Když jsem potkala svého budoucího manžela, fakt, že je Brit, mi neskutečně imponoval. Přiznávám se, že mi jeho způsoby připadaly o tolik uhlazenější než u běžných Čechů poznamenaných výchovou v raném postkomunismu. Vznášela jsem se na obláčku zamilovanosti a snažila se nepřipouštět si, že náš čas ve Španělsku, kde jsme se potkali, je časově omezený.
„Napíšu ti,“ slíbil mi můj milý na letišti, jako kdyby odlétal do sousedního města, a ne do Londýna, který mi byl v té době velice vzdálený. „Všechno je to o perspektivě,“ těšila mě tenkrát kamarádka a já brzy pochopila, že má pravdu.
Pokud je váš nový partner z Evropy, je skutečně možné, že si k sobě budete „odskakovat“ na prodloužené víkendy a vzdálenost začnete vnímat stejně, jako kdybyste každý pocházeli z opačného konce republiky. Vyšší výdaje budou vykoupeny vzrušujícím dobrodružstvím a rozšířením sociální bubliny. Najednou se o víkendu budete bavit s lidmi, pro které komunismus není sprosté slovo, Praha je lákavým synonymem pro pivo a hezké holky a váš jazyk je roztomile „šílený“.
Co se však stane, když se z kolonky „randící“ přesunete do statusu „zadaný“? Vztah s cizincem je, jako ostatně každý vztah, plný výzev, které nemusejí být na první pohled patrné.
Největší výzva? Kultura i jazyk
Většina lidí žijících ve vztahu s cizincem potvrdí, že vše je o komunikaci. Stejně jako každý jedinec reaguje při výměně názorů odlišně, každý národ má určité komunikační vzorce (verbální, a ještě častěji neverbální), kterým příslušník odlišného národu nemusí správně porozumět.
„Nejprve požádejte partnera, aby odůvodnil své chování či slova a teprve poté se na něj případně můžete zlobit. Mluvte, mluvte, mluvte! Pojmenujte i zjevné věci. Důležité je porozumět partnerovu pohledu na věc. I poté se můžete na partnera hněvat, ale aspoň to bude ze správného důvodu,“ vysvětluje klinická psycholožka Sara Parsi di Landrone.
Vždy jsem věděla, že si vezmu cizince. Manažerka o šampaňském i muži z Fidži |
Prvním důležitým krokem je bezesporu porozumět partnerově rodné řeči. Naučením se alespoň základních frází jeho mateřského jazyka ukážete nejen snahu, ale také si otevřete šanci porozumět způsobu myšlení, které se s jazykem neoddělitelně pojí. Koneckonců co může být přirozenějšího, než pokud se vám partner může svěřit ve své mateřštině nebo se dát do řeči s vaším rodinným příslušníkem, který není jazykově vybavený. Nota bene, pokud si spolu jednou pořídíte děti, budete i s nimi chtít komunikovat v obou jazycích.
Porozumět partnerově kultuře je pak klíčovým faktorem pro spokojené fungování vztahu. Pokud byl váš partner vychován v určité víře a přesvědčení, nemusíte jej sdílet, ale je dobré pochopit, odkud pocházejí a jak se odrážejí v partnerově životě.
Můj britský partner například nikdy plně neporozuměl způsobu života za komunismu. Rozhovory s mými přáteli, české filmy a literatura mu však alespoň trochu nastínily atmosféru doby, která generaci předchozí a chtě nechtě i tu naši stále silně ovlivňuje.
Výběr správného místa pro život
Ve vztahu se zahraničním partnerem se musíte celkem záhy rozhodnout, kde se usadíte natrvalo nebo alespoň na delší období. Jde o velmi důležité rozhodnutí, které s sebou může nést dlouhodobé následky. Pokud se váš partner rozhodne z různých důvodů přestěhovat za vámi, bude potřebovat velkou podporu a pomoc při zvykání si na cizí prostředí a vytváření nových sociálních vazeb. Poslední, co byste si přáli, je, aby se vaše polovička cítila v nové vlasti opuštěná a odcizená od přátel či rodiny.
Z vlastní zkušenosti vím, že váš partner bude navždy tak trochu „cizincem“, což by vás však nemělo odrazovat od jeho začleňování do běžných aktivit. Stejně tak je důležité nechat partnerovi prostor najít si v nové zemi vlastní záliby a sociální vazby třeba právě skrz nové koníčky. Život v cizí zemi je ze začátku těžký a plný výzev pro vás oba.
