S blížícími se prázdninami a zlepšujícím se počasím jsou děti natěšené na nová dobrodružství a lékaři se pomalu připravují na nával v čekárnách ambulancí. Nyní, po dvou letech covidových omezení, navíc někteří z nich upozorňují na to, že na rostoucím počtu úrazů se může podepisovat i zhoršená fyzička dětí, které vynechaly celé měsíce kroužků a hodin tělocviku.
Jedním z těch, kdo „bijí na poplach“, je ortoped a traumatolog Radovan Hudák z kliniky dětské a dospělé ortopedie a traumatologie v pražském Motole, který na sociálních sítích a ve veřejném prostoru upozorňuje zejména na nebezpečnost skákání na trampolíně. Na Facebooku mimo jiné uvedl případ dvanáctileté dívky vážící přes sedmdesát pět kilogramů, která si při saltu v jump parku způsobila otevřené zlomeniny obou předloktí.
„Několik hodin jsme ji operovali na sále, a ačkoli se nám podařilo zlomeniny zafixovat celkem čtyřmi elastickými titanovými hřeby s následným naložením sádry na obě horní končetiny, úlomky stihly poškodit některé nervy a došlo k částečné obrně končetiny. Celková léčba bude v řádu měsíců, následky můžou ale přetrvávat i celý život,“ popsal lékař dopady „obyčejného hopsání“.
Jako jednu z příčin podobných úrazů zmínil ortoped a traumatolog Hudák v Rozstřelu fakt, že rodiče i děti vnímají některé sporty jako rizikové, ale u obyčejné trampolíny na nebezpečí nepomyslí. Podle něj počet takových zranění u nás, ale třeba i na Slovensku v poslední době narůstá. Příčinou je podle odborníka nejen zvýšený počet jump center a rozmach domácích trampolín, ale také to, že děti v posledních letech přivykly pasivní zábavě a nejsou ve formě.
Skákání není pro každého
„Pokud je dítě vysportované a zvládne samo skoky a přeskoky, tak vlastně ta trampolína je poměrně bezpečná. Ovšem pokud se tam přidají nějaké akrobatické prvky, na které to dítě není vycvičeno, po nějakých deseti až dvaceti minutách se organismus unaví a pak stačí jedno špatné dopadnutí a dojde k úrazu,“ varuje v Rozstřelu traumatolog.
Nejvíc podle Hudáka vedou mezi trampolínovými úrazy horní končetiny, především zlomeniny předloktí a lokte. „To je poměrně složitá oblast, kde probíhá spousta cév a nervů, a pak vídáme poměrně často, že to nějakým způsobem schytají a je tam buď porucha cítění, nebo i hybnosti. Další jsou zlomeniny v oblasti bérce, kde se dokonce u dětí od dvou do šesti let popisuje takzvaná trampolínová zlomenina,“ vysvětluje lékař.
Proč na trampolínu podle odborníka nepatří děti do šesti let? „Dítě ve třech letech teprve začíná chodit stabilně a ještě neumí chodit do schodů a ze schodů bez držení. To se učí pak v tom třetím, čtvrtém roce života. Také stabilní běh zvládne až v pěti, šesti letech,“ vysvětluje.
„Veškeré základní pohybové aktivity se vyvíjí až v pátém, šestém roce života a tam už je celé tělo schopno skákat dejme tomu na švihadle nebo panáka,“ dodává Hudák.
„My jsme to probírali s kolegy fyzioterapeuty, že v dnešní době už vůbec děti neskáčou panáka. To bylo krásné jako trénink, protože se skáče na jedné noze, na druhé noze, různě se otáčí. Dnes se jde rovnou na ty trampolíny, kde je povrch mnohem méně předvídatelný.“
Proto lékaři z Motola doporučují jako nejnižší věkovou hranici pro skákání šest let, protože v té době už dítě dovede držet rovnováhu a zvládá koordinovat skoky a dopady. I tady je ovšem třeba brát ohledy na individuální schopnosti každého jedince.
„Ne každý zvládne v šesti letech akrobatické nebo jiné sportovní aktivity,“ upozorňuje lékař. „Někdo je rychlejší, někdo pomalejší, ale u všech víceméně doporučujeme pro začátek aspoň jednu hodinu tréninku s trenérem. Nebo judo, gymnastiku, parkur… Když tím dítě projde, tak se minimalizuje riziko úrazu.“ Důležitá je podle odborníka také rozcvička, zahřátí svalů ještě předtím, než se dítě dá do skákání.
Hopsání bez dozoru
Rodiče by podle lékaře neměli vnímat trampolínu jako „chůvu“, kam odloží dítě a mají hodinu klid. „Osmdesát procent úrazů se stane bez dozoru rodiče,“ upozorňuje Hudák. U starších dětí je podle něj zase riziko toho, že se budou chtít předvádět a přeženou to, což může také skončit tragicky.
„Ta salta, zejména u takových patnáctiletých, když se předvádějí, to je podobně rizikové jako skoky do vody,“ varuje traumatolog s odkazem na případy, kdy byla při takové skoku poškozena mícha a pacient pak zůstal do konce života nepohyblivý.
Děti by se měly hýbat
„Mým cílem není zakázat trampolíny nebo sportovní aktivity, právě naopak,“ dodává v Rozstřelu lékař. „Je potřeba, aby se děti hýbaly. Samozřejmě to souvisí i s nadváhou, v níž Česká republika hodně vyniká. Každé čtvrté dítě má nadváhu a každé sedmé je dokonce obézní. To znamená, že je tady sto padesát tisíc obézních dětí,“ varuje.
A ty se podle něj potřebují hýbat. Ideální je základní sportovní aktivita, kterou jejich tělo zvládne, ať už je to běh, kolo nebo různé kolektivní sporty. „Ty trampolíny je potřeba skutečně brát jako gymnastický prvek nebo gymnastické náčiní. Lidi také nemají doma kladinu nebo kruhy, protože je to nebezpečné a mohli by z toho spadnout. Ale trampolínu si tam dají,“ říká v Rozstřelu Hudák.
V Rozstřelu se také dozvíte, kdy s úrazem dítěte chvátat do nemocnice, a kdy postačí domácí péče. Jak se zachovat, když dítě spadne na hlavu, nebo jaká další nebezpečí dětem s příchodem prázdnin hrozí.
