Říkáme něco, co nemůžeme splnit
Mnoho rodičů se řídí pravidlem, že voda teče a řeči se mluví. Jenže pokud jde o sliby (nebo výhrůžky), měli bychom být na to, co vypouštíme z úst, obzvlášť opatrní. Výsledek totiž ani v jednom případě nebude dobrý – buď dítě zklamete, nebo vás přestane brát vážně.
Pokud jde o sliby, nejhorší jsou ty, o kterých předem víte, že jsou nereálné, nebo takové, které vlastně ani splnit nehodláte. „V létě pojedeme k moři,“ slyšíte se sdělovat děcku, které už si běží chystat plavky. A přitom víte, že letos všechny peníze padnou na rekonstrukci střechy a koupat se půjdete leda k rybníku.
Doufat, že dítě zapomene, co jste mu slíbili, je nejen naivní, ale také nerozumné. Bude zklamané, bude mu to líto a možná už vám příště nebude věřit.
Stejné je to i v negativní rovině. „Jestli si neuklidíš pokojíček, všechny hračky vysypu do popelnice!“ Možná patříte mezi ranaře, kteří to dovedou, ale možná také jen používáte silnější kalibr s nadějí, že si junior konečně udělá v brlohu pořádek.
A co se stane, když neudělá? Vyhodíte opravdu všechny hračky? Ne? Tak vidíte. Možná bude lepší jedno odpoledne strávit společně v dětském pokojíku a ve dvou hledat řešení, co s tím nepořádkem.
Hračky, ze kterých potomek vyrostl, můžete poslat dál. Nebudou u toho slzy, nebudou u toho hysterické scény a nikdo nebude vyhrožovat něčím, co stejně nechce udělat.
