S manželem jsme svoji víc jak patnáct let, našim dcerám je ale deset a osm let. Dlouhou jsem nemohla otěhotnět, a protože jsem i díky tomu pochopila, že děti jsou dar, snažím se chvíle s nimi prožívat co nejintenzivněji. I manžel to tak cítí. Naše děti jsou zkrátka pro nás vším.
Vánoce miluji
Mám velký vzor ve svých rodičích, kteří také žili jen pro mě a mého bratra. Když si jen vzpomenu, co všechno pro nás dělali, jak se nám věnovali a svým způsobem i co obětovali, chci jim to vrátit tím, že i já budu pro své děti tou nejlepší mámou. Mámou, která je tady pro ně a která na ně má vždycky čas.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
I proto se na dobu adventu i celé Vánoce připravujeme už od začátku podzimu. Holky mi pomáhají sušit kolečka jablíček, pomerančů, sbíráme šišky, ořechy a vyrábíme věnce, abychom si celý dům nazdobily. Pečeme společně cukroví i vánočky, s tátou chodí pro kapra a zdobí stromek a pak spolu připravíme i slavnostní pohoštění. Stejně jako jsme to s bratrem dělali i my s rodiči.
Štědrý den je pak vrcholem celého našeho snažení. Domem od rána znějí koledy, voní františek a purpura, pouštíme si pohádky a povídáme si. Večer slavnostní atmosféra vrcholí, holčičky samou nedočkavostí ani nedokáží jíst a těší se na dárečky pod stromečkem. A já tohle všechno miluji nade vše.
Manžel prý až takové krásné slavnostní chvíle o Vánocích nezažil, jeho matka je dost hektický a nervní člověk, nikdy nebyla s ničím spokojena a svou nervozitu přenášela na celou rodinu. Až se mnou si prý manžel uvědomil, že slogan „Vánoce jsou svátky klidu a míru“ opravdu platí.
S manželem už od svatby bydlíme sami, v domě po mých prarodičích, který jsme si zrekonstruovali. Mí rodiče bydlí asi o dvacet kilometrů dál. Tchyně s tchánem také žili nedaleko. Tchán ale před třemi lety zemřel a babička zůstala sama v malém dvoupokojovém bytě. Dědovu smrt nesla celkem statečně, přeci jen byl dlouho vážně nemocný, a docela brzy se s ní i vyrovnala. Má kolem sebe hodně kamarádek, se kterými jezdí na výlety, babky si občas zaskočí i na kafíčko, na víno. S nejlepší přítelkyní často chodí i do divadel. Dalo by se říct, že se s manželovou smrtí celkem srovnala. My s manželem i dětmi se ji snažíme často navštěvovat, stejně tak rodina manželovy sestry.
Tchyně nám zkazila celý Štědrý den
Na první Vánoce jsme s manželem babičku pozvali, aby u nás strávila Štědrý den, pochopitelně i večer, a nebyla tak sama. Nejdříve nechtěla, že bude raději doma, ale nakonec souhlasila. Navíc k dceři jít nemohla, nejen že bydlí daleko od nás, ale oni tenkrát rekonstruovali dům a žili v dost bojových podmínkách.
S tchyní se neshodneme na výchověA navíc žárlí na mé rodiče, píše Tereza  ilustrační snímek |
Pochopitelně jako každý rok, tak i tento jsem se na Vánoce moc těšila, to jsem ovšem netušila, co budeme s tchyni prožívat. Přišla po obědě a jen dosedla, spustila stavidlo slz, vzpomínala na dědu, jak je nešťastná, že už tady není, jak jí je to všechno líto. S manželem jsme lítali jen kolem ní a utěšovali ji. Holky si raději hrály u sebe v pokoji, nedokázaly se s babiččiným hysterickým kvílením vůbec srovnat. A tak to bylo prakticky po celou dobu, co u nás byla. Všechna slavnostní atmosféra byla pryč. Nejvíc mi bylo líto dětí, které nic nechápaly.
Když se blížily další Vánoce, nenápadně jsem u tchyně sondovala, jak bude trávit Štědrý den. Její odpověď mě šokovala, přeci u vás, vždyť to vloni bylo tak krásné. Pozvala ji i dcera, ale k ní jet nechtěla, měli tam být i švagrovi rodiče, které tchyně moc nemusí. Manžel mě uklidňoval, že to letos bude v pohodě, že už si zvykla žít sama bez dědy. Pravda, bylo to trochu lepší, přes den se dívala s dcerami na pohádky, pomáhala mi chvíli v kuchyni, ale jak se setmělo, začalo její divadlo. Jinak to ani nazvat nemůžu, celý večer byl zkažený, my s manželem utěšovali tchyni, holky zaraženě seděly u hromádky dárků. Veškerá pohoda byla opět pryč. Tentokrát jí ale manžel řekl, že nám svých chováním zkazila Vánoce. Urazila se a odešla.
Blíží se Štědrý den a dosud nevíme, kde tchyně bude. S manželem kolem toho chodíme jako kolem horké kaše. Ani jeden z nás nechce téma tchyně a Vánoce nakousnout. Já ji u nás doma nechci, ale je mi hloupé to mužovi říct. On má stejné pocity jako já, to vím, ale je to jeho matka a má ji rád. Nejradši bych mu řekla, že bude-li tchyně u nás, odjedu s dětmi ke svým rodičům, tam pohoda určitě bude. Přijede i bratr s dětmi.
Vlaďka
Názor odbornice: Střídejte se se švagrovou
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Vlaďko! Kouzelná atmosféra vánočních svátků z Vaší milující původní rodiny Vám natolik učarovala, že jste ji mohla převzít a v tradici pokračovat s dětmi a manželem. Váš manžel možná až s Vámi zažil, jak mohou být Vánoce krásné.
Po odchodu tchána jste se rozhodli přizvat ke svému vánočnímu stolu osamělou tchyni. První Vánoce pro ni byly náročné, asi tomu však nemohlo být jinak. Zajímalo by mě, jak jste o babiččině pláči s dcerami mluvili. Měli jste vlastně unikátní možnost hovořit s nimi o koloběhu života. Lidé se rodí, žijí a umírají. Když umře náš celoživotní partner, jsme z toho smutní a nějakou dobu trvá, než se z žalu dostaneme. Nejbližší rodina je tady, aby osamělému starému člověku poskytla laskavou náruč i přesto, že s ním není zrovna dvakrát zábava.
Píšete, že další rok už byla nálada tchyně o kousek lepší, přirozeně by to tak mohlo být. I přesto jsou však Vánoce zátěžovým obdobím, kdy si nelze na svého zemřelého partnera nevzpomenout. Zmiňujete však také, že Váš manžel není jedináček. Má sestru, která by se svou rodinou maminku u vánoční tabule třeba také ráda přivítala. Jednoduchým modelem může být střídání po rocích.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 26. prosince 2016. Anketa je uzavřena.
