Podle průzkumu pro pacientskou organizaci Mamma HELP, kterého se zúčastnilo více než 500 žen ve věku od 20 do 50 let, by jich téměř 20 % před svými dětmi tajilo diagnózu rakoviny prsu. Děti by podle nich taková zpráva příliš vystrašila (69 %), případně by ji správně nepochopily (32 %). Nejvíce by se ženy zdráhaly mluvit o své nemoci s dětmi předškolního věku (21 %), žákům prvního stupně by se svěřilo více než 37 % dotázaných žen a necelých 26 % by se o své nemoci bavilo až s dětmi navštěvujícími druhý stupeň základní školy.
Jenže děti jsou velmi citlivé i na malé změny rodinného klimatu již od útlého věku. A oznámení závažné diagnózy dokáže otřást i zkušenými a emočně stabilními osobnostmi a klidnými domácnostmi.
Proč o nemoci mluvit
„Nemoc vstupuje do života rodiny a zásadně jej mění v mnoha ohledech: narušuje běžný chod rodiny, žena je na čas vyřazena z některých činností, potřebuje v nich nahradit, zastoupit. Partner se často obává, že nároky nezvládne. Nedílnou součástí prožitku všech je strach z neznámého. Proto jsou tak důležité informace. Všechny je třeba povzbudit a dát naději. Všechny, to znamená včetně dětí. Také ty potřebují odpovědi na své otázky, ujištění, že to ‚spolu všechno zvládneme’. Pokud v rodině vládne informační embargo, zůstává každý se svým strachem sám, není prostor pro sdílení strachu, ale ani naděje,“ vysvětluje onkopsycholožka Marie Zemanová.
Pacientská organizace Mamma HELP nově nabízí pražským ženám s rakovinou prsu psychologickou poradnu zaměřenou na rodinnou komunikaci v době, kdy matka prochází fyzicky i psychicky náročným obdobím. Pokud se pilotní provoz v pražském centru osvědčí, otevřou se podobné poradny také v dalších městech, kde organizace působí. |
Doporučuje proto s dětmi o vážné nemoci mluvit, samozřejmě přiměřeně jejich věku. Pro děti je důležité, aby se připravily na změny ve svém režimu i chodu celé domácnosti, ale třeba i na to, jak budou rodiče fyzicky a psychicky reagovat na léčbu (vypadání vlasů, pokles váhy, méně energie).
Nemusíte se za každou cenu tvářit hrdinně, není na škodu přiznat emoce jako je strach, smutek nebo vztek. Dítě je bude zřejmě také pociťovat a bude je lépe snášet, pokud bude připravené. Zároveň se ale snažte před dítětem ovládat a nepropadat hysterii a pesimismu. O nemoci mluvte jako o dočasném stavu a snažte se k léčbě nalézt pozitivní přístup, který dodá dítěti naději na vaše uzdravení.
Zatajování může vést až k traumatu
„Není třeba se bránit vyjádření emocí, samozřejmě kontrolovaně. Ukáže to dětem, že také ony mohou sdílet svůj prožitek. Mám ve své péči klienty, kteří přišli právě proto, že v dětství zažili vážnou nemoc někoho z rodičů a nikdo s nimi o tom nemluvil. Neměli možnost sdílet, zůstali se svým strachem sami,“ popisuje traumatické zážitky svých pacientů Zemanová.
A i když vám to může připadat absurdní, zejména menší děti ujistěte o tom, že nemoc s nimi nijak nesouvisí, že to není trest za jejich zlobení. Objasněte jim také, že ony samy se nemusí bát, že se od vás „nakazí“.
Podle onkopsycholožky Marie Zemanové je možné rakovinu prsu vysvětlit i velmi malým dětem a je to vhodné. „Bohužel stále panuje názor, že především malé děti by se měly uchránit před sdělením takové drastické skutečnosti. Ze své dlouholeté praxe vím, že už i batolata citlivě vnímají změnu atmosféry v rodině – strach, úzkost, smutek – a reagují na ni. Nejčastěji tím, že začnou zlobit, jsou lítostivé, nebo začnou být více bojácné apod.,“ říká Zemanová. Podle ní je velmi důležité, aby se v rodině o nemoci mluvilo otevřeně a přímo, dítě by se nemělo zdráhat na cokoliv zeptat. Zároveň ho však nenuťte o nemoci hovořit, pokud o to samo nestojí.
