Monika je ve vězení na pět let za ublížení na zdraví s následkem smrti. Jejím přiznáním skončil ve středu večer první díl, ale to už měla diváky na své straně.
Její manžel byl tyran. „Když se nám narodil první syn Honza, začal pít. Nesměla jsem nikam chodit, malovat se, hezky se obléknout, začal mi odměřovat peníze,“ vyprávěla Monika. Vdávala se v osmnácti letech, její muž Jiří byl o jedenáct let starší a měli spolu tři děti.
Monika: Viděla jsem letět vařící vodu
„Kdy mě prvně uhodil? To už přijel z práce napitej a naštvalo ho, že ručník nevisel tam, kde měl. Je to strašné, když vás zkope, pak na vás močí a zavře do stodoly, že nikam nepůjdete. Pak přišel a tak strašně mě uhodil kýblem, že jsem dva týdny nemohla nikam jít,“ líčila šílené historky z manželského života odsouzená Monika, která si svůj trest odpykává v Řepích, v nejmenším vězeňském zařízení v Česku. Jen s 56 místy, které patří pod vazební věznice.
Když si jednou šla na lavičku před dům zakouřit, přišel za ní manžel naštvaný, že s ním neposlouchá hudbu. „Hodil po mě cihlu a jak jsem si chránila hlavu, měla jsem přelámané kůstky na rukou,“ vzpomínala.
„Když jsem neměla náladu dvakrát třikrát denně na sex, protože jsem se starala o tři děti a bylo hodně práce, udělal mi doma velké peklo. Nebo jsme seděli vedle sebe a on najednou se slovy ’ty mě sereš‘ rozhodil ruce a přitom mi vyrazil zuby,“ líčila jednu šílenou situaci za druhou a teprve až po dlouhé době, kdy nevěděla, co dělá špatně, pochopila, že ji chce ovládat.
Vylíčila i to, co se stalo, když doma plakal malý syn. „Něco mu bylo, a protože teplou vodu jsme museli ohřívat, měla jsem na plotně hrnec s vařící vodou. Manželovi vadilo, že kluk brečí, tak vylít z postele a poručil, ať už je zticha. Tak jsem vzala kluka ven, že ho dám do kočárku, ale nevěděla jsem, že je už natolik vytočenej, že vezme ten hrnec z plotny a vyjde s ním ven,“ měla Monika i po těch letech slzy v očích.
„Je to vteřina: najednou vidíte ten hrnec a jak voda letí. Nic jiného mě nenapadlo, než že jsem se s klukem v náručí otočila zády. Oblečení se mi přiškvařilo na záda a on jen seděl a koukal, jak mi starší syn studenou vodou chladí záda a jen řekl: mám ti zavolat záchranku? Tak zavolal.“
Tři dny byla Monika na kapačkách. Jiřímu volali z nemocnice a vyptávali se, jak se mi to stalo a on, že se manželka opařila. Nevěřili mu, že takové zranění si nemohla sama udělat. „Přijel za mnou... a nevím jestli vám to mám povídat... Znásilnil mě. A protože se mu to dost nelíbilo, kopl mě do těch zad a nakonec přinutil podepsat revers.“
Chci pomáhat i na svobodě
Monika prošla sítem a z věznice ve Světlé nad Sázavou, kde skládala čokoládové bonbony do krabiček, byla vybrána do Řep, kam mohou jen vězeňkyně připravené starat se o staré a nemocné lidi.
Ženy vybírané sem z klasických věznic, musejí chtít pracovat pro staré a nemocné lidi. Tři světy: svět nemocných starých lidí, řeholních sester, civilů a vězeňkyň.
„Skládat bonbony můžou stroje, ale pečovat o nemocné stroj neudělá. Už je to rok, co jsem si udělala sanitární kurz a chtěla bych tu práci dělat i po propuštění,“ řekla Monika, která dřív pracovala u okresního soudu jako zapisovatelka a potom jako vedoucí opatrovnického oddělení. „A pak jsem se dostala na druhou stranu,“ pokývala smutně hlavou a lituje toho, že se události nedají vrátit.
Martina: Tělo sním a krev vypiju
Spolu s ní televizní kamera sledovala v odvysílaném díle Martinu (24) ve věznici Drahonice. Ta je odsouzená už po páté, tentokrát na 4,5 roku za výhrůžně emaily policajtům a soudcům. „Kdybych někomu chtěla ublížit, tak jedině sobě,“ přiznala Martina a tvrdila, že je na pokraji psychického zhroucení. „Já tady můžu umřít v tom kriminále,“ plakala v jednu chvíli.
