Jednadvacetiletá Frankielen da Silva Zampoli Padilha byla teprve v devátém týdnu svého druhého těhotenství, když volala manželovi Murielovi a stěžovala si na ostrou a ochromující bolest hlavy. Manžel se za ní vydal z práce domů, kde ji našel, jak se třese, pláče, točí se jí hlava a zvrací.
Okamžitě ji naložil do auta a vyrazil do nemocnice, ale v autě manželka ztratila vědomí. Lékaři po prohlídce zjistili, že u ní došlo k masivnímu výronu krve do mozku a prohlásili ženin mozek za mrtvý. Její tělo však bylo stále napojeno na přístroje a srdce obou embryí stále bila. Lékaři to přisuzovali vlivu léků, které ženě po příjezdu do nemocnice aplikovali, a rozhodli se s odpojením od přístrojů počkat do té doby, než jejich účinky odezní a srdce embryí se zastaví. Jenže to se podle NY Post nestalo. Když lékaři provedli ultrazvuk, srdce stále bila.
„Všechny orgány Frankielen byly v pořádku a fungovaly, jako by tu stále byla s námi. Rozhodli jsme se ji udržet naživu, abychom zachránili její nenarozené děti. A každý den jsme pozorovali, jak normálně rostou,“ uvedl doktor Dalton Rivabem, šéf neurologického oddělení nemocnice Nosso Senhora do Rocio v jihobrazilském Campo Largo.
Neobyčejné těhotenství
Lékaři, sestry, muzikoterapeuti i rodina se po 123 dnů snažili plodům vynahradit normální interakci s matkou. Vyzdobili pokoj pro vytvoření příjemné atmosféry a u ženina těla se střídali ve zpěvu, povídání, předčítání, hlazení břicha a dalších aktivitách.
Lékaři zároveň bedlivě sledovali ženiny orgány, krevní tlak a proudění krve a každý den plody monitorovali ultrazvukem. Ženě po celou dobu podávali antibiotika a další medikamenty. Požádali také o konzultace kolegy z Portugalska, kteří měli zkušenost s podobným případem, kdy byla žena udržována na přístrojích 107 dnů.
Doktor Dalton Rivabem tisku přiznal, že po narození dětí většina personálu i rodina plakala dojetím a děkovala lékařům i bohu. „Úspěch byl v tomto případě zásluhou práce skvělého týmu a samozřejmě i božího přičinění,“ prohlásil doktor Rivabem. Novorozená Ana Vitoria vážila 1,4 kilogramu a její bratr Asaph 1,3 kilogramu, což je na jejich věk běžné, narodili se totiž v šestém měsíci těhotenství.
Po únorovém porodu strávila dvojčata další tři měsíce v inkubátorech a v květnu si je mohl jejich otec Muriel odvézt domů. O novorozence a dvouletou dceru Isu Beatriz se stará Frankielenina matka, zatímco Muriel chodí do práce, aby rodinu uživil. V tom mu také hodně pomůže obrovská vlna solidarity Brazilců dojatých jejich příběhem, díky které se pro rodinu vybraly tisíce dolarů, ale třeba i zásoba plenek a mléka pro děti.
