Tvrdí to alespoň profesorka Christine Halseová z University of Western Sydney.
Její tým sledoval třicet středoškolských studentek, mezi nimiž bylo čtyřiadvacet dívek trpících anorexií. Experti prokázali souvislost mezi tím, jak studentky kladou příliš velký důraz na sebedisciplínu, soutěživost a důležitost být štíhlá.
„Ve školním prostředí, kde vysoce úspěšní lidé získávají ocenění a užívají si úctu od svých vrstevníků a na neúspěšné se pohlíží jako na odpadlíky, se děti učí od mládí, že úspěch a výkon jsou žádoucí cíle,“ tvrdí profesorka Halseová.
Kultura a zvyklosti jednotlivých škol zaměřené příliš na soutěživost a individuální výkon mohou podporovat usilování o dokonalost.
„Toto usilování o dokonalost je klíčovým znakem anorexie. U zranitelných jedinců se může rozšířit na další oblasti denního života. Školy jsou disciplinovaným prostředím, kde denní rozvrhy a zvonění řídí schválené využívání času včetně toho, kde a kdy budou studenti jíst. A opět, síla disciplíny může mimoděk podpořit a posílit chování a hodnoty dívek, které jsou citlivé k anorexii,“ uvedla docentka Halseová pro deník Sydney Morning Herald.
V současnosti se nemluví o ničem jiném než o hubnutí, fitness a pohybu. Středoškolské studentky zaměřené na dokonalost tohle mohou přeceňovat a snažit se dojít k dokonalosti, která však u nich přeroste v anorexii a chorobné vnímání štíhlosti.
