Podobá se to hře na páku. Silnější vyhrává. V případě tiché domácnosti se „vzdává“ ten citlivější, který nesnese, aby byly mezi ním a partnerem nebo jiným blízkým člověkem dlouhou dobu černá mračna.
„To jsem přesně já,“ přitakává pětačtyřicetiletá Věra a pokračuje: „Můj muž je typický zasekávač. Když není po jeho, okamžitě se nafoukne a zasekne. Hrozně mě tím štve. Chvíli to dusno vydržím, ale pak se stejně začnu doprošovat. Nedokážu kolem manžela chodit, jako bychom byli cizí lidé a jenom si řekli ‚ahoj‘.“
Podobné komunikační záseky bývají dost častým problémem mnoha partnerských vztahů. Proč vůbec vznikají a jak se jich můžete (alespoň částečně) zbavit?
Když je mlčení zbraň
Mlčení může mít i svůj agresivní podtext. Obzvlášť, když ho dotyčný začne používat jako vynucovací prostředek, kterým si prosazuje své zájmy. To je případ „tichých teroristů“ ve vztahu. Mohou jimi být jak muži, tak i ženy. A jak je vidět, na slabší povahy tato taktika funguje dokonale.
Tato (ne)komunikace může mít ještě další negativní důsledky. Psychologové upozorňují, že lidé, kteří žijí v „dusivých“ vztazích, zažívají dlouhodobý stres, což se po určité době odrazí na zhoršeném zdraví. Často se může objevit vysoký krevní tlak, únava, nervozita, bolesti hlavy, poruchy spánku nebo deprese.
Pak záleží na konkrétním člověku, kolik toho unese. Nicméně, spousta psychicky týraných lidí končí v péči psychiatrů, kardiologů nebo imunologů. Život s psychickým tyranem si prostě vždycky vybere svou daň.
Další forma trestu
Existuje ovšem ještě další varianta, a to využití mlčení jako trestu. Hlavní držitel „bobříka mlčení“ se na první pohled nemusí tvářit jako nepřítel. Klidně s vámi bude stroze komunikovat a na otázku: „Co se děje?“ s klidem buddhistického mnicha odpoví: „Nic.“ Ale ono se děje…
Vy to cítíte o to víc, protože jde o „mlčící maraton“, jehož cíl je v nedohlednu. A druhá strana návrat k běžnému životu do normálních kolejí ještě záměrně protahuje. Povolí až v momentě, kdy se viník začne kát, omlouvat se, slibovat hory doly. Pokud takovému člověku ustoupíte, stanete se jeho otloukánkem. Prakticky cokoliv ho může naštvat a vy se budete koupat v tichu o to častěji.
A výsledek? Ze vztahu dříve nebo později vymizí rovnováha a partnerství a nahradí je strach, stres a nikdy nenaplněná touha se tomu druhému zavděčit. Více než lásku takové spojení připomíná spíš bojiště, kde se odehrávají dennodenní bitvy o území. Vítěz bohužel pak bere všechno. Svého protivníka pomalu, ale jistě proměňuje ve svého otroka, který nikdy nebude mít klid.
Ticho jako důkaz
Ticho ve vztahu může mít různou podobu. Třeba i vzájemného odcizení, kdy si ti dva už nemají co říct. Trapnost momentu proto zakrývá mlčení a bazální komunikace typu „ahoj“ nebo otázky týkající se praktického soužití. Tyto mrtvé vztahy vznikají právě v důsledku nedostatečné komunikace, nenaslouchání jeden druhému a zametání problémů pod koberec.
Mlčící páry pak spolu žijí spíše jako spolubydlící než zamilované dvojice. Ale co je horší, mlčení se pak může časem proměnit z lhostejnosti až do vzájemné antipatie a odporu.
Nechcete-li mít doma dusno, vyhněte se těmto pěti komunikačním přešlapům |
Zátěž pro děti
Bohužel, ticho mezi dvěma lidmi se netýká jen jich samotných, ale narušuje také vztahy v okolí. Další členové domácnosti proto zažívají stres zprostředkovaně a také z toho mají psychickou újmu.
To se týká hlavně dětí, které citlivě vnímají změny v chování rodičů. Snaží se udělat cokoliv, aby byla doma zase pohoda. Ale leckdy se to nepovede. Rodiče své menší „já“ používají jako komunikátory mezi sebou a tím situaci ještě zhoršují. Jejich hra na mlčení se pak zvrhne v kolektivní stres a nepohodu.
Proto je mlčení horší než italská hádka, kdy vzduchem létají talíře a občas i nadávky. Člověk alespoň ví, na čem je, a hlavně vypustí ven své emoce. Slovní hašteření má většinou rychlou gradaci – a o to rychlejší spád zpátky do normálu. To se však o mlčení říct nedá. Jsou lidé, kteří domácí ticho ustojí pár hodin, ale jsou také přeborníci, kteří klidně mlčí několik dní i týdnů. S takovými nikdy nevíte, kdy vám domácí dusno vlastně skončí.
Přirozeností k frustraci
Je ale nutné myslet i na to, že existují typy lidí, kteří ve vztazích mlčí jen proto, že nejsou zvyklí pouštět navenek své emoce. Týká se to většinou introvertních lidí, kteří žijí hodně ve své hlavě a ven z ní pouštějí jen zlomek informací. Partnerovi pak takový člověk může způsobovat určitou frustraci, protože z něj nedokáže vydolovat jasnou odpověď nebo emoci.
Ani Itálie, ani tichá domácnost. Proplujte krizí ve vztahu bez úhony |
Proto i takové ticho mezi partnery může být dost tíživé. Mějte na paměti, že komunikovat o svých pocitech je pro extrovertně laděného člověka přirozeností, zatímco introvert to považuje za duševní striptýz a trvá hodně dlouho, než se k němu odhodlá.
Prvotní nekomunikace pak vytváří půdu pro domněnky, což většinou nedopadá dobře. Protějšek introverta si tak může připadat odstrčený, nemilovaný, nechtěný. A pokud se to dusné ticho včas nezarazí a introvert se nenaučí víc komunikovat, může znamenat začátek konce vztahu.
TEST: Necháte se sebou manipulovat? |
První pomoc, když je doma ticho
✓ Nepřijímejte hru na „bobříka mlčení“ a snažte se svého partnera rozmluvit. Začněte rozhovor na konkrétní téma. Pokud druhá strana nereaguje, řekněte své stanovisko věcně a bez výčitek.
✓ Když nebude z druhé strany žádná odezva, zachovejte klid. Jen partnerovi oznamte, že ho nebudete nutit ke spolupráci. Ale pokud se problém nevyřeší, může to váš vztah poškodit.
✓ Bobřík stále trvá? Vyhlaste krátkou přestávku, aby si obě strany mohly rozmyslet, co dál. Po uplynutí doby se znovu pokuste navázat komunikaci.
✓ Stalo se, že váš partner stále mlčí? Nechte ho v tom tichu samotného. Pravděpodobně ho to přestane bavit a rozmluví se sám.