Doktorka Parsi di Landrone doporučuje vytvořit si podpůrnou sociální síť přátel jako pár. „Je důležité být obklopen lidmi, kteří vás přijímají jako smíšený pár a pomohou vám kráčet každodenním životem bez dramat nebo diskriminace. Vyberte si přátele, kteří vám nejlépe poradí, jak zvládnout každodenní výzvy v nové vlasti,“ uzavírá di Landrone.
Zujte se a pojďte dál: jaké chování Čechů je pro cizince divné? |
Pokud se rozhodnete žít v neutrální zemi, která není domovem ani jednoho z vás, je třeba mít na paměti, že vytváření nových sociálních vazeb nemusí být, především v pozdějším věku, úplně snadné. Na druhou stranu budete mít s partnerem stejnou startovací pozici a ani jeden nebude diskriminován nedostatkem sociálních kontaktů. Choďte ven nebo si pomocí sociálních médií vyhledejte další smíšené páry, se kterými máte hned jedno společné téma.
Krása bilingvní výchovy
Pokud se ve společném vztahu posunete až k zakládání rodiny, je třeba počítat s tím, že výchova dětí může být další výzvou způsobenou odlišností partnerů. Přestože kolem bilingvní výchovy ve světě stále panují předsudky, zkušenosti s výchovou dítěte ve dvojjazyčném prostředí jsou zatím veskrze pozitivní. V poslední době se navíc ukazuje, že děti mluvící od začátku dvěma řečmi mohou být intelektuálně napřed.
„Dvojjazyčnost nevyžaduje žádné zvláštní duševní procesy, ale pouze rozšíření a vytříbení těch, které jsou společné všem, kdo nějaký jazyk ovládají,“ uvádějí Edith Harding-Eschová a Philip Riley, autoři knihy Bilingvní rodina. Důležité je, aby každý z partnerů na dítě mluvil pouze jedním jazykem, samozřejmě svou mateřštinou. Mezi sebou pak mohou rodiče jazyky míchat dle libosti.
Ve vztahu s cizincem také nejspíš narazíte na rozdílné představy o výchově vycházející z odlišných kulturních vzorců.
„Ve Spojených státech jsou dětem rodiče stále v patách. Vzít dítě na hřiště, posadit se na lavičku s ostatními matkami a vypít si v klidu kávu je pro Američanky nemyslitelné,“ líčí Češka, která zde vychovává dítě s Američanem. Ten je prý až chorobně ostražitý a Čechům vytýká, že na své děti nejsou dostatečně opatrní.
Odlišný může být také vztah k vlastnímu tělu nebo nahotě, který je v českých rodinách mnohem benevolentnější než například v anglosaských zemích. Můžete se setkat s názorem, že propichování uší malým holčičkám, v Česku věc naprosto běžná, je za hranicemi vnímána jako zneuctění dítěte, které ještě nemá vlastní názor. Jako všude platí, že nejzdravější je kompromis, ze kterého mohou nakonec jak rodiče, tak dítě vyjít obohaceni novým pohledem na svět.
Benefity nejsou malé
Překonali jste prvotní výzvy a nyní vám nic nestojí v cestě začít si užívat svazek, na kterém jste už od začátku museli pracovat intenzivněji než páry, které překážky spojené s jinou kulturou neřešily. Jste spolu, protože navzdory vzdálenosti a překážkám spolu zkrátka chcete být.
Vztah s cizincem rozšiřuje obzory a člověk se stává mnohem tolerantnějším. Oba začnete vidět svůj vlastní národ očima „zvenčí“ a dost možná si ze svých kulturních klišé dovedete nakonec společně udělat legraci.
Díky životu s „mým“ Britem jsem se já osobně zbavila mnoha předsudků a začala si života v České republice skutečně vážit. Manžel byl zpočátku velmi překvapen, že Češi se na veřejnosti téměř neusmívají, zato ale kamkoliv vstoupí, vždy slušně pozdraví. Jejich formálnost a potřásání rukou mu připadají místy až komické.
Já se naopak díky manželově asertivitě přestala obávat ozvat se, pokud mi jídlo v restauraci nechutná nebo je na mě paní na úřadě nepříjemná, což bych v minulosti s hořkostí spolkla. Nejdůležitější je vzájemná tolerance a víra, že nakonec všechny překážky, které oproti jiným párům máte, úspěšně překonáte.
