Podle vědců hraje rozdíl to, jak rodiče vnímají svůj život: jestli spíš jako sled událostí, které nemohou ovlivnit (externalita), nebo věří, že činy mají vliv na chod života (internalita).
Kde máte těžiště řízení?
„Zjistili jsme, že čím větší byla míra externality oproti internalitě rodičů před narozením dítěte, tím větší byla pravděpodobnost, že bude dítě vykazovat větší obtíže se spánkem, jídlem a chováním v prvních pěti letech,“ vysvětluje psycholog Stephen Nowicki z atlantské univerzity Emory.
Vědci využili pro svůj výzkum data asi deseti tisíc britských dětí a jejich rodičů, kteří vyplnili rozesílané dotazníky. S pomocí těchto dat vědci v současné studii také zjistili, že pro lepší vývoj dítěte stačilo, aby alespoň jeden z rodičů měl znaky internality.
Spánek, jídlo i záchvaty vzteku
Nejméně problémů se záchvaty vzteku, spánkem a jídlem měly děti, jejichž rodiče měli oba interní těžiště řízení, u rodičů s externím těžištěm řízení ovšem byly menší problémy s vybíravými jedlíky, na které zřejmě funguje to, že jsou tito rodiče méně restriktivní. V jiných ohledech je ovšem organizovanost a důslednost ve výchově naopak výhodou.
Podle zjištění z desítek tisíc sebraných dotazníků byla u žen s externími postoji zjištěna také větší pravděpodobnost, že se neúčastnily předporodních kurzů a své dítě nekojily. Z toho je patrné, jak jejich postoje mohly ovlivnit i zdraví dětí. Předchozí výzkumy potvrdily vliv rodičovského těžiště řízení i na chování a prospěch dítěte. Výzkum Morelanda a jeho týmu z loňského roku pak potvrdil, že řešením může být jednoduchá intervence u rodičů. Ti následně hlásili lepší zvládání stresu jak u sebe, tak u svých dětí.
Těžiště řízení souvisí s dalším důležitým životním postojem, který podle odborníků tvaruje náš životní styl a úspěch. Jde o přesvědčení, že jsme schopni se měnit a zlepšovat, nebo naopak o přesvědčení, že lidé se změnit a zlepšit nedokážou. V praxi to totiž znamená otázku, jestli má smysl snažit se zlepšit v matematice, anebo svoje úsilí dopředu vzdám, protože mi někdo řekl, že mi matematika nejde.
Podobně to funguje i s chováním, které úzce souvisí se schopností ovládat své emoce a oddalovat uspokojení svých potřeb. Pokud rodiče věří, že je osobnost dítěte již dána a označí ho za „zlobílka“, dítě se může následně snažit do zadané úlohy zapadnout a chovat se podle toho, je to vlastně výmluva proti případným snahám o zlepšení.
