Kdy a jak jste přišla o sluch?
Od narození jsem byla úplně slyšící. Ve dvou letech jsem ale vážně onemocněla. Měla jsem vysoké horečky a v nemocnici zjistili, že mám zánět mozkových blan. Bojovala jsem o život. Díky doktorům a antibiotikům jsem to naštěstí přežila. Přišla jsem ale o většinu sluchu.
Rozhovor probíhal s tlumočnicí, protože si Anna chtěla být jistá, že si budeme rozumět. Hned v úvodu jsem se tak dozvěděla, že při tlumočení ze znakového jazyka je slušností obracet se na neslyšícího a udržovat oční kontakt s ním, i když hovoří tlumočník. |
Pamatujete si na něco z toho?
Ne, vím to pouze od rodičů. Když jsem ohluchla, tak rodiče navštívili odborníky. Ti jim doporučili, že odezírání je lepší, protože všichni neumí znakovat, takže mě učili odezírat. Je pravda, že k lepšímu odezírání potřebuji sluchadlo, bez něj rozumím špatně. Pár znaků se ale rodiče taky naučili.
A jak jste se učila mluvit, když neslyšíte hlas ostatních, ani ten vlastní?
Když jsem byla malá, chodila jsem na logopedii. Učili mě správně vyslovovat, aby mi bylo lépe rozumět. Pamatuji si, jak jsem si musela držet ruku na krku, abych cítila, jak se pohybuje, a stále dokola jsem musela říkat s, z, d, k, r. Když se mi to povedlo správně, logopedka mi dala znamení a já se to snažila zopakovat.
Chodila jste na speciální školu?
Chodila jsem na speciální školu pro sluchově postižené, kde některé učitelky uměly znakovat. Vystudovala jsem hoteliérství a turismus.
Nejhorší je, když rovnou odejdou
Sehnala jste práci v oboru?
Po škole jsem pracovala v jedné kuchyni mezi slyšícími, dělala jsem hlavně přípravu jídla. Připadala jsem si vždycky ale tak trochu stranou. Moc jsem se nedostala do kontaktu se zákazníky. Bylo pro mě taky těžké zapojit se do konverzace ostatních slyšících. Pak mě oslovil ředitel z mé bývalé školy a řekl mi, že v Tiché kavárně shánějí zaměstnance. Měla jsem velkou radost, protože pracovat tady byl můj sen od chvíle, co jsem o kavárně neslyšících poprvé četla. Tady většina zákazníků ví, že jim musíme vidět do obličeje, nebo rovnou začnou znakovat. Chodí sem hlavně stálí zákazníci.
Setkala jste se i mimo práci s negativními reakcemi na to, že jste neslyšící?
Nejhorší je, když řeknu, že jsem neslyšící, a ten druhý se prostě sebere a odejde. Když se ani o žádnou komunikaci nepokusí, vzdají to dopředu. Já mluvím trochu jinak, může to být hůř srozumitelné. Je to ale podobné, jako když se snažíte mluvit cizím jazykem na dovolené. Taky vám to třeba moc nejde, ale místní se většinou snaží vám porozumět.
Pro mnoho neslyšících je mateřským jazykem znakový. Jak se liší od češtiny?
(Na tuto otázku Anna neumí odpovědět, odpovídá místo ní její slyšící kolega.) Leoš: Znakový jazyk má jinou gramatiku a znakosled oproti češtině. Také nemá svou psanou podobu. Pro neslyšící je tedy čeština cizím jazykem a porozumět psanému je pro ně někdy opravdu těžké.
Jaké jsou možnosti studia na vysoké škole pro neslyšící?
Hodně neslyšících má vysokou školu. Některé vysoké školy nabízejí bezbariérové studium a podporu při studiu. Třeba jeden můj známý studuje v Olomouci speciální pedagogiku. Jiný zase v Brně JAMU. Neslyšící lépe ovládají mimiku a řeč svého těla.
Jaké jsou vaše koníčky?
Odmalička miluju hudbu, bez ní si neumím představit život. Díky sluchadlu to trochu slyším. Získám představu, o jaké jde emoce, ale nerozumím slovům. Bez sluchadla cítím z hudby vibrace a strašně ráda do rytmu tancuju. V létě s kavárnou objíždíme festivaly a to si opravdu moc užívám. Mám taky ráda adrenalinové sporty. Vyzkoušela jsem už třeba bungee jumping a potápění.
Blikací telefon i světelné chůvičky
Jak neslyšící komunikují na dálku?
Rozvoj chytrých telefonů nám komunikaci dost usnadnil. Píšeme si esemesky, mluvíme spolu přes Skype, a když potřebujeme zavolat někomu na normální telefon, můžeme využít speciální aplikaci Tichá linka, která nabízí online tlumočení. Já tlumočnici do telefonu znakuju a ona to slyšícímu překládá do mluvené řeči a obráceně.
Máte i nějaké speciální vychytávky?
No jasně, třeba máme blikající zvonky u dveří, vibrační budíky nebo světelné chůvičky.
Máte nějaké vychytávky i do auta?
Na rozdíl od slyšících akorát musím více vše kontrolovat očima v zrcátkách. Ale podle mě to není o moc velký rozdíl od toho, když posloucháte v autě nahlas hudbu. Já si akorát dávám větší pozor.
Chtěla byste něco vzkázat slyšícím?
Jsme úplně normální lidi s normálním životem, akorát máme problémy s prací. Zaměstnavatelé dneska všude vyžadují komunikaci, někteří se bojí zaměstnat neslyšícího. My jsme taky šikovní a máme svoje sny, hodně ale narážíme na bariéry.
