Je skvělé být v pohodě a nic neřešit. Ale když to trvá až příliš dlouho, můžou se z vás stát jen smutné chodící stíny bez života.
Skutečně se to mnohým může zdát jako dokonalý stav. Žít pohodlný život přece znamená mít všechno pěkně srovnané – nejen povinnosti a radosti, ale také pocity a emoce. Ale to je přesně to, co sice nebolí, ale ubližuje. Pokud se totiž dopracujete do tohoto komfortního stavu, váš život se stává rutinou. A čím déle trvá, tím víc z vás vysává energii.
„Aniž by si toho člověk všiml, stane se z ní nakonec spíše nuda,“ varuje psycholog John Eastwood. Ta člověka omotá stejně jako pavouk mouchu ve své pavučině. Najednou nemáte sílu s čímkoli něco udělat. A setrváváte tak jako včera, předevčírem, před rokem. „Prostě se nikam nevyvíjíte, nemáte motivaci a krníte,“ vysvětluje odborník.
Ono to ale ani nemusí být takto drastické. Někteří lidé prostě jdou ráno ve stejnou hodinu do práce, odpoledne se vrátí, uvaří večeři, odmění se tím, jak rodince chutnalo, zapnou si televizi a pak jdou spát. Tvrdí, že nic jiného už od života nechtějí a jsou takhle spokojení. Jistou formou zbytečného pohodlí trpí i lidé, do nichž byste to neřekli.
„Naoko mohou vypadat aktivně. Ale když se na to podíváte zblízka, dělají také pořád to samé a nevybočí,“ popisuje to psychologický kouč Richard Faber. Vstanou, jdou si zaběhat, udělají práci, každý víkend tráví na chalupě anebo v zimě na horách… Vypadá to jako bohatý život. Ale je pořád stejný. Ani na chvíli neopustí svou komfortní zónu. A často pak mají pocit nenaplněnosti, byť ostatní to vidí opačně.
Život se má prožít, a ne jenom žít
Proto je důležité se tomu vzepřít. Čím déle v takovém stavu setrváváte, tím je to těžší. „Člověka pak straší už jen to, že bude muset přestřihnout tu šňůru, které se držel jako své opory. Udělat krok a vyjít do uličky, co ještě nezná,“ referuje John Eastwood. A to je hodně složité.
Chce to si v prvé řadě pořádně uvědomit, co a proč toužíte změnit. Máte třeba chuť si ještě něco užít, přetvářet svůj pocit z běhu všedních dní, inspirovala vás kamarádka nebo třeba potomek. To všechno jsou dobré důvody. Právě rozhlížet se kolem je důležité.
„Když setrváváte na své zajeté koleji, málokdy jste po čase ochotní následovat příklad jiných, i když jim třeba ve skrytu duše závidíte. Přitom právě v nich se dá najít motivace a podnět,“ postrkuje správným směrem Richard Faber.
Největší nebezpečíZtráta tahu na branku – pohodlný člověk nezapne a nezabojuje. Je to vysilující. Mozek přestane pracovat – v zajetých kolejích není třeba ostražitosti. A mozek spí. Život bez motivace – pokud nechcete nic měnit, nemáte kam směřovat. Cíle zmizí v dáli – odhodíte své sny jen proto, že jste jich nedosáhli. Ale kdo říká, že to už nikdy nepůjde? |
Nesnažte se svůj život změnit z minuty na minutu. Každý člověk má v sobě něco, co ho baví nebo bavilo. A zcela jistě to není jen sezení doma na gauči. Najděte takovou věc a zaměřte se na ni. Nemusíte chodit ven a dělat stojky na louce. Jde třeba jen o to, že jste rádi četli knihy o kaktusech.
Zajímejte se vždy o věci kolem sebe
Proč se nezačít snažit je také pěstovat? Hledejte inspiraci kolem sebe, ale klidně i v televizi, novinách, knihách. „Zajímejte se, co se děje. Čtěte zprávy, snažte se vytvářet si na ně názory. Mluvte o nich klidně s ostatními. Už to, že se s nimi dohadujete, je znakem, že jen ukolébané pohodlí vám nestačí,“ radí odborník.
Každý den si po příchodu z práce dejte za úkol maličkost, která vás vytrhne z rutiny. Zkoušejte to, co rozpohybuje nejen vaše tělo – pohyb ostatně opět profesionálové samozřejmě doporučují nejvíc – ale podpořte i mozek. „Problémem přílišného pohodlí je, že právě tyto dva orgány přestávají pracovat. A bez nich se skutečně kvalitně žít nedá,“ varuje Eastwood.
Zkuste pro změny nadchnout partnera
Zkuste pro změnu životního stylu nadchnout také partnera. Je to těžké, když oba pracujete osm hodin denně. Ale vyplatí se to. „Stačí tomu věnovat skutečně čtvrt hodiny denně. Bavte se o možnostech, které vás napadají. Třeba z toho vznikne něco, čemu oba propadnete a bude to mnohem zábavnější než vaše pohovka,“ usmívá se Richard Faber. Pohodlný život je totiž ztracený život. A takový je, po pravdě řečeno, trochu k ničemu.
Jak si počínat ve vztahu?Každý si na toho druhého tak nějak zvykne. Po čase už vás moc věcí na partnerovi nepřekvapí ani nešokuje. To je všechno naprosto v pořádku a v tomto případě to ničemu neškodí. Horší je, že spousta lidí žije ve vztazích, které jim nevyhovují. Trápí se. Muže dávno nemilují, společné zájmy zmizely a co víc – ani vzájemné city nezůstaly. „Rozejít se je v tomto případě tou nejlepší cestou ven,“ kýve hlavou terapeutka Roselyn Jess. Přesto to spousta lidí neudělá. Proč? Je to nepohodlné. Ať je to jakkoli, i když vztah není dokonalý, pořád je vaší jistotou. Víte, jak to v něm funguje. Co se děje. A co zase ne. „Začít si něco nového znamená opět se odhalit před cizím člověkem v celé své vnitřní i vnější kráse. Snažit se o něj bojovat. Anebo – a to pro mnohé bývá ještě horší – zkusit žít sám nebo sama,“ vypočítává odbornice. „Mnoho lidí se vymluví nejčastěji na děti a v takovém vztahu zůstanou, i když šťastní nejsou a pravděpodobně ani nikdy nebudou,“ říká Roselyn Jess. Pak jim nezbývá než slzet u pohádek dojetím, jak to zase dobře dopadlo. Mimochodem – proč asi většina z nich končí svatbou a dál už nepokračují? |
Vystupte z komfortní zóny
Každý člověk má tuto věc v sobě nastavenou. V nějakých situacích se cítí dobře, v jiných ne. Samozřejmě raději setrvává v těch prvně jmenovaných. Ale neměl by tam být pořád. Protože jen to, že vystrčí nos někde jinde, ho dokáže popostrčit dál. A proč to tedy nedělá? Má strach z posměchu, nepochopení, vlastního ztrapnění.
Proto je důležité si uvědomit jednu smutnou, ale velkou pravdu: jen málokoho na světě zajímáte vy a vaše trapasy tolik, jako vás samotné. Tudíž pravděpodobnost, že se v očích někoho zničíte, není tak velká. Navíc si uvědomte, že možná stejně, jako se cítíte vy, si připadá i velká část ostatních. Když to dokážete, mohou se před vámi otevřít nové obzory.
Najdete si přátele, začnete podnikat jiné akce. A život vám to obohatí. Nemusíte být mimo svou zónu pořád. Ale jednou za čas se to určitě vyplatí vyzkoušet.
