Muži měli rok od roku větší břicha, menší chuť na sex, stávali se unavenější, pomalejší a mrzutější, až nakonec usedli ke křížovkám, pod jabloně, k televizím nebo zmizeli ve sklepech a dílnách. To se kdysi považovalo za přirozené a nikdo se nad tím nepozastavoval. Zestárli, stali se z nich dědkové. Buďto dědkové milí, kteří si rádi povídali s vnoučaty, nebo dědkové mrzutí, kteří si nepovídali s nikým.
Tak rychle za odborníkem. Cože? Přijít někam a vyprávět, že „to nejde“? Větší ponížení si snad muž nedovede představit.
