Psycholožka Sue Westwoodová z De Montfortovy univerzity prezentovala výsledky svého výzkumu na výročním konferenci Britské psychologické společnosti. Zkoumala 38 dětí ve věku do dvou do čtyř let a jejich rodiče.
Chválíte své děti?Na to se ptají maminky na eMimino.cz. |
Rodiny po dobu čtyř týdnů vyplňovaly dotazníky o chování svých dětí a jejich celkovém prospěchu (např. spokojenost, zdraví, štěstí aj.). Předtím ale ještě prošli oba rodiče školením věnovaným efektivnímu chválení dětí.
Jednoduchý a levný způsob
„Pochvala je jednoduchý akt. Zlepšení chování a celkového prospěchu dítěte mohou vzejít z jednoduchého odměňování pozitivních činů dítěte pochvalou. Rodiče si zároveň všímají dobrého chování svého dítěte, “ uvedla autorka výzkumu psycholožka Sue Westwoodová. Podle ní je důležité, aby rodiče viditelně nebo slyšitelně zaznamenali dobré chování dítěte a tím ho pozitivně povzbudili k jeho opakování.
Naučte se správně chválit krok za krokem |
Rodiče, kterým se povedlo během výzkumu pochválit dítě alespoň pětkrát denně a kteří komentovali jeho dobré chování, začali brzy pozorovat lepší prospívání svých dětí, které v kontrolní skupině nebylo zaznamenáno. Následně se u těchto dětí začalo lepšit i chování, snížily se i jejich hladiny hyperaktivity a nepozornosti. To vše během pouhých čtyř týdnů.
„Tato jednoduchá a levná intervence ukazuje důležitost efektivní rodičovské pochvaly, a při pravidelném používání má na děti významný dopad,“ shrnula závěry svého zkoumání Sue Westwoodová.
Jak správně chválit
A jaký je tedy ten správný způsob, jak děti chválit? Pochvala by měla být podle odborníků ideálně konkrétní - namísto shrnutí jako „ty jsi ale šikulka“ by měli rodiče vyjmenovat všechno, co se jim líbí, sdělit své pocity a pojmenovat situaci nebo vlastnost( „Vidím, že sis uklidil/a všechny hračky v pokojíčku, mám radost, že se chováš jako pořádný/á kluk/holka.“).
Zároveň by pochvala dítě neměla povyšovat nad ostatní. To již podle předchozích studií nevede ke zlepšení jejich sebevědomí, ale pojí se spíš s narcisismem. Není nutné tvrdit dítěti, že je ve všem nejlepší na světě a že je výjimečné, srážka s realitou jeho průměrnosti by pro něj později mohla být velmi frustrující. Pochvaly navíc nemají v dítěti vyvolat pocit vlastní ojedinělosti, ale upozornit na situace, kdy se dítě snažilo, kdy vyvinulo nějaké úsilí. Sebevědomí dítěte je pak podle vědců spíš než s pochvalou spojeno s rodičovskou vřelostí.
Odborníci upozorňují i na nebezpečí vyčítavého chválení, které hrozí hlavně ve chvíli, kdy se dítěti něco povedlo po dlouhé době. Pokud třeba váš syn nebo dcera v posledních týdnech pravidelně ztropí scénu při nakupování nebo koupání a zaznamenáte změnu, konstatujte prostě, že „dnešní nakupování/koupání pro mě bylo moc příjemné“. Nevytahujte v okamžiku pozitivního chování na dítě jeho předchozí selhání. Rozhodně si pak za jakýchkoliv okolností odpusťte prohlášení jako „nikdy bych nevěřil/a, že se ti to povede“. Ideální podle psychologů není ani „věděla jsem, že to dokážeš“, pokud muselo dítě vynaložit hodně úsilí, může být touto větou zmatené. Jak jste to mohli vědět, když se to ještě včera dítěti nedařilo?
