V hlavě nikdy neměla podnikatelské sny, jenže když byla těhotná a čekala druhé dítě, partner jí oznámil, že má jinou ženu. Po dvaceti letech práce v zahraničí se ocitla zpátky v Praze. Předtím žila v Německu. Když byla na návštěvě v Česku, otec dětí jí zavolal, ať už se k němu domů nevrací. Věci jí a synovi přivezl v igelitových pytlích. Hana Šindlerová se s celou situací snažila psychicky a existenčně vyrovnat. Myslela, že se svými jazykovými a pracovními zkušenostmi nebude mít potíže sehnat zaměstnání, ale spletla se.
„S malými dětmi mě nikdo nezaměstnal. Zároveň jsem ani neměla nárok na rodičovskou. Naštěstí jsem měla vlastní byt a byla tu moje rodina. I tak to bylo šílené,“ vzpomíná na návrat před sedmi lety.
Protože vždycky ráda vařila a příprava jídla ji uklidňuje, po nocích začala zpracovávat ovoce. „Ráno jsem nakoupila jahody na trhu a večer, když děti usnuly, jsem vařila džem. V tom prvním bylo kromě jahod taky hodně slz. Brečela jsem nad tím, co se mi stalo, že se mi rozpadla rodina, ale zároveň mě všechny ty přípravy a práce uklidňovaly. Pomáhalo mi to překonat bolest,“ vzpomíná.
Hana Šindlerová (46)
|
Dnes má více než deset zaměstnanců, na začátku byla sama. Protože nemá řidičský průkaz, dojížděla do provozovny za Prahu autobusem. Všechno bylo jen na ní. Vstávala ve čtyři ráno, domů se vracela v noci a časem zkolabovala.
„Skončila jsem v nemocnici a hodně věcí jsem musela přehodnotit. Nešlo jen o moje zdraví, ale tehdy šly kvůli podnikání na druhou kolej i děti, nechala jsem se prací moc pohltit,“ říká Hana Šindlerová. Její prací trpěl zejména starší syn.
„Nebyl v tom žádný špatný úmysl, musela jsem nás zabezpečit, protože jsem najednou byla máma a táta dohromady, živitelka rodiny,“ vysvětluje vysoké pracovní nasazení. „Čtyřiadvacet hodin mi bylo málo. Vlastně je mi to málo i teď, ale už v tom umím líp chodit,“ říká Hana Šindlerová.
