Na zvonku u vchodu jsem viděla název vaší firmy – Mamon Art. Neprotiřečí si ta dvě slova?
Naopak, vyjadřují balanc mezi finančním a uměleckých úspěchem. Nerada bych dělala umění, které by nikdo neviděl. A nerada bych dělala věci jenom pro peníze. Podle mě se tyto dvě složky mají doplňovat.
Jak se u vás doplňují profese scenáristky a producentky? Nejste rozpolcená?
Náramně mi to vyhovuje, v té kombinaci jsem se našla. V životě jsem dělala strašně moc věcí a u Letní scény Musea Kampa jsem je propojila do jednoho projektu. Je ale fakt, že když dělám producentskou práci, nejsem schopná dělat tu autorskou. Na podzim má projekt pauzu, tehdy se ladím na novou osobnost a pak tvořím umělecky. Když mám hru napsanou, odevzdám ji týmu, ať si s ní dělá, co uzná za vhodné. Pak se plně soustředím na práci producentky. Je přece báječné, že můžu jak tvořit, tak organizovat! A já jsem vyloženě organizační typ.
V začátcích jsme chodili domů ve tři ráno úplně vyřízení, koukali jsme na televizi, jedli hamburgery a kouřili. Přitom jsme nekuřáci.
