později nabídnete. A pozor také na opačný extrém. Mnohdy rodiče podlehnou soutěživosti a mají ambice, aby jejich potomek četl nebo počítal dříve než vrstevníci (a chlubí se dosaženými úspěchy). Občas to můžete udělat i nevědomky. Snažíte se dítě posouvat dál, neodhadnete jeho možnosti a najednou je toho na něj moc.

Přetížené dítě ovšem vyšle signály a vnímavý rodič zmírní tlak. Ambiciózní možná vytrvá, přesto tuhle pochybnou soutěž nemůže vyhrát. Přirozeně nadané dítě nelze vytvořit tím, že do něj znalosti někdo nasype násilím. Přirozeně nadané dítě žene dopředu jeho vnitřní touha po učení.

Autor:






Hlavní zprávy

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Pracovník skladu

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.