Pro divákovu lepší představu přečetla některé své výhružné maily mailů, které posílala na všechny strany a vyloženě si užívala sadistický popis, jak si rozporcuje tělo, sní ho a krev vypije...“pobodám tě po celém těle, uřežu ti nohy pilkou a pošlu je tvým kolegům doporučenou poštou..,“zaznělo. Vzápětí potvrdila, že maily psala naštvaná, pod vlivem alkoholu a prášků na depresi a dodala, že sedí vlastně za „takovou kravinu, jako jsou ty emaily, to je úplná blbost.“
Martina je adoptované dítě. Narodila se v Brně, ale v jejích patnácti letech začal táta pít. „Mlátil mě, věčně jsme neměli na jídlo, na elektriku a jak mi bylo osmnáct utekla jsem z domu. Malým kapesním nožem jsem si podřezala žíly a skončila na psychiatrii,“ líčila svůj příběh a upřesnila, že od té doby se o sebevraždu pokusila víckrát.
„Vypila jsem jed, přiotrávila jsem se alkoholem. Do toho antidepresiva, ale nepomohlo to, tyhle sebevraždy se mi nevycházely. Vždycky jsem skončila na psychiatrii. Tam jsem pak potkala svého současného přítele. Měl taky sebevražedné sklony,“ uvedla.
Martina porodila dítě, které je v dětském domově, protože přítel prý jezdí po nemocnicích. „Má rakovinu kůže a doufám, že je ještě mezi živými. Máma se mnou kontakt neudržuje, nevím, co bude dál,“ zpovídala se a odvyprávěla i to, proč se dostala na šikmou plochu.
Reportáž z ženské věznice |
„Nejdřív jsem kradla jídlo. Odsoudili mě na 60 hodin veřejně prospěšných prací, které jsem vykonala. Pak jsme ukradla batoh. Odsoudili mě na 200 hodin, to jsem už nevykonala. Podmínku jsem dostala, za to, že jsem v České Třebové posprejovala kameru a policejní auto. Teď mi všechno sečetli a mám 4,5 let dohromady i s těmi výhrůžnými dopisy, které jsem psala z Německa z mobilu a ještě se pod ně podepsala. No, chybama se člověk učí.“
V Německu žila Martina čtyři roky a dostala se tam díky svému příteli. „Seděla jsem tam čtyřikrát: poprvé za černou jízdu, kterou jsem nezaplatila. Pak 30 dnů, 4 měsíce, 10 dní a 29 dní. Můj přítel mě vždycky vyplatil, takže jsem si tam oddechla a zase šla ven,“ vyprávěla a dodala, že německý kriminál je jako hotel, kde byla sama na cele i s televizí.
„Když jsem tam přišla, dali mi kafe, cukr, tabák, zapalovač, papírky. Tady nedostanete nic. V Německu nejsou lidi takoví hajzlové. Zavírá se tam za každou blbost, to je pravda, ale nedávaj takové tresty jako tady. Českej kriminál, to je katastrofa,“ rozčilovala se Martina, která v Drahonicích chodí do práce a lepí celé dny na víčka etikety.
„Je lepší něco dělat. než být pořád na baráku, aspoň přijdu na jiné myšlenky. Když jsem nepracovala, dostávala jsem jen stovku na měsíc, a protože jsem kuřák a piju kafe, byla jsem úplně vyřízená,“ tvrdila Martina a dodala, že až si trest odsedí, v Česku nezůstane.
Světluše: Zuby nosím jen dopoledne
Světluše (53) je odsouzená za podvody a odsedí si 4,5 roku. Falšovala pojišťovací smlouvy a za provize vymámila z pojišťoven téměř dva miliony korun. Sedí ve Velkých Přílepech.Nepracuje, protože je hodně nemocná. Má cukrovku, po rakovině ledviny a aktuální CT vyšetření odhalilo tři další nálezy: na ledvině, na plicích a v kloubu.
„Chodím tu k psychiatrovi, měla jsme hrozné deprese z davu tady.“ Podvádět prý začala po povodních. „Prakticky o všechno přišli. Rodina jí prý neodsoudila a pomáhá jí, ale manžel Milan se ještě dnes bojí vybírat schránku, že najde dopis s pruhem.
„Brečel jsem, nevěřil jsem, že mi tohle provede. Ze začátku jsem přemýšlel i o tom, že se tu na ořechu oběsím. Ještě, že mám kamarády, kteří mi to rozmluvili,“ svěřil se Milan, který dodnes nechápe proč to Světluše udělala.
Den pro Světluši ve vězení začíná v půl páté ráno. „Udělám si kafe a do budíčku, který je v půl šesté, sedím na schodech. Kouřím a piju kafe, pak si udělám hygienu, ustelu postel, uklízíme, udělám kafe, jdu na schody, sedíme a kecáme, pak přijdu na pokoj, nabalím si cigarety, chvíli si lehnu. Než to všechno udělám, je zase oběd. Po obědě chodí spát všichni, kdo zůstávají na baráku. Pak čekáme na večeři a večerka je v půl desáté a koloběh se pořád opakuje. Nic nového, furt dokola,“ popsala Světluše, která se s ostatními zapojila také do debaty na téma „krásná ve vězení“.
Komu se tady líbit? Vězenkyně mají jasno. „Já třeba vůbec nenosím zuby. A teď jsem si řekla, že je budu nosit aspoň dopoledne, Tak je vždycky dopoledne mám.“
