Spory mezi generacemi o tom, že je někdo na děti moc přísný nebo je k nim naopak příliš benevolentní jsou staré jako lidstvo samo. Proč tomu tak ale je a co ovlivňuje náš způsob výchovy? Ekonomové Fabrizio Zilibotti a Matthias Doepke se společně ve své práci zaměřili na vztah mezi ekonomickými faktory a tím, k jakým výchovným stylům se rodiče uchýlí. Zajímaly je zejména otázky ekonomické nerovnosti ve společnosti, tedy jak velké jsou rozdíly mezi příjmy jednotlivých sociálních skupin.
Nejste v tom samiVše o výchově řeší rodiče na eMimino.cz. |
„Všichni rodiče chtějí, aby jejich děti uspěly a my dokládáme, že ekonomické prostředí ovlivňuje, jaké výchovné metody zvolí,“ popisuje profesor Zilibotti z Yaleovy univerzity. „Například současná vysoká pracovní mobilita a nižší míra nerovnosti v mnohých zemích činí autoritativní přístup méně efektivním, než tomu bylo před několika generacemi. Rodiče od výprasku neustupují, protože mají větší zájem o blahobyt dítěte, než měli rodiče před sto lety. Spíš se rodičovské strategie přizpůsobily moderní ekonomice,“ dodává.
Podle Zilibottiho a Doepkeho jsou rodiče při výchově vedeni kombinací dvou motivací. První z nich je altruismus, díky kterému touží po úspěchu svých dětí. Druhou je paternalismus, který rodiče vede ke snaze ovlivnit nebo zakázat dítěti určité preference, snaží se do dětí zkopírovat své hodnoty a koníčky. Tyto motivace se projevují ve třech rodičovských stylech. Liberální rodič dává dětem svobodu vybírat si své zájmy a učit se z vlastních zkušeností. Rodiče vychovávající autoritativním stylem se snaží formovat preference dítěte tak, aby posilovali volby, které odpovídají jejich představě o úspěchu. O krok dál jdou ve prosazování své vůle rodiče s autoritářským přístupem. „V autoritářském stylu rodiče dětem nutí svou vůli a kontrolují jejich volby,“ popisuje Zilibotti.
Jinak to mají v USA a jinak ve Skandinávii
Podle ekonomů sice rodiče i děti shodně touží po úspěchu dítěte, ale většinou mají jiný názor na to, jak se k němu do budoucna dopracovat, což bývá zdrojem sporů a hádek. To, jak moc rodiče děti monitorují a kontrolují, podle nich vychází z toho, jaké zrovna panují socioekonomické podmínky.
Zilibotti a Doepke využili ve své práci celosvětový výzkum hodnot World Value Survey. Lidé po celé světě jsou v něm mimo jiné dotazování na to, jaké hodnoty jsou pro ně při výchově dětí nejdůležitější. Ekonomové na základě těchto odpovědí z výzkumu zařadili rodiče vybírající odpovědi jako představivost a nezávislost do liberální skupiny, zatímco druhou skupinu autoritativních a autoritářských přístupů značily hodnoty jako poslušnost a tvrdá práce. Ekonomická data o dané zemi v daném období pak získali z veřejně dostupných zdrojů. Podle ekonomů data prokazují jejich závěry: v méně rovných zemích je výrazně méně liberálních rodičů. Podobný vzorec se vědcům ukázal i při porovnávání názorů na rodičovství s mírou daňového přerozdělení, sociálními výdaji nebo mírou ochrany občanských svobod.
V šedesátých a sedmdesátých letech například v mnoha industrializovaných zemích došlo k velkému uvolnění poměrů, zrovnoprávnění žen a menšin a do té doby nejnižší míře ekonomické nerovnosti a ruku v ruce s tím se také rodiče více uchylovali k liberálnímu rodičovství. Pro jejich děti bylo zkrátka výhodnější, pokud se učily z vlastních zkušeností, ekonomická situace jim totiž nabízela nekonečnou plejádu možností a kariér, mezi kterými se mohly celkem svobodně pohybovat.
Poslední dobou se naopak zrodil fenomén vrtulníkových rodičů, kteří poletují neustále kolem dítěte, kontrolují ho a snaží se ho podle sebe tvarovat. Podle ekonomů se tento výchovný styl znovu rozšířil zejména ve Spojených státech amerických poté, co je zasáhla ekonomická krize. Ekonomická nerovnost se opět zvýšila, a rodiče se proto snaží své děti intenzivněji ochránit před riskantním chováním, které by jim mohlo zkomplikovat budoucnost. Naopak ve skandinávských zemích, které se dlouhodobě těší velké míře ekonomické rovnosti, zůstává mezi rodiči nejběžnější liberální výchova.
