Nina Brochmannová je třicetiletá lékařka a matka, Ellen Stokken Dahlová bude svůj lékařský titul brzy dokončovat. „Učily jsme sexuální výchovu a rozšiřovaly jsme ty staré mýty,“ vzpomíná na začátky hlubšího zájmu o téma ženské sexuality Nina Brochmannová. Postupem času začaly mladým ženám docházet určité nelogičnosti svých osnov a pustily se do vlastního výzkumu, který je šokoval. Přišly přitom na dva velké mýty.
Prvním z nich je, že žena při prvním vaginálním sexuálním styku krvácí. Druhým z nich je, že se ženské tělo po prvním sexu nezvratně změní, blána je protržena a je to na ní poznat. Ani jedno z toho nemusí být nutně pravda, přitom ale oba mýty ovlivňují to, jak nahlížíme na ženskou sexualitu.
Panenská blána není žádná blána
Panenská blána je v současnosti při sexuální výchově prezentována jako určitý druh membrány, která se při prvním vaginálním styku poruší. Jenže tak to není, i samotný český název panenská blána je zavádějící, protože vůbec nejde o blánu (nadále proto budeme používat termín hymen), ale o slizniční řasu. Žena před prvním sexuálním stykem tedy není uzavřená „jako plechovka s instantní kávou“.
Hymen odbornice přirovnávají k látkové gumičce, tzv. scrunchie.
Mnoho lidí si také představuje panenskou blánu jako zátku s otvory, ani to však není přesné. Funguje takto ještě v embryonálním stadiu, ale před nebo během narození mizí a zůstávají po ní jenom zbytky u vstupu do vaginy. Podle norských odbornic na sexuální výchovu je nejlepší představit si ji jako látkovou gumičku oblíbenou v devadesátých letech.
„Je to obruba tkáně na vnějším otvoru vaginy, většinou má tvar donutu nebo půlměsíce s velkou dírou uprostřed, ale existuje mnoho variací. Hymeny mohou mít třásně, několik otvorů, nebo se můžou skládat z laloků. Hymeny se ve svém vzhledu velice liší, a proto je tak těžké udělat zkoušku panenství,“ vysvětluje v přednášce TEDx v Oslu Nina.
K tomuto tématu bylo při jejich výzkumu tak málo dostupných vědeckých materiálů, že musely konzultovat forenzní experty, aby se dopátraly pravdivého obrazu. „Vstávají nám vlasy hrůzou při představě, jak malý zájem projevují doktoři ve struktuře, která může pro moderní ženu znamenat ztrátu cti nebo dokonce života,“ píší ve své knize Zázraky tam dole.
Hymen není důkazem panenství
Hymen může být elastický nebo mít větší otvor, takže se při vaginálním styku vůbec neporuší a žena nikdy v životě při sexu nekrvácí, ale může se také jenom trochu narušit. Všechny tyto skutečnosti jsou přitom známy již od roku 1906, kdy norská lékařka zjistila, že hymen prostitutky ve středním věku se ve vzhledu nijak podstatně neliší od hymenu nedospělé panny. Další důkaz přináší studie provedená na 36 těhotných nezletilých dívkách, u 34 z nich lékaři nenalezli na hymenu důkazy po penetraci. „Takže pokud nevěříte ve 34 neposkvrněných početí, musíte uznat, že i druhý mýtus vzal za své. Prostě se nemůžete ženě podívat mezi nohy a vyčíst tam její sexuální historii,“ dodává Ellen.
A obě ženy zároveň upozorňují, jak velký vliv na ženské životy tyto vyvrácené mýty stále mají. Rodiče i budoucí manželé požadují po dívkách po celém světě zkoušku panenství před manželstvím, Indonésanky jsou vystavovány potupné a traumatické zkoušce při vstupu do armády, Egypťanky poté, co byly zadrženy při protestech na náměstích. V mnohých rozvojových zemích se zkoušky provádějí v nedostatečných hygienických podmínkách a mohou mít za následek rozšíření chorob přenosných tělesnými tekutinami.
Ještě horší následky se dostaví, pokud zkoušející usoudí, že dotyčná již pannou není, nebo pokud se při svatební noci nedostaví očekávané krvácení. Žena je v některých kulturách a společnostech považována za nečistou nepoctivou cizoložnici. Mnohé ženy se tomu snaží zabránit pořizováním divadelní krve a poléváním prostěradla, další hledají pomoc dokonce i u lékařů na operacích, které slibují hymen obnovit.
„To je opravdu hrozné,“ popisuje Nina Brochmannová pro The Times. „Vezmou různé záhyby kůže uvnitř vaginy a sešijí je tak těsně, že je musí i malý penis poškodit, musí ji roztrhnout. Mnoho doktorů udržuje tyto mýty naživu právě poskytováním těchto služeb.“
Mýty ovlivňují životy současných žen
Přednáška norských aktivistek již vyvolala velkou pozornost a od jejího zveřejnění se na ně obracejí ženy ze Středního východu, kterým kvůli nekrvácení jejich hymenu hrozí násilí.
Nina Brochmannová a Ellen Stokken Dahlová ve své knize upozorňují na další řádku mýtů a nesmyslů, kterým o ženské sexualitě a ženském sexuálním zdraví dodnes věříme. Kromě hymenu je to třeba i naše představa o klitorisu, ale třeba i o vzhledu ženských genitálií.
„Když se ve škole učíme o pubertě, řeknou nám o tom, že penis roste. Chlapci se na to dokonce těší,“ připomíná Brochmannová. „Ale nikdo nemluví o tom, že i ženské genitálie se stávají dominantnějšími a změní barvu. Kdybyste viděla dospělého muže s malým penisem chlapečka, napadlo by vás: Ale ne, co se stalo? Ale u žen je to obráceně. Ideál plastického chirurga jsou malá labia bez chlupů, jako u dítěte.“
Podle autorek spousta z těchto mýtů o ženských tělech souvisí s upozaďováním a hanbou spojovanou s ženskou sexualitou, jde o nástroje jejího ovládání, které by dnes již měly být nepřípustné.
„Pokud chcete vědět, jestli je dívka panna, tak se jí zeptejte. Jak se rozhodne odpovědět, je jenom na ní,“ dodávají na závěr svého projevu, který vidělo již přes dva miliony lidí.
