Jitka, top manažerka
„Jedna z věcí, která je náročnější pro nás, je říkat dětem ne. V chudé rodině bez peněz prostě argumentujete: Nekoupíme ti to, protože na to nemáme. My museli říkat: Nekoupíme ti to, protože to nepotřebuješ, a být důslední. Nikdy jsme také nechtěli vychovávat dceru v nějakém ́pseudoelitním ́ klubu. Proto jsme jí v Česku vybrali školu obyčejnou, státní, ale s dobrou pověstí. Do třetí třídy všechno fungovalo výborně, pak ale nastal zlom. Dostali novou učitelku, která nevydejchávala mě, ani moje tušené příjmy. Takže dcera si například vyslechla: To, že je tvoje matka manažerka, neznamená, že si před tebou všichni sedneme na zadek. Děti se toho samozřejmě chytly. Občas přišla domů s tím, že jí někdo řekl: Proč se učíš, stejně nebudeš muset nikdy nic dělat? Nakonec školu změnila.“
Martina, prodavačka, matka samoživitelka
Čtěte v magazínu Rodina DNESVelké téma o výchově bohatých a chudých dětí najdete v pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES.  |
„Byla jsem ráda, že dokážu svým dvěma dcerám zaplatit obědy, na zábavu nikdy nezbylo. Oproti řadě spolužáků se musely vždy dost uskromňovat. Kladla jsem důraz na osobnost a věci, které mohou ovlivnit i bez peněz. Vyprávěla jsem jim o lidech, kteří něco dokázali, i když začínali z ničeho. A také, že i kdybych byla bohatá, stejně bych je vedla ke skromnosti, protože si mají vážit toho, že jsou zdravé a chytré. To samozřejmě velmi ́milovaly ́. Největší scény jsem zažila, když mladší dcera jako jedna ze dvou žaček (druhá byla dívka z rodiny, kde nikdo nepracoval) nemohla jet se školou na týden do Anglie. Celý týden probrečela, prý jsem ji ani neměla porodit. Starší dcera se přidala: co prý z toho obě mají, že se dobře učí, když jsou ve třídě věčně na chvostě. Zachraňovalo nás, že holky jsou hezké a štíhlé, což jim některé jejich bohatší spolužačky záviděly. Kdybych ještě řešila mindráky z velkých zadků a prsou, asi se oběsím.“
