Příběh biologických hodin je kombinací vědy a sexismu, ilustrací toho, jak naše předpoklady o genderu formují priority vědeckého výzkumu a vědecké objevy mohou být zneužity k sexistickým cílům. Biologické hodiny ve skutečnosti určují, kdy máme potřebu jíst a spát, nikoliv ženskou touhu po dětech.
Když zapátráme po tom, jak došlo k jejich spojení s tlakem na ženskou touhou po dítěti, zjistíme, že ve skutečnosti jde o sociálně-kulturní konstrukt, který staví ženy, co se chtějí kariérně vyrovnávat mužům, do hluboké nevýhody. Nutí je plánovat své životy tak, aby na mateřství nebylo příliš pozdě. A tváří se, že to tak „chtěla příroda.“
Děloha jako časovaná bomba
Ženy jsou vychovávány s tím, že jejich těla jsou časované bomby. A každý vztah, který nevyjde, jinými slovy tedy takový, který nevede k těhotenství a vůli otce podílet se na péči o potomstvo, ženy posouvá trochu blíže k její explozi.
Tlak na to „mít děti, dokud není pozdě“, zažívaly ženy odpradávna. Termín biologické hodiny se však poprvé objevil v roce 1976 ve sloupku Richarda Cohena v listu The Washington Post.
Pět znaků, které jasně říkají, že vám biologické hodiny ještě netikají |
Nepřišel s ním vědec, ani žena popisující svou vlastní zkušenost s touhou po dětech, ale novinář ve sloupku o slaďování rodinného a pracovního života žen. Povšiml si, že „ženám, které dělají kariéru, tikají hodiny.“ Ale i on tím myslel časový rámec, kdy mohou ženy počít dítě, nikoliv náhlé biologicky podmíněné puzení mít potomka, se kterým se fráze dnes nejčastěji spojuje.
I muži chtějí děti
Navíc neexistuje studie, která by vědecky potvrdila existenci hormonálního puzení, které způsobuje touhu po dětech. Naopak, desetiletí probíhající studie Gaye a Sandry Braseových z Kansaské univerzity publikovaná v roce 2011 v akademickém časopisu Emotion zjistila, že „mimi horečka“ je skutečná, pro mnoho mužů i žen, ale není způsobena žádnými vágními hormonálními příčinami. Jejím spouštěčem je kontakt s miminkem na smyslové úrovni i logické rozhodnutí stát se rodičem, protože je vhodný čas.
Švédská studie z roku 2010 zase ověřila, že ženy nejčastěji otěhotní poté, co se matkami staly jejich kolegyně, a tudíž potvrzuje výzkum Braseových, že když se kolem nás objevují malé děti, začneme zvažovat, jestli je nemít také. Nejde tedy o žádný diktát hormonů.
Lékařka: Potíže s početím řešte až po roce pravidelného pohlavního styku |
Editorka listu The Daily Beast Danielle Friedmanová píše, že „mnoho vědců věří, že údajnou biologickou touhu po dětech nespouští biologie, ale kultura,“ a že podle evolučních biologů „evoluce nadělila ženám touhu po sexu a schopnost počít dítě, zbytek je jejich svobodná vůle.“ Žádné hormony nás tedy v hrsti nemají.
300 let stará fakta
Fakta o tom, jak moc ženská plodnost klesá v čase, zůstávají do dnešních dnů mlhavá. Psycholožka Jean Twenge upozorňuje, že mnohé často citované statistiky jsou zavádějící. V článku pro magazín the Atlantic z roku 2013 odhaluje vratké základy mnoha faktů, která jsou ženám předkládána jako písmo svaté.
Například zjistila, že oblíbená statistika, podle které jedna ze tří žen ve věku od 35 do 39 let neotěhotní ani po jednom roce snah, pochází ze studie z roku 2004. Jenže ta je založena na francouzských datech o porodnosti z let 1670 až 1830, tedy doby, kdy délka dožití ve Francii stoupla z 28 na 39 let). „Jinými slovy, říkáme milionům žen, kdy mají otěhotnět na základě statistik z časů před elektřinou, antibiotiky či umělým oplodněním,“ píše Twenge.
Těch pár studií, které se skutečně zabývají plodností žen narozených ve 20. století, překvapivě poskytují mnohem optimističtější obrázek. Ta, kterou v roce 2004 publikoval David Dunson z Duke University v časopise Obstetrics and Gynecology, zkoumala šanci na otěhotnění mezi 770 evropskými ženami. A zjistila, že pokud mají sex alespoň dvakrát týdně, 82 % žen ve věku 35 až 39 let do roka otěhotní. Ve věkové skupině 27 – 34 let to bylo 86 %.
Plodnost žen těsně před třicítkou a před čtyřicítkou je tedy téměř stejná. S podobnými výsledky přišla i dánská studie (78 % žen ve věku 35 – 40 let otěhotní do roka, stejně jako 84 % žen ve věku 20 – 34 let).
Za všechno můžou (jako obvykle) ženy
Úkolem hlasitě tikajících biologických hodin je, aby vypadalo jen přirozeně a nevyhnutelně, že břemeno reprodukce světa leží výhradně na ženách. Tato idea má své praktické i morální důsledky: pokud si svůj život nenaplánujete správně, zasloužíte si skončit sama a nešťastná.
Nedaří se vám otěhotnět? Šest tipů, které usnadní početí |
Tato fikce, že je v ženské přirozenosti převzít úplnou zodpovědnost za reprodukci, ženy obrovsky tíží. A kazí romantické vztahy mezi ženami a muži.
Myšlenky, že každý z partnerů je předem determinován chtít jiné věci (ženy monogamii a děti, muži promiskuitu a svobodu), nesvědčí nikomu. Nebylo by jednodušší přiznat, že muži i ženy mají těla, která stárnou, a že většina lidí sdílí základní touhy po náklonnosti, intimitě a respektu?
