Ve vytváření virtuálních katastrofických scén bychom mohly směle konkurovat filmovým scenáristům. Ve svých představách dokážeme oženit právě plnoletého syna se ženou ve věku své matky, dceru provdat za Eskymáka na severním pólu a zákon gravitace si představovat jako obludu, po níž nám oční víčka klesnou tak, že ve stáří uvidíme jen s pomocí sirek mezi očima, protože z důchodu nebudeme mít na zaplacení plastické operace.
Ženská nespavost aneb umění vypnout mozek
Ženský strach a noční můry jsou takový fenomén, že zaujal i vědce. Experti v anglickém Bristolu podrobili téměř dvě stovky dobrovolníků obou pohlaví pětiletému zkoumání a zjistili, že černé můry trápí více než třetinu žen, zatímco nepříjemné situace se promítají do snů jen pětině mužů. Jak je to možné? Ženy nedovedou tak snadno kočírovat své emoce a negativní myšlenky se jim často vkrádají i do nočních snů.
Zbraně proti strachu* Levandulové opojení |
Jen si to představte – večer si lehnete s partnerem do postele, a zatímco on usíná nejpozději do minuty, vy se dlouhé minuty převalujete z boku na bok a myslíte na to, jestli stihnete zítřejší uzávěrku, jak to asi zvládá syn na táboře, jestli se něco nestalo tomu staršímu s partou kamarádů u moře a jak příští týden dopadne operace kyčelního kloubu matky.
Jednoznačným vítězem mezi zloději klidného spánku jsou sny o tom, jak nás někdo pronásleduje nebo ohrožuje. Děsíme se i ztráty milované osoby a v závěsu za tím nás ve snech pronásleduje naše zmatené jednání v některých životních situacích. "Jsem prototyp roztržitosti a děsím se toho, že odejdu z domova a nezamknu byt, který mi pak někdo vykrade. To se zatím nestalo, ale nezamčený byl už několikrát, většinou když jsem při odchodu telefonovala," přiznává sedmadvacetiletá Alexandra.
Ženy nejenže trpí častěji nočními můrami, ale vnímají je i mnohem intenzivněji než muži. "Užívají své sny jako podvědomou strategii zpracování a zvládání emocí," uvedla autorka celé studie Jennifer Parker.
Seznam našich černých můr se s každou nově objevenou vráskou rozrůstá. Ovšem ten opravdový balík hororových představ se nám v hlavách uhnízdí v momentě narození dětí. Pomiňme teď obavy o jejich zdraví, stejně jako o zdraví své i našich blízkých, potrápit nás dovede i spousta 'banálnějších' vizí. Učitelka Monika má dvě dospívající dcery. Sice jsou bezproblémové, obě sportují, dobře se učí, noční můrou jejich matky jsou obavy, že se z nich stanou narkomanky. Straší ji i výběr budoucích partnerů dcer. "Bojím se, že by mohly naletět chlapům, kteří je budou ničit. Že to budou muži, z nichž se vyklubou gambleři nebo tyrani," říká Monika.
Největší strašák? Hloupost
Strachu z násilníka můžete čelit tím, že si zaplatíte kurz sebeobrany, následkům vlastní neopatrnosti a zbrklosti se vzdoruje jen obtížně. "Moje černá můra je požár. Když kouřím doma z okna, vždycky cigaretu típnu tak důkladně, že z ní nic nezbude. Pak zamknu byt a cestou ze schodů mi projede hlavou, že stačí málo a rozhoří se znovu, chytnou dřevěná okna a od toho celý byt. Nejsem líná se vrátit, popelník prolít vodou a postavit ho do dřezu, kde nic nechytne. Podobné to mám s rychlovarnou konvicí, vypínám ji ze zásuvky a žehličku po vytažení z elektriky dokonce stavím do vany," přiznává třicetiletá Helena.
Janu zase děsí nezaplacený účet. "Všechny platby si hlídám, ale může se stát, že nějakou složenku někam založím, nezaplatím a po letech přijde exekutor, který po mně bude chtít desetitisíce a zruinuje náš rodinný rozpočet," děsí se.
Krysy, pavouci a jiná havěť
Pojďte si povídat do KavárničkyBojíte se hadů, pavouků anebo spíš toho, že dojdou peníze a nebude ani na chleba? Povídáte si o tom zde.  |
Mohutného rotvajlera jsme schopné vzít si na noc do postele, ale pohled na malou myš z nás dokáže udělat nehybnou sfingu. Jindy racionálně uvažující Klára je při pohledu na sebemenšího pavouka schopná mezi lidmi vyskočit na stůl, mávat rukama a křičet o pomoc.
"Potupná je starší historka, když jsem seděla na záchodě, kde jsem objevila pavouka. Vyběhla jsem do chodby, vzala lux, vysála ho a přístroj ucpala ponožkou, aby z něj náhodou nevylezl. Teprve pak mi došlo, že jsem to absolvovala s kalhotkami u kolen. Kdyby došlo na nejhorší, ze syna bych teď pavouka sundala, ale příjemné by mi to nebylo. Netuším, kde se ve mně ten strach vzal," přiznává.
Odpověď na stejnou otázku hledali i vědci, kteří vyzkoumali, že hrůzu z pavouků mají ženy zakódovanou v genech. Bojí se jich až čtyřikrát častěji než muži. Vysvětlení by mohlo spočívat v pradávném rozdělení rolí, kdy se ženy pečující o děti musely důsledně vyhýbat tvorům, jako jsou jedovatí pavouci a hadi, kteří by jim mohli ublížit. Strach z moderních technologií je naštěstí genderově vyvážený. Nemocnice nebo létání se muži bojí stejně často jako ženy.
Hýčkejte si vlastní strachy
Lékaři v Americe sledovali ženu, která se vinou vrozené nemoci ničeho nebojí. Po tříměsíčním pozorování v domácím prostředí vynesli verdikt: "Je pozoruhodné, že je stále ještě naživu". Žena prožila několik silně stresujících událostí, které ji ohrožovaly na životě, přesto jim nevěnovala vůbec žádnou pozornost.
Možná to zní paradoxně, ale právě ona nám dokazuje, že mnohem nebezpečnější než mít strach je ho nemít. Jen díky němu se vyhýbáme rizikům a neopakujeme stejné chyby. Hýčkejme si te tedy svoje strachy. Pokud nepřerostou ve fobii, pomohou nám přežít.
