Hesla typu: „Ušetřete až sto procent ceny tím, že si nic nekoupíte!“ visí po celém světě, nejsou jen výsadou alternativních velkoměstských hipsterů. Velký plakát se slovy: „Nic si nekupujte, stejně to nepotřebujete!“ jsem viděla i v malé vesničce na Madeiře.
Spousta slavných youtuberek si už postavila úspěch na novém trendu – místo aby předváděly nové boty, trička a řasenky, pyšní se tím, že mají ve skříni jen patnáct věcí ze sekáče, a přitom jim to fakt sekne…
Minimalistická domácnost: když se odpadky za celý rok vejdou do sklenice |
Člověk by skoro řekl, že novým trendem je kašlat na trendy. Stará představa, že každý rok musíte nakoupit nové věci, abyste byli in, je najednou vulgární a nevkusná.
Ostatně už nemusíte skoro nic vyhazovat do popelnice. Což je úleva, protože když vám něco připadá kvalitní, příčí se vám to vyhodit. „Poslat to dál“ je mnohem jednodušší.
Všude se vyrojily veřejné knihovničky, kde si sousedé vyměňují, co už mají přečteno, za to, co dočetli druzí. Oblíbené džíny, kterým se záhadně srazil obvod pasu, skončí u dcery vaší kolegyně nebo v kontejneru charitativní organizace. Zbavovat se věcí najednou dostává smysl a děláte to s mnohem lehčím srdcem.
Ne, není to samozřejmě žádná novinka. Před dvaceti třiceti lety byla obrovským tématem „dobrovolná skromnost“. Brněnská socioložka Hana Librová napsala v roce 1994 knihu Pestří a zelení, která se stala kultovním textem pro část tehdejších mladých dospělých.
Spousta lidí se ze špinavých a dynamických měst stěhovala na venkov, kde na dluh koupili starou, rozpadlou chaloupku a nadšeně se vrhli do skromného životního stylu. Jedli převážně to, co vypěstovali (což byla dřina, protože to byli vesměs městští intelektuálové neschopní ani správně zrýt záhon). Děti koupali ve džberu na dvoře a nočníky vynášeli na suchý záchod. Byla to romantická doba, ale většina nadšenců tehdejší skromnosti a předchůdců minimalismu nakonec poněkud ochladla.
Dost často v souvislosti s tím, že malí venkovští indiáni najednou potřebovali jezdit do školy ve městě ve slušném oblečení, mít ty správné konzumní hračky a mobily, a opravdu neměli chuť být za exoty jen proto, že máma s tátou se před patnácti lety pro něco rozhodli.
O tom, jak žijí hrdinové knihy Pestří a zelení po deseti letech, ostatně paní Librová napsala knihu s příznačným názvem Vlažní a váhaví. Spousta lidí po čase radikální skromnost vzdala. Ale když tak pozoruju své okolí, každému, kdo to tenkrát zažil, zůstal celoživotní pocit, že umí žít spokojeně i bez nadbytečného luxusu. A to se hodí.
Vyhoďte vše, co vám nedělá radost. Japonka razí úklidový minimalismus |
Dnešní skromní už většinou nemizí z měst na venkov, ale žít usedle v bytě je stejně nebaví. Fenomén digitálního nomádství není jen nějaká mediální bublina – skvělá dcera mých blízkých přátel cestuje se svým mužem dodávkou po Středomoří a živí se online webdesignem. Když si chtějí pročistit hlavu a strávit pár měsíců bez civění do notebooku, starají se někomu o zahradu nebo míchají koktejly v baru na pláži.
Zní to krásně, ale odvrácená strana je jasná – celý jejich život se musí vejít do jedné dodávky. Nevšimla jsem si, že by je to jakkoli trápilo. Potřebují pár triček, dvoje džíny a Maruška dvoje letní šaty. A sandály. Před pár měsíci se zastavili, protože se jim narodilo mimino. Tak uvidíme, co bude za půl roku.
Cestovat nalehko po světě, vlastnit jen pár věcí a o to víc si užívat svobody a krásy všude kolem, to je mezi současnými mladými dospělými jeden z obdivovaných životních stylů. Nejúspěšnější cestovatelé vesele žijí jen z úspěchu svého blogu (cestování po světě platí jejich reklamní partneři). To by se líbilo leckomu, že?
3 pravidla minimalismu
|
Ale i když se na cestách živí normální prací, řada mladých cestovatelů píše zajímavé blogy – v češtině najdete třeba Weef’s World. Úspěšná blogerka Veronika si vybrala jako hashtag heslo „míň věcí, víc zážitků“ a svůj život popisuje malebně: „Topím se raději v zážitcích než ve věcech. Poslední tři roky jsem žila v batohu a kufru díky možnostem internetu a trendu digitálního nomádství.“
Minimalistou za třicet dní se můžete stát podle veleúspěšné americké dvojice blogerů, kteří si říkají The Minimalists. Ve skutečnosti se jmenují Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus a mají pro své čtenáře spoustu praktických nápadů, jak minimalizovat chaos jen na to nejnutnější. Můžete je vidět v zajímavém dokumentu na Netfixu, ale užitečnější jsou asi materiály, které nabízejí zdarma ke stažení na svém webu.
Jedním z nich je třeba třicetidenní výzva, která spočívá v tom, že se domluvíte s někým známým (můžou soutěžit i spřátelené rodiny) a vyberete si vhodný kalendářní měsíc (jako „jarní úklid“ se to přímo nabízí). První den v měsíci se zbavíte jedné zbytečné věci, druhý den dvou věcí, třetí tří… a v půlce měsíce už to pro většinu zúčastněných začíná být slušný oříšek. Vyhraje ten, kdo vydrží déle – ale asi je vám jasné, že hlavním cílem není výhra. Než se do toho pustíte, nechte se inspirovat třeba na Instagramu, kde si lidé sdílejí výsledky svého luftování pod hashtagem #minsgame.
S podobnými výzvami přicházejí i další propagátoři tohoto životního stylu. Bestsellery japonské minimalistky Marie Kondo vycházejí i v češtině a jejím hlavním poselstvím je „zbavte se všeho, co vám nedělá radost“. Na téhle filozofii se shoduje většina propagátorů minimalismu.
Cílem totiž není žít ve studeném holobytě, spát na zemi a jíst jednou lžící. Jde o to roztřídit všechno, co vlastníte, do kategorií „zlepšuje mi to život“ a „klidně se toho zbavím“. Knihovna v obýváku za pohovkou určitě není nezbytně nutná, miliardy lidí po celém světě se obejdou i bez ní. Ale když máte pocit, že vám dělá radost, jasně patří do kategorie „nechám si ji, protože mi zlepšuje život“.
A o to tady jde. Nechat si jen to, co do našeho života patří. Se zbytkem se můžeme s čistým svědomím rozloučit. Možná vás právě napadlo, jestli se to týká i vztahů… tak ano, týká. Samozřejmě.